NÁZOR / Uplynulou neděli skončily v Paříži letní olympijské hry. Česká výprava získala tentokrát pět medailí. V Četce píší, že to teď znamenalo pro Českou republiku 28. místo v „pořadí národů“, jak zní zjevně poněkud směšná obřadní formulace. Dosavadní minimum pro ČR bylo (v Pekingu r. 2008) sedm medailí, ještě před třemi lety jsme získali v Tokiu 11 medailí.

Vzpomněl jsem si při této příležitosti na jednoho svého známého, který mi kdysi, v  hlubinách „normalizace“, vykládal, že on našim reprezentantům ve sportovním klání ze zásadních důvodů nefandí nikdy. Sloužil by totiž chtě nechtě špatné věci, totiž propagaci zrůdného režimu. (Jinak byl můj přítel velmi inteligentní člověk.) Když jsem toto zdůvodnění slyšel poprvé, nevydržel jsem to a řekl jsem mu, že jsem na rozdíl od něho do této morální výše dosud nevyrostl a jako primitiv fandím v takové situaci „našim“, tj. tehdy Čechoslovákům. (Zdůrazňuji, že jde o „fandění“, o nic jiného.) Kdybych to byl tenkrát před ním zamlčel, byl bych se musel považovat za pitomce.

Tentokrát v ČTK píší, že Česko v Paříži prožilo medailově nejhorší olympijské hry ve své samostatné historii. Naproti tomu jiní, např. předseda ČOV Kejval i šéf mise Martin Doktor, hodnotili naši bilanci spíše zdrženlivě a pozitivně. Zato zejména listy nakloněné více či méně Andreji Babišovi a spol. se nyní vyjadřují velmi odlišně, než jak bych to byl učinil já.

Režim, který se u nás prosadil postupně v letech 1945-8 a, jak doufám, přinejmenším na čas se zhroutil v roce 1989, je mi úplně cizí a dnešní naši historici, kteří pro tu dobu pociťují jakési pochopení, jsou mi víceméně odporní. Nechce se mi taky ani trochu mýt hlavu našim reprezentantům. Navíc nemyslím si, že se jedná o něco, kvůli čemu boří svět. A ve sporu, který se kolem nynějších výsledků našich olympioniků v Paříži rozprostřel, cítím daleko spíš, že tu jde o zásadní spor o naši politickou situaci dnes. A myslím si, že za ni neodpovídají ani olympionici, ani my, obyčejní čičmundové. A že to vše nemá ani onu zničující a potupnou váhu, kterou tomu poněkud potutelně přičítá dnešní politická a novinářská opozice, tedy např. pánové Babiš a spol.