Jiří Kobza (SPD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Poslanec Jiří Kobza z SPD dospěl k názoru, že u nás není skutečná svoboda, protože tu existují bezdomovci. Podle něj něco takového za vlády KSČ u nás neexistovalo, protože by to tehdy policie hned zatrhla. Není jasné, jaké řešení vlastně navrhuje, ale na to jsme u činitelů stran tohoto typu celkem zvyklí. Své úvahy ale začíná působivým líčením.
„Jenže pak jsme se prošli nočním Picadilly Circus nebo Shaftesbury Avenue a viděli před každým jen trochu zastřešeným krámem na papírových kartonech spící bezdomovce, kteří se pak s jitrem namnoze stěhovali do Hyde Parku, aby svůj stan rozbili v nízké budově veřejných WC. To jsme neznali. Ne každý za minulého režimu pracoval, dokonce často mnozí, co pracovali nejméně, dostávali nejvyšší platy (všechny typy funkcionářů a klapačů hub, k nimž – nezapomínejme – patřila i naše dnešní hlava státu). Nikdo však nespal pod mostem, protože by to čacká policie nedovolila a raději podobného typuse k nějaké, jakékoli v občance zaznamenané práci, prostě donutila,“ píše Jiří Kobza, člen KSČ v letech 1987 až 1989, na dezinformačním webu První zprávy 13. ledna a svém profilu na Facebooku.
Zajímavý je kolorit vět jako „pak jsme se prošli nočním Picadilly Circus“, protože lidí, co by si takovou procházku mohli udělat, tady mnoho nebylo. Ale dejme tomu, že v duchu se tak někdo procházel a domaloval si kulisy podle toho, co se dočetl v Rudém právu v rubrice „Ze světa násilí a bezpráví“. Taková tam skutečně byla a nepojednávala o životě v SSSR a KLDR, ale o prohnilém Západě, z kterého kupodivu žádné masy neprchaly východním směrem do „tábora míru a socialismu“.
Svět iluzí a lží
Vize britských bezdomovců vede pana (kdysi soudruha) Kobzu k úvaze o podstatě lidské svobody a opírá se o své pamětnické dojmy. Na ty ale není zrovna spolehnutí.
K vlastnostem komunistického režimu totiž patřilo, že dokázal vytvářet zdání. Existovala i tehdy v Československu vrstva velmi chudých lidí, ale nebylo je vidět na ulicích. Žili buď ve všelijakých otřesných ruinách, nebo se někteří takoví jedinci ocitli ve vězení a v psychiatrických léčebnách.
Dnešní společnost už takové kulisy nevytváří, takže na ulici nebo jiných nepříjemných místech tito lidé pobývat mohou. Nikdo je přitom nešikanuje stejně intenzivně, jako to dělala Veřejná bezpečnost v dobách vlády Kobzovy jedné strany. Jak vypadaly v dobách „rozvinutého socialismu“ romské vesnice na východním Slovensku, si ještě mnozí lidé pamatují. Museli je ale vidět na vlastní oči, protože Československá státní televize se tím nezabývala.
Težká cesta ze dna
To neznamená, že bezdomovectví dnes není problém, nebo že by se politici přetrhli, aby to vyřešili. Bezdomovec (stejně jako člověk postižený exekucí) nejspíš stejně nepůjde volit, takže není tak cennou položkou.
Možnosti člověka, který nemá skoro nic, jsou nepochybně krajně omezené, takže si politických i obecně lidských svobod moc neužije. Cestovat nebude, jestli je, nebo není nějaká literatura zakázaná, ho nezajímá, změny daní se ho nijak netýkají. Mohl by teoreticky časem pěšky dojít až do teplejších krajů a almužnu si opatřovat tam, což ovšem naprostá většina těchto lidí nejspíš neudělá, protože jim to zdravotní stav třeba neumožňuje. Může svobodně proklínat vládu a nic se mu nestane, ale je mu jedno, kdo zrovna vládne.
Je tady ovšem jedna věc, kterou soudruh/pan Kobza nezmiňuje. Za komunistické vlády žili v nesvobodě všichni, i členové UV KSČ, zatímco dnes je bezdomovcem jen někdo a je to naprostá menšina.
Odhad počtu bezdomovců v České republice se liší podle různých zdrojů a metod sčítání, ale jakýsi obrázek si udělat můžeme.
Podle údajů z roku 2019 od Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí žilo v České republice přibližně 23 830 bezdomovců, z toho 2600 dětí. Jiná data z roku 2022 od ministerstva práce a sociálních věcí uváděla, že 18 tisíc lidí je bez domova, z nichž 12 tisíc žilo na ulici a v noclehárnách a zbývajících skoro šest tisíc v azylových domech. Vedle toho tu máme ale deset milionů lidí, kteří mohou žít svobodně, pokud chtějí. Že nebudou mít každý rok na dovolenou na Kanárských ostrovech není problém svobody, ale ekonomických možností. Kdyby si někdo chudý řekl, že třeba do Benátek pojede stopem, nebo půjde pěšky a splní si tak nějaký životní sen, nikdo mu v tom z politických důvodů nebude bránit. Za vlády KSČ by se nejspíš nedostal nikam.
Řešení ve stylu SPD – jednoduché a zřejmé, ovšem špatné
Ačkoliv poslanec Kobza vykládá, že problém svobody ještě filozofové a politici nevyřešili, on to zvládl.
„Zeptáte se, jaký vztah má houmlesák z thatcherovské Anglie se spokojeným konzumentem dnešního Česka? Odpověď je jednoduchá: ten i onen je nesvobodný. Jeden je otrokem chudoby, druhý otrokem přebytku. V obou případech je to otroctví,“ překvapuje nás autor.
Teze, že současná vláda zotročuje lidi přebytkem, je originální, a to i za předpokladu, že lidé konzumují „na úvěr“, jak se v tom samém článku ještě píše.
Není zřejmé, jak by SPD Tomia Okamury chtěla z Česka vytvořit takový stát blahobytu, že by žádní bezdomovci neexistovali. Zatím jsme se vždycky dozvěděli, že se nemají dávat peníze neziskovkám, což je takové oblíbené strašidlo politických útvarů tohoto typu, na ty ovšem jde jen asi jedno procento státního rozpočtu. Pak ještě Tomio Okamura navrhoval přímo kupovat ruský plyn, na čemž ovšem Maďarsko Viktora Orbána začalo prodělávat velké peníze, navíc k nám přes Ukrajinu už stejně žádný nepoteče, ani kdybychom chtěli.
Vrcholným kouskem je snaha dostat Českou republiku z Evropské unie, což by pro zemi, která je z 80 procent zaměřená na export do evropských zemí, byla dost katastrofa. Případ Spojeného království po brexitu by měl být dostatečně varovný. Zůstává snad už jen nejasná naděje, že se stát bude řídit mimořádně vědecky, čímž si ale nejsme moc jistí. Jiří Kobza nevěří v přistání Američanů na Měsíci a představy zákonodárce SPD Radka Kotena o vědě připomínají anekdoty z nějaké estrády.
Zdá se, že v SPD se všichni tajně modlí, aby se nikdy nedostali k moci a nebylo vidět, jak na tom jsou. K těmto prosbám k vyšší moci se s nimi můžeme upřímně připojit.
