Když vidíme dnešního maďarského premiéra Viktora Orbána, jak si skvěle rozumí s Vladimirem Putinem, neměli bychom se divit. Orbán přece už dávno ohlásil, co se od něj dá čekat. A také podle toho postupuje.
V roce 2014 ve svém projevu pronášel takovéto věty: „Protože stát není nic jiného než způsob organizace společenství, společenství, které se v našem případě někdy shoduje s hranicemi naší země, někdy ne… lze určující aspekt dnešního světa formulovat jako závod o vynalezení způsobu organizace společenství, státu, který je nejvíce schopen učinit národ konkurenceschopným. Proto je, vážené dámy a pánové, trendovým tématem v myšlení pochopení systémů, které nejsou západní, nejsou liberální, nejsou liberální demokracií, možná ani demokracií, a přesto činí národy úspěšnými.“
A kdo jsou těmi úspěšnými národy? Vysvětlil: „Hvězdami mezinárodních analýz jsou dnes Singapur, Čína, Indie, Turecko, Rusko. A domnívám se, že naše politická komunita tuto výzvu správně předvídala. A když se zamyslíme nad tím, co jsme udělali v posledních čtyřech letech a co se chystáme udělat v následujících čtyřech letech, pak to lze opravdu interpretovat z tohoto úhlu. Hledáme (a snažíme se najít, způsoby, jak se rozloučit se západoevropskými dogmaty, jak se na nich osamostatnit) formu organizace společenství, které je schopno nás učinit konkurenceschopnými v tomto velkém světovém závodě.“
Pak ještě říkal: „To, co se dnes děje v Maďarsku, lze tedy interpretovat jako pokus příslušného politického vedení o harmonizaci vztahu mezi zájmy a úspěchy jednotlivců – které je třeba uznat – se zájmy a úspěchy společenství a národa. To znamená, že maďarský národ není pouhým souhrnem jednotlivců, ale společenstvím, které je třeba organizovat, posilovat a rozvíjet, a v tomto smyslu je nový stát, který budujeme, státem iliberálním, neliberálním. Nepopírá základní hodnoty liberalismu, jako je svoboda a podobně, ale nečiní z této ideologie ústřední prvek státní organizace, nýbrž místo ní uplatňuje specifický, národní, konkrétní přístup.“
Jak slyšíme, že se bude „harmonizovat“, že se má národ „organizovat“ a že se uplatní „specifický národní přístup“, musejí nás napadnout různé historické paralely. Vzhlížení k Rusku a Číně by nám ale mohlo stačit. Tam skutečně „harmonizují“ ze všech sil a jednotlivec neznamená nic. Taky se tam hodně krade, řádí korupce, vůdčí vrstva si hromadí statky, a kdo pípne, vyženou ho, jde sedět, nebo ho zastřelí na ulici neznámí pachatelé. Hodně se mluví o národě a jeho hrdosti a vůdci si užívají západní zboží.
Takže v Moskvě se Viktor Orbán musí cítit jako doma a podle toho tam také vedl příslušné řeči. Agentura RIA Novosti v úterý psala. „‚Sankce proti Rusku jsou nepřijatelné a nedosahují svých cílů,‘ prohlásil maďarský premiér Viktor Orbán. ‚Ruská ekonomika se v důsledku sankcí, kterým byla vystavena, velmi dobře drží. Když se podíváte na čísla, zjistíte, že ruská ekonomika je mnohem silnější, než se na Západě běžně soudí,‘ řekl Orbán na tiskové konferenci po jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.
‚Mimochodem, politika sankcí uvalených na Rusko poškodila Maďarsko mnohem více než Rusko. Politika sankcí má v konečném důsledku opačný účinek, než jaký je jí přisuzován jako cíl. Sankce jsou nástrojem, který je odsouzen k neúspěchu. Nepovažuji to za přijatelné ve vztahu k Rusku ani k žádné jiné zemi,‘ dodal maďarský premiér.“
Za dlouhodobě vřelý vztah k Moskvě byl Viktor Orbán odměněn. Rusko je připraveno zvýšit objem dodávek plynu do Maďarska.
Agentura TASS líčí i to, co všechno říkal přítel Putin: „Putin poznamenal, že maďarský premiér vznesl řadu otázek týkajících se rozšíření spolupráce mezi oběma zeměmi, zejména v oblasti energetiky. Podle něj se jednalo o dodávky uhlovodíků, objem dodávaného plynu, jadernou energetiku, logistiku, dopravu, průmyslovou výrobu a zemědělsko-průmyslový sektor.
