Češi slaví narozeniny své první republiky, tedy Československa v roce 1918, ale takzvaní etničtí Češi vymírají.
Řeč statistik je celkem jasná, na matku připadá v roce 2013 1,46 dítěte, v roce 2014 1,53 dítěte a loni 1,57 dítěte. Porodnost za tři minulé roky stoupla na 1000 obyvatel na 10,5, úmrtnost na 10,5. Přirozený přírůstek obyvatel byl v roce 2015 0,0 dítěte na matku. Takže nic.
Vzestup tu sice je, ale to důsledek takzvaného druhého babyboomu, kdy děti mají lidé, kteří se narodili silnější generaci ročníků z doby normalizace. Těm se poněkud nepřesně říká Husákovy děti. Jde o to, že za normalizace byla porodnost dost vysoká. Začala ale pod kritickou hranici 2,1 dítěte na matku klesat už od roku 1980, takže ona slavná léta dostatečné sebereprodukce zahrnují jen roky 1973 až 1980 včetně.
Proč mají lidé málo dětí? To je trochu záhada, protože největší porodnost jsme měli v době války za protektorátu a těsně po válce. (1940 – 2,2, 1945 – 2, 52 dítěte na matku). Nejlepší to bylo v roce 1947 – 3,21 dítěte na matku. V roce 1966 ale zase nastal propad pod úroveň reprodukce – 2,01 a tato negativní bilance pokračovala až do roku 1973.
Jak se zdá, válka a doba těsně po ní je pro rození dětí příhodná. Ekonomická krize, jak jsme ji u nás zažili po roce 1930, ale nikoli. Pro první světovou válku to ale neplatilo, protože muži byli ve válce a kdo není doma, děti nepočíná. ani soused je s nevěrnou manželkou nepočne, protože je taky v zákopech. Přišli jsme tak ročně o 100 až 150 tisíc lidí Ti by se narodili, ale protože byla válka, nebyli ani počati. Za druhé světové války ale naši muži většinou na frontách nebyli, tak se svým ženám více věnovali. Navíc se nedalo nikam jezdit, vysoké školy byly zavřené, hormonální antikoncepce ještě neexistovala.
Porodnost připomíná jakousi žabku skákající po hladině a každý další skok je o něco kratší. Narozené děti jsou totiž budoucí rodiče. Když se jich narodí méně, bude méně i budoucích rodičů, což je za dvacet až pětadvacet let znát.
„Podle nejpravděpodobnější střední varianty bude počet obyvatel České republiky růst pouze do roku 2018, kdy dosáhne 10,54 milionu osob. V následujících letech už zahraniční migrace nebude schopna kompenzovat zvyšující se rozdíl mezi počtem zemřelých a narozených. V roce 2101 se tak sníží počet obyvatel ČR na 7,68 milionu osob,“ říká demografka Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky ČSÚ.
„‘Prodlužování délky života a současně nižší počet narozených dětí bude mít za následek výrazné zvýšení podílu osob starších 65 let v populaci. V roce 2060 vystoupá jejich podíl až na 34 % ze všech obyvatel České republiky. V absolutním vyjádření se bude jednat o 3,2 milionu seniorů. Tento vývoj je z demografického hlediska naprosto přirozený a nijak se neliší od vývoje v zemích západní nebo severní Evropy,‘ říká jeden z autorů projekce Miroslav Šimek z oddělení demografické statistiky ČSÚ. Naproti tomu děti do 15 let věku budou na konci šedesátých let tvořit pouhých 12 % českého obyvatelstva.“
„Pouze vysoká a stabilní plodnost by mohla zmírnit budoucí úbytek obyvatel ČR a celkové stárnutí populace. Ani masivnější migrace totiž není schopna tyto trendy sama zvrátit,“ tvrdí Terezie Štyglerová, vedoucí oddělení demografické statistiky ČSÚ.
Jenže to je právě ten problém. Jak zajistit „vysokou a stabilní plodnost“ našich obyvatel? Máme se spoléhat na další světovou válku, které se nebudou čeští muži účastnit? Historie se nemusí opakovat. Nikde také není řečeno, že velké společenské krize nepovedou k tomu, že mnoho lidí tuto zemi opustí. Kdo odejde jinam, nebude mít děti tady.
Pokud se nestane něco nečekaného, tak takzvaní etničtí Češi během několika desítek let pozbudou na významu. V dějinách se ale občas stává ledacos nečekaného. Nikdy ale ne bez účasti lidí. Konec konců jsou i méně příjemná přikázání než „milujte se a množte se“.
Jak známo, příroda nesnáší vakuum. Prázdný prostor se vždy zaplní, takže se jistě něco stane, jenom nevíme, co to bude. Budou si Češi brát krásné Ukrajinky a Češky statné Ukrajince, kteří k nám budou přicházet za prací, nebo budou prchat před krizí na východ od nás? Najdou Češi zalíbení ve Vietnamkách mluvících plynně česky, chytrých, pracovitých, se smyslem pro rodinu a exoticky přitažlivých? To je docela pravděpodobné. Přibude katolíků, co si vezmou k srdci slova papežů? Jisté to skutečně není, ale je to představitelné. Budou si Češi a Češky brát muslimské uprchlíky? Moc jich nemáme a kulturní bariéra tu je, ale příroda se vždycky neptá na kulturní bariéry.
Geneticky vzato, jsme už dávno jiný národ, než jsme byli v dobách Karla IV. a před třicetiletou válkou. Češi tu budou i za padesát let, ale budou to jiní Češi, než jak je známe. Tak to ale bylo vždycky.
