Mikuláš Minář je jedním ze zakladatelů petice Milion chvilek. Nyní se podílí na organizaci protestu nazvaného Jednou provždy!, který se koná 5. června. Pro deník FORUM24 říká: „Ať už to dopadne jakkoliv, nyní bychom k tomu neměli mlčet. Máme šanci, a trochu možná i povinnost, říct v téhle dějinné chvíli něco důležitého a pravdivého.“

Proč se bude 5. června konat protest nazvaný „Jednou provždy”?

Je snad důvodů k protestům málo? Stále je premiérem v demisi trestně stihaný agent StB, který dělá personální čistky v bezpečnostních složkách a který bude zřejmě opět jmenován premiérem na neurčito. Navíc je možné, že vznikne vláda závislá na zájmech KSČM. Zda tomu tak bude, se dozvíme 15. 6. Deset dní předtím je vhodná doba dát najevo, že tato kombinace Babiše (StB) a KSČ(M) ve vedení naší země je nepřijatelná. Ať už to dopadne jakkoliv, nyní bychom k tomu neměli mlčet. Máme šanci, a trochu možná i povinnost, říct v téhle dějinné chvíli něco důležitého a pravdivého. Máme šanci i něco ovlivnit a změnit. Tuhle chvíli můžeme jednou provždy využít správně. Pak to bude mít smysl nehledě na „výsledek“. A možná že se to nepodaří. No a co? Když nic neuděláme, nezmění se nic zcela jistě. A pak bude tato příležitost jednou provždy ztracena. Víte, co je poslední věta Babišovy knihy „O čem sním, když náhodou spím“? … „Aspoň jsem to zkusil!“ Že by měl tento nemužný pán více odvahy a vytrvalosti než my? Pokud ano, ať nám potom vládne.

Konečně, 5. června je poslední den kampaně Milion chvilek pro demokracii. Chceme, aby tato událost byla vyvrcholením celé kampaně. Stále tu straší stíny naší totalitní bezpáteřní minulosti. Měli bychom jim jednou provždy říct ne a postavit se za demokratické hodnoty. Snad se v tomto čase deziluze aspoň milion Čechů jednou provždy rozhodne, že by se mohli trochu více starat o politiku a občas si najít chvilku postavit se za správnou věc. 

Co říkáte na argument, že demonstrací už je mnoho, a tak ztrácejí sílu?

Že to není argument, nýbrž tvrzení, a že je navíc pohodlně mylné. Nevšiml jsem si, že by se v posledním půlroce každý týden demonstrovalo. Poslední velká demonstrace (kolem 15 000 lidí v Praze) proběhla před dvěma měsíci. To je mnoho demonstrací? Je dobře, že se dějí i menší akce, včetně netradičních způsobů protestů. Možná je to boj s větrnými mlýny. A možná Čechům stačí přijít na demonstraci 1-2x ročně a pak už ztrácejí sílu. Nevím. Vím ale, že v každém protestu, který se děje s hrdostí, je kus naděje a může být zdrojem povzbuzení a síly. Minimálně pro zúčastněné. Postavit se za správnou věc prostě dává již samo o sobě pocit hrdosti a sebeúcty. Navíc, i když protesty nemají celospolečenský dosah, jsou důležitým hlasem v současné společenské debatě. Ale znovu opakuji: pokud nejsme ochotni protestovat nyní proti vzniku vlády trestně stíhaného agenta StB za podpory komunistů – kdy a kvůli čemu demonstrovat budeme? 

Dovedete si představit, že protesty v ulicích opravdu něco změní?

Určitě mohou. Ale myslím, že mohou něco změnit právě tehdy, pokud nejde jen o kalkul – je to k něčemu? Odstoupí? A co když ne? – nýbrž pokud jde o niternou povinnost: „Tohle je nepřijatelné!“ Nehledě na to, jak dopadne můj protest, má smysl, abych se postavil za pravdu. Václav Havel napsal dopis Gustavu Husákovi uprostřed hluboké normalizace. Mohlo to k něčemu být? Mohlo to něco změnit? Navenek ne. Ale uvnitř to změnilo mnohé. Změnilo to především samotného Havla. A změnilo to spoustu lidí, které možná víc než obsah dopisu inspiroval Havlův odvážný a donkichotský postoj. Takže ano. Protesty v ulicích jsou znakem nelhostejnosti a mohou trochu změnit každého, kdo přijde. Navíc mohou stále znepokojovat aroganci mocných. A občas přijde zlatá chvilka, kdy se utrhne lavina a smete i zdánlivě neotřesitelné zlořády. 

Jak jste spokojeni s výsledkem petice Milion chvilek? Jaké máte ohlasy?

Naprosto. Skoro 250 000 podpisů je asi 2,5x více než jsme se odvažovali doufat. Je to výsledek, který nemá v ČR mnoho precedensů. Na druhou stranu – milion to není – a určitě by mohl být – hned několikrát, kdyby podepsali všichni, kdo s peticí tiše souhlasí. Nehledě na to, je to úspěch. Jsme rádi, že pár studentů mohlo umožnit statisícům lidí dát najevo svůj názor. A že i díky tomuto čtvrt milionu chvilek byl na Andreje Babiše vytvořen nějaký občanský tlak. Kdyby tu ta petice nebyla, bylo by asi jaro roku 2018 o něco smutnější a beznadějnější. Ohlasy, kterých si nejvíc vážíme, jsou právě tyto – díky za naději!

Co si od červnového protestu slibujete?

Že to “Bábovi” nandáme. A že všechny události, které se odehrají po celé republice, budou opravdovým a velice lidským setkáním pro všechny zúčastněné. Osobně se těším i na všechny osobnosti, které na akcích vystoupí, promluví potřebné slovo do naší situace a přihlásí se k demokratickým hodnotám. 

Na místě by měli vystoupit i demokratičtí politici. Proč tato změna? Podle čeho jste je vybírali a oslovovali?

Když jsme demonstrovali poprvé (9. 4.), chtěli jsme ukázat nezávislost: Jsme sebevědomá občanská společnost, nikdo nás neplatí, neorganizuje nás opozice, jsme naštvaní a nechceme k tomu mlčet. Nyní je třeba jít o krok dál. Současnou krizi nemůže prostě vyřešit „ulice“ a její nároky. Stejně ji pravděpodobně nemohou vyřešit ani osamocené politické strany. Pokud se však občanská společnost propojí s politiky, kteří jsou ochotni hájit na prvním místě demokratické hodnoty a až na druhém místě se dělí do různých názorových proudů, může to obě strany jen posílit a dodat jim legitimitu. Oslovujeme proto všech šest prodemokratických parlamentních stran, dále některé exčleny ANO, některé zástupce senátu, čtyři prezidentské kandidáty. Především nám jde o to dostat na jedno pódium zástupce všech opozičních stran (tedy nikoli ANO, KSČM, SPD). Pokud se to podaří, bude to velké gesto jednoty.

Jaký počet účastníků považujete za úspěch?

To je snad jasné, ne? Milion. Ale když to bude 250.000, také to nějak přežijeme. To pan Babiš – ten by to možná nepřežil. Ve funkci tedy. Není zvláštní, jak málo by vlastně stačilo, aby se ledy hnuly? Tak přijďte, lidi. Protože když to nezkusíme, nic se nezmění. A to bude jednou provždy škoda. Na námitky všech, kteří říkají, že to nemá smysl, odpovím velmi prostě. Má.