Turecká média oznámila jméno organizátora teroristického útoku z 28. června na Atatürkově letišti v Istanbulu – je jím údajně ruský občan, Čečenec Achmed Čatajev. Z Čečenska či Dagestánu pocházel také sebevražedný atentátník Osman Vadinov. Kde je v tuto chvíli Čatajev, se neví.
Velký zájem dnes ruská média jeví zejména o Čatajeva, zvaného Jednoruký, protože o jednu ruku během čečenských válek opravdu přišel. Později, kdy se válečná činnost na severním Kavkazu utlumila, pracoval pro známého čečenského polního velitele Doku Umarova a po jeho smrti v roce 2013 se podobně jako Vadinov připojil k Islámskému státu.
Podle tureckého listu Eyni Safak Čatajev útok připravoval v pronajatém bytě v istanbulské ulici Chorchor. Tři vykonavatelé útoku přicestovali do Istanbulu 25. června a na letiště se vypravili taxíkem. Co následovalo, je bohužel dobře známo – nejtěžší teroristický útok proti civilnímu letišti vůbec.
Vraťme se ale k jednorukému banditovi Achmedu Čatajevovi. Ten byl ruskými úřady zadržen během druhé čečenské války. Dodnes se neví jak, ale z vazby uprchl a v roce 2003 se dostal do Rakouska, kde mu byl přiřčen status běžence. Prohlašoval tehdy, že ho ve vězení krutě mučili a dokonce mu uťali ruku, ale pravděpodobnější je verze, že mu paže musela být amputována po těžké zranění během bojů.
O pět let později byl zadržen ve švédském Trelleborgu s dalšími Čečenci, když bylo v jeho autě nalezeno několik samopalů kalašnikov a velké množství střeliva. Ve Švédsku si přes rok odseděl. Poté se zdržoval na Ukrajině, v Gruzii a nakonec se po mnoha dalších dobrodružných peripetiích přesunul do Sýrie, kde podle některých informací řídí hlavně akce, namířené proti Ruské federaci. Zkrátka a dobře – je to životopis mimořádně zdatného a mimořádně nebezpečného teroristy vskutku mezinárodního formátu.
Právě istanbulský masakr docela určitě napomůže ještě rychlejšímu usmíření mezi Tureckem a Ruskem, jehož svědky jsme v tomto týdnu. Spolupráce v boji proti mezinárodnímu terorismu se stala důležitým pozadím třičtvrtěhodinového telefonického rozhovoru mezi prezidenty obou zemí.
Bezpečnostní orgány západních zemí by pak měly pečlivě vážit, zda bývalé čečenské ozbrojence považovat za bojovníky za svobodu a jednat s nimi podle toho, anebo přece jen pochopit, že jde-li o lidi jako Čatajev, jedná se zkrátka a dobře o přímou hrozbu pro celou evropskou civilizaci – a nejen evropskou.