‚Během jednání s premiérem jsem kontaktoval své kolegy ve vládě a šéfy některých největších ruských firem. Téměř na všechna témata, která premiér nastolil, jsme dostali kladné odpovědi. To se týká i zvýšení dodávek plynu. Musíme se blíže podívat na bilanci Ruské federace po podzimně-zimním období, ale zvýšení dodávek o jednu miliardu metrů krychlových plynu pro nás nebude velkým problémem,‘ řekl Putin. Pak ještě dodal: ‚Plně souhlasím s panem premiérem, že naše společná práce v průběhu dnešních téměř pěti hodin byla téměř ve všech oblastech velmi úspěšná.‘“
Do západních zemí, které zlobí a vyčítají Rusku anexi Krymu, válku na východní Ukrajině a plošné porušování lidských práv v Rusku, se nic navyšovat nebude. Orbán doufá, že tahle selanka bude trvat na věčné časy. Neplánuje odejít ze své funkce, protože očekává vítězství ve volbách v dubnu 2022.
„Upřímně řečeno, nemám v plánu odejít,“ řekl v úterý v Kremlu během jednání s Putinem. „V dubnu se konají volby a já je chci vyhrát. Mám tedy důvodné očekávání, že s vámi budeme spolupracovat ještě mnoho let.“
TASS ještě zmiňuje, jak Orbán propadl jisté nostalgii, co všechno už s ruským vůdcem prožili; Orbán připomněl, že se s Putinem poprvé setkal před 13 lety. „To je velmi dlouhá doba. Prakticky všichni, kteří byli mými kolegy ve vedení EU, jimi již nejsou. Ukazuje se, že za 13 let jsme nashromáždili nejvýznamnější vzpomínky na jednotnou minulost Ruska a EU.“
Orbán trousí své moudra v Moskvě, kde funguje zcela zjevná diktatura. Rusko shromáždilo přes sto tisíc vojáků u hranic s Ukrajinou, vydírá a vyhrožuje a maďarský premiér u toho jako křoví asistuje. Teď už musí být hodný, i kdyby nechtěl. Povedlo se mu zemi udělat energeticky zcela závislou na Rusku. Buduje ruskou jadernou elektrárnu na základě zcela nevýhodné smlouvy s Ruskem. Na stavbu ruské elektrárny si půjčil od ruské banky.
Pak tu máme ještě záležitost s Mezinárodní investiční bankou (MIB), která se přesunula z Moskvy do Budapešti. Ta může podle varování USA Rusku sloužit ke krytí zpravodajských operací a praní špinavých peněz. Loni v červenci o tom psali například v Aktuálně.cz: „Banku zřídil ještě Sovětský svaz a jeho satelity. Česko z ní nevystoupilo dodnes, i když o tom po revoluci debatovalo. V současnosti MIB sdružuje devět zemí z bývalého socialistického tábora. Vláda Andreje Babiše v dubnu 2019 posvětila přesun sídla MIB z Moskvy do Maďarska, tedy dovnitř hranic Evropské unie. Vláda maďarského premiéra Viktora Orbána zároveň souhlasila s rozsáhlými výsadami, kterými banka může disponovat. Její sídlo a veškerý hmotný majetek například v Maďarsku nepodléhají bankovní kontrole a policie do instituce může vstoupit jen s výslovným souhlasem banky. Na zaměstnance banky, a dokonce i její hosty a obchodní partnery se vztahuje diplomatická imunita.“
Takže do Unie se povedlo nasadit něco jako další ruskou ambasádu, jejíž příslušníci si budou moci v Evropě vesele rejdit s diplomatickým krytím.
Pokud by někdo namítl, že Maďaři si přece mohou dělat, co chtějí, to poslední je zrovna záležitost, která se týká i ostatních. Kromě toho se i u nás najde dost stoupenců „neliberální demokracie“, kteří Orbána obdivují, a líbilo by se jim, kdyby se tu taky něco takového zavedlo. Češi nejsou Maďaři, ledacos by se asi do našich poměrů přenášelo těžko, ale je nápadné, jak obdivovatelé Ruska, a není jich málo, vzhlížejí s úctou i k Orbánovi.
Vláda silné ruky by jim nebyla proti mysli, protože si nejspíš myslí, že prsty té ruky by mohli být oni.