Viktor Orbán bude zřejmě vládnout déle než Angela Merkelová. Maďaři si to tak určili v nedělních volbách. Vzhledem k tomu, že hlava proruské a korupcí prolezlé vlády férovost voleb už dávno pokřivila, měl to jednodušší. I kdyby byl ale zvolen v krystalicky průzračné volbě, zahraničněpolitické směřování Maďarska už je pro Evropskou unii problém, a tím tedy problém i pro nás.

Web Hungarytoday.hu ještě během volebního dne stačil zmínit něco romantického o počasí: „Maďarsko se ráno v den parlamentních voleb probudilo do zasněžených ulic, přestože v dubnu sněží v zemi jen velmi zřídka.“ Pak to ale pokračuje: „V důsledku toho byla volební účast v prvních hodinách dne výrazně nižší, než se očekávalo. Voliči byli aktivnější na vesnicích, což bylo podle průzkumů veřejného mínění příznivé pro Fidesz.“

Ještě několik vět, jak to před prohrou viděla opozice: „Kandidát opoziční stranické aliance na premiéra Péter Márki-Zay také poslal svým příznivcům předčasný vzkaz. Jeho poselství však bylo delší: ‚Mír v Evropě, mír mezi Maďary a Maďary. Země lásky, kde mohou vedle sebe existovat nejrůznější lidé a nejrůznější myšlenky. Kde je přirozený vzájemný respekt a uznání, nikoliv rozdělení a konfrontace. Maďarsko je naše vlast, pečujme o ni, starejme se o sebe navzájem. Hlasujme dnes pro lepší svět, pro šťastné Maďarsko.‘ O něco později zdůraznil, že už se chystá volit, jen předtím se s rodinou zúčastní mše (Márki-Zay opakovaně zdůrazňuje, že je věřící katolík).“

Jestli zapůsobil sníh, nebo nezapůsobily modlitby, už je jedno. V neděli večer podle průběžných výsledků maďarské volby opět vyhrál  národně-konzervativní Fidesz. Při sečtení 63 procent hlasů má Fidesz 55 procent a opoziční koalice Společně za Maďarsko 33 procent.

Objevují se už výrazy jisté rezignace. Pavel Telička, někdejší vyjednavač o našem vstupu do EU a bývalý eurokomisař třeba na twitteru napsal: „V Rusku od února vzrostla popularita Putina o více než 10 %. V Maďarsku opět vyhrál Orbán. Nemějme iluze.“

Anne Applebaumová, autorka řady knih o demokracii a východní Evropě, to komentovala: „Je snazší vyhrát volby, když podvádíte…“

Podváděl Orbán? Incidenty, o kterých se už ohledně těchto voleb mluví, můžeme nechat stranou, stejně by to nevysvětlilo všechno. Orbán prostě zvolil „styl Babiš“, aby to bylo našemu publiku srozumitelnější. Zařídil si, aby státní televize „o něm říkala pravdu“. V roce 2011 prosadil díky dvoutřetinové většině v parlamentu novou ústavu a na nic se neptal občanů ani opozice. Strana Fidesz pak ovládla ústavní soud, prokuraturu, kulturní instituce, školství, veřejnoprávní média a pak i zbytek médií. Orbán dává najevo sympatie k neliberálním autokraciím, jako jsou Rusko a Čína, vzbuzuje velkomaďarské nacionalistické nostalgie, na Ukrajině rozdával příslušníkům maďarské menšiny maďarské pasy, ačkoliv věděl, že je to tam nezákonné, zemi zavlekl do naprosté energetické závislosti na Rusku. Nedávno vypukl skandál, když vyšlo najevo, že si v počítačích maďarských státních institucí Rusko četlo, jako by u nich ruské tajné služby seděly. Pilně se odposlouchávalo pomocí izraelského softwaru. Všechno se tutlá.

Pokud jde o válku vedenou Ruskem proti Ukrajině, Viktor Orbán se nechal slyšet: „Chceme chránit naše vlastní národní zájmy. Musíme dát jasně najevo, že jsme Maďaři, a proto vždy prosazujeme politiku vstřícnou vůči Maďarsku. Maďarská politika není přátelská k Ukrajině ani proruská, ale přátelská k Maďarsku.“ Maďarsko nedodává Ukrajině žádné zbraně, blokuje transport zbraní Ukrajině přes své území, maří v EU snahy o rozšíření sankcí Západu vůči Kremlu na dodávky ruského plynu a ropy.

Není důvod, proč bychom měli být s takovou zemí v jednom spolku. Ať odejde Maďarsko, nebo bychom měli odejít my. Stejně je to jen prázdná skořápka. Orbánův služebný postoj vůči Kremlu, lépe řečeno klanění se, je dost podivná záležitost. Jeho vláda zdeformovala demokratické vládnutí ve vlastní zemi a směřuje na východ. Děje se tak i poté, co ruské armádní hordy ukázaly, co umí. Pokud není Orbán agent, tak se tak chová. Tady už nastal rozpor v hodnotách.

Oprostit od obdivu k Orbánovi by se měli i lidé, kteří se deklarují jako čeští konzervativci. Byli nadšeni jeho bojem proti liberální demokracii a nedošlo jim, že se tím myslí boj proti demokracii jako takové. Možná to ale neudělají, protože jejich nechuť k liberálním hodnotám a obdiv k silným vůdcům jsou silně zakořeněné.