Děje se v souvislosti s novým koronavirem a nemocí COVID-19 něco mimořádného, pokud jde o riziko pro obyvatelstvo? Přesněji řečeno: přinesl například koronavirus letos významný nárůst úmrtí našich občanů? Dosavadní data Českého statistického úřadu to nepotvrzují.

S čísly je třeba zacházet opatrně, a když jde o ochranu zdraví a života lidí, tak je musíme číst odpovědně a myslet i na jiné faktory. Když se ptáme, jestli něco zasáhlo do života lidí, musíme pečlivě porovnávat. O něčem se můžeme přít, v případě koronavirové nákazy třeba o tom, jaký je vztah mezi úmrtími na koronavirus a „s koronavirem“. Také je mnoho variant pro rozhodování, jak se postavit k šíření nemoci, kterou známe ještě velmi málo a na počátku šíření skoro vůbec. Tady se naše znalosti prohlubují, ale může nám to komplikovat sám virus tím, že své chování mění. Rychlé laické soudy se pak podobají lidovým báchorkám o zvyklostech jezinek. Jsou ale data, která můžeme považovat za prakticky jistá.

K celkem přesným datům patří čísla o narozených a zemřelých. Můžeme se přít, proč se lidé rodí a umírají někdy více, někdy méně, ale čísla tu stojí sama o sobě.

Publicista Boris Cvek, biochemik, na svém Facebooku upozornil na data Českého statistického úřadu, kde jsou údaje o počtu zemřelých v posledních letech. Cvek zdůrazňuje, že není epidemiolog nebo odborník na hodnocení dat ve zdravotnictví. V tomto případě jde ale o zajímavé porovnání.

Při pohledu na následující graf musí každý dojít ke stejnému závěru: „Modrá křivka je počet zemřelých po týdnech v jednotlivých letech, černá křivka je průměrný počet zemřelých. V České republice nedošlo na jaře roku 2020 z hlediska počtu zemřelých k ničemu ve srovnání s průměrem a dokonce k poklesu ve srovnání s rokem 2019.“ Ani v době zrušení striktních opatření nedošlo k žádnému nárůstu.

Můžeme se také podívat na další zobrazení dat za posledních pět let, kde si lze porovnat jednotlivé roky. (Letošní údaje vyznačené černou křivkou končí 26 týdnem.)

Někoho možná zaujme červená křivka, která ukazuje vysoký nárůst počtu zemřelých nad průměr. Ještě patrnější je, když se podíváme na první měsíce roku 2018. Jde o epidemii chřipky, která nás tehdy postihla.

Dále už můžeme spekulovat spolu s autorem (to už jsme v oblasti názoru, kde se dá jistě polemizovat), zda nebylo lepší místo půl bilionu korun za plošná opatření dát třeba padesát miliard na zlepšení péče v domovech důchodců, LDN, nemocnicích. Jestli by to – kromě úspory – nevedlo nakonec i ke zlepšení situace starých a nemocných lidí, o které se desítky let nikdo nestaral tak, jak by bylo žádoucí. Pak jsou tu další následky plošných opatření, které budou citelné, byť se měří těžko: „veřejnost postižena strachem a panikou, politické a sociální škody, škody na dětech, které nechodily do školy“.

Nejde o to, abychom zlehčovali nějaká opatření nebo se vykašlali na předběžnou opatrnost. K předběžné opatrnosti patří, že může z dobrých důvodů přehánět. Spíše jde o kalkulaci rizika, kdy zvažujeme naše známé náklady s více či méně neznámými riziky a možnými ztrátami. Podle jiných kritérií se uvažuje při ruské ruletě a podle jiných při sázení na koně a uzavírání životního pojištění. Uvedená statistická čísla mají jen ukázat, co se reálně dělo a děje. Není to ani věštba, co se dít bude, protože budoucnost je otevřená a my nejsme vševědoucí. Celkem zřetelný obrázek si z toho ale můžeme udělat.