NÁZOR / Někdejší ruský prezident a premiér Dmitrij Medveděv, který byl později nejen pro svoji náklonnost k alkoholu odsunut do podřadné role místopředsedy Bezpečnostní rady Ruska, odkud pravidelně zásobuje veřejnost svými arogantními a často i velmi vulgárními výpady vůči Ukrajině a Západu, o sobě dal zase vědět. Trajektorie, po níž se v posledních měsících doslova řítí dolů, však před pouhými patnácti lety začínala ještě rozumně. V té době však jen zahříval prezidentské křeslo Vladimiru Putinovi.
K posledním protizápadním výpadům patří vyjádření po zvolení Donalda Trumpa novým americkým prezidentem. Podle Medveděva po této události zažívají evropští lídři podzimní splín. „Cílem je dostat konflikt s Ruskem do nevratné fáze,“ domnívá se Medveděv, jenž je spolu s Putinem a dalšími kremelskými rádci z nejrůznějších sfér jediný, kdo neustále hovoří o válce Západu proti Rusku.
Na Západě však žádné takové hlasy nezaznívají a i dění okolo pomoci Ukrajině spíše svědčí o snaze západních lídrů Rusko „neprovokovat“. Kdyby skutečně Západ vedl proti Rusku válku, už by Putinovy jednotky dávno odtáhly s hanbou, případně by na Ukrajině zůstaly v podobě vraků techniky a mnoha tisíců hrobů. NATO přes všechna halasná vykřikování Kremlu i Medveděva samozřejmě žádnou válku s Moskvou nevede.
„Nyní kandidát na německého kancléře Merz oznámil Rusku ultimátum. Buď prý dokončit SVO, nebo druhý den dá Ukrajincům německé střely Taurus. Je jasné, že taková ultimáta mají předvolební charakter,“ napsal Medveděv, aniž se jen trošičku zastyděl při vědomí, že jediná nesplnitelná ultimáta si od počátku Putinovy invaze klade vůči Ukrajině právě Rusko.
Medveděv jde samozřejmě ještě mnohem dál, jak je jeho zvykem. Vyjádřil dokonce překvapení, „do jaké míry chce současná generace evropských politiků zatáhnout válku na své území“. A toto zatažení se má dít ke zjevné radosti Američanů a navzdory přesvědčení vlastních národů. Medveděv tak jen zopakoval dlouhodobou ruskou snahu přesvědčit svět, že jediným partnerem pro Rusko jsou USA. Ty však poté, co se jim podařilo tehdejší Sovětský svaz porazit ve studené válce, o žádné partnerství s nevyzpytatelným stepním fýrerem nestojí. Kdyby Rusko nemělo jaderné zbraně a kdyby s nimi neustále slovně nešermovalo, nejen Američany, ale vlastně vůbec nikoho by nezajímalo. Medveděv, a nejen on, to samozřejmě dobře ví, a proto ho to ještě více štve, a proto kolem sebe stále více kope a přitvrzuje svoji rétoriku.
Jak hluboká je to proměna, je jasné, porovnáme-li jeho někdejší výroky se současností. Vždyť v roce 2009 jako ruský prezident hovořil o tom, jak Rusko „nestaví svoji politiku proti nikomu, včetně NATO“. Dokonce poznamenal, že prestiž vlasti nemůže být určována úspěchy minulosti. A dnes? NATO je úhlavní nepřítel a Rusko hledí výhradně do doby druhé světové války, kdy bylo za vydatné pomoci dnes nenáviděného Západu schopno porazit stejně vyšinutého diktátora, který rovněž snil o světovládě.
„Místo archaické společnosti, ve které vůdci rozhodují za všechny, se musíme stát společností chytrých a svobodných lidí,“ ano, i toto skutečně řekl Dmitrij Medveděv, autor takových perel jako „Zelenskyj je narkoman, Biden má demenci. Naši nesystémoví opozičníci jsou hnusná bída“. Trochu rozdíl, že? A je to pouhých patnáct let.
Medveděv navíc razí zásadu, že se Rusko musí mstít za sankce, které by na něj nebyly uvaleny, pokud by nerozpoutalo krvavou válku v Evropě. Rusko tak úmyslně vytváří ekonomické potíže, „kdekoliv je to možné“, prosazuje řešení, která „porušují zájmy západního světa“, a cíleně „podporuje nesystémovou opozici na Západě“. Medveděv prozradil, že všichni dezoláti, tzv. „mírová hnutí“, protestní akce proti vládám apod. jsou financovány z Ruska. Ať si domácí promoskevští kolaboranti třeba z komunistického spolku říkajícího si Stačilo! vykřikují, co chtějí.
Jak sám bezelstně přiznal, „nepřátelé Spojených států jsou naši přátelé“, kterým Rusko musí poskytnout všechny možné druhy zbraní. Je možné podat lepší důkaz proti sobě? Lze lépe zformulovat, že Rusku vůbec nejde o mírové soužití, ale o skutečnou demolici demokracie na celém světě? A to všechno s jedním cílem, který vskutku pregnantně zformuloval – „maximální oslabení a ponížení Západu“. K tomu jim i u nás oddaně slouží stovky těch nejkřivějších charakterů, jaké dokáže lidské společenství generovat.