Slavnostem svobody v Plzni letos svítilo slunce. Přesto bylo v zákulisí cítit podmračený stín neklidu a napětí. Snad proto, že jsme se přiblížili k zásadní křižovatce. Zatímco v západočeské metropoli přišli v sobotu lidé potřást rukou americkým a belgickým veteránům, kteří před jedenasedmdesáti lety město osvobozovali, v Praze se demonstrovalo proti ruskému motorkářskému gangu.
Také v Plzni byly k vidění silné stroje, ale trochu jiného ražení. Tradiční konvoj vojenských historických vozidel letos sice město minul, ale nahradila ho komornější Ride of Freedom. Navíc těsně před začátkem Slavností svobody nechalo město odstranit pomník Díky Ameriko!, protože pylony byly poškozené. A vůbec se zdálo, že letošní oslavy osvobození se neponesou v dobrém duchu. Snad i s ohledem na počasí se nakonec vyjasnilo a podobně jako v roce 1945 i letos vítali americké a belgické veterány rozjasněné tváře. Při setkání s lidmi, kteří je přišli pozdravit, přitom byla zdůrazňována především svoboda.
„Je pro nás velkou poctou, že tady s vámi opět můžeme být. Letos někteří lidé, s nimiž jsem se setkal, vyjadřovali obavy o budoucnost svobodného světa. Svobodu nosíme hluboko ve svých srdcích a není to věc samozřejmá,“ řekl americký veterán James Duncan, který do Plzně přijel v roce 1945 jako devatenáctiletý mladík v uniformě 2. pěší divize, s níž se vylodil v Normandii. „Svoboda opravdu není zadarmo a musí o ni znovu usilovat každá generace. My jsme ji pro vás v roce 1945 vybojovali a nyní tuto zodpovědnost předáváme vám, protože až se o svobodě bude znovu rozhodovat, už tady nemusíme být,“ dodal.
Spolu s americkými veterány přijeli do Plzně také Belgičané, kteří se zde v roce 1945 podíleli na osvobozování. Příslušník belgického 17. střeleckého praporu Louis Gihoul, který narukoval v květnu 1940 v pouhých 16 letech, vyjádřil přání, aby si z boje za svobodu vzala příklad nastupující generace. „Obětovali jsme část mládí tomu, abychom porazili nacismus. Cítím, že je důležité, aby i současná generace hodnoty svobody a míru ctila a hájila,“ řekl v naplněném sále Měšťanské besedy, kde se v sobotu konalo setkání veteránů s veřejností.
V Plzni se vzpomínalo i na drobné radosti, které konec války přinesl. „Když jsem v květnu přišel do Plzně, viděl jsem ty nejšťastnější lidi. Vzali nás domů, nabídli nám jídlo i své postele a vyprali nám prádlo. Loni mi někdo říkal, že nám to v uniformách slušelo. Odpověděl jsem, že jen kvůli tomu, že nám je vaše babičky praly,“ vzpomínal Earl Ingram, který také nosil uniformu s hlavou Indiána, jenž je dnes symbolem plzeňského hokejového mužstva.
Pro americké i belgické veterány, kteří došli až do Plzně, zde válka skončila, proto se každý rok rádi vracejí. Právě zde poprvé po dlouhých měsících nebo letech strávených v boji vydechli. Plzeňané si ale znovu nabité svobody dlouho neužívali. Už v květnu 1948 nebylo bezpečné říkat, že Plzeň osvobodil Patton.