Další volební vítězství Viktora Orbána potvrdilo, že je opravdu mistrný populista, který umí vždy využít nálady lidí a umí s nimi cynicky pracovat. Opět bez skrupulí zahrál na národní notu, tradičně zneužíval vládní postavení k omezení práv opozice a k zúžení svobody médií a znovu prováděl populistické zásahy do ekonomiky. Vyneslo mu to mnoho hlasů, ale takový předvolební postup bude vždy krátkozraký. 

Pro nás je klíčový jeho přístup k Rusku a k putinovské agresi vůči Ukrajině. Orbán na tomto poli opět zabrnkal na přesvědčení řady Maďarů, že je na Ukrajině utiskována a znevýhodňována maďarská národnostní menšina, která mimochodem obývá hlavně území v minulosti československé Podkarpatské Rusi (dnes Zakarpatské Ukrajiny). Díky tomuto rozšířenému postoji v Maďarsku fungovala Orbánova politika podivné neutrality v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou.

Visegrádské 3+1

Klíčová otázka v době povolební ovšem zní, jak bude Orbán postupovat teď, kdy má na čtyři roky volebně vystaráno a ve svém myšlenkovému schématu populisty se už nemusí tolik ohlížet na veřejné mínění.

Bude i přesto pokračovat v politice pomyslné třetí cesty mezi Západem a Ruskem? Nebo se připojí k lídrům střední Evropy, kteří jednoznačně podporují ukrajinský boj? To, jaký směr si staronový maďarský premiér vybere, navíc zásadně ovlivní budoucnost Visegrádské skupiny, která po Putinově agresi už nevypadá jako čtyřka, ale spíše připomíná formát 3+1.

Další na řadě

Chtělo by se věřit, že Orbán není jen krátkodobý populista, ale jde mu jako nacionalistovi aspoň o reálnou bezpečnost jeho země.

Nerozumím jeho k Rusku smířlivému postoji, když přece ze řetězu utržený Putin není nebezpečný jen pro Polsko, Pobaltí či Rumunsko, ale tvoří reálnou hrozbu také pro Maďarsko. Normální politik se přece nemůže nechat uchlácholit propagandistickými mapami v ruském tisku, které nenápadně nabízejí bývalou Podkarpatskou Rus právě jeho Maďarsku.

Když padne Ukrajina, bude Orbánův stát hraničit s nějakou loutkovou, „zbytkovou“ Ukrajinou řízenou z Moskvy. Orbán si musí být vědom, že více méně otevřené poklonkování Putinovi je pro každý středoevropský národ dlouhodobě geopoliticky nevýhodné.

Budapešť není Berlín

Orbán zkouší dosud hrát stejnou kartu jako Německo, nebo občas i Francie, ale pro Rusy není Maďarsko velmocí, s kterou jsou ochotni se reálně bavit. Dá se snad trochu pochopit, proč ekonomické věci ve vztahu k Rusku upřednostňuje Německo, ale Maďarsko je geograficky, historicky i politicky v jiné situaci, která je obdobná té naší. Tak jako naše země zažila srpen 1968, prožili Maďaři ještě krvavější rok 1956. Z tohoto pohledu je neutralita Orbána k Putinovi opravdu nepochopitelná. 

Musíme proto doufat, že Viktor Orbán si tohle všechno uvědomí, sleze z ruského medvěda, na kterém před volbami jel, a alespoň kvůli bezpečnosti vlastní země změní své dosavadní geopolitické směřování, protože prohraje-li Ukrajina, stihne dřív nebo později porážka i jeho zemi.

Autor je europoslanec za TOP 09