Tento týden slavil prezident Zeman hned dvě velká výročí. Ve středu uplynul rok od Zemanova projevu na konferenci Let my people live!, díky kterému začala zdlouhavá a trapná kauza s hledáním článku „Hitler je gentleman“. O den dříve to zas byly tři roky od chvíle, kdy v pražském Top hotelu po druhém kole prezidentské volby políbil nadšenou Jiřinu Bohdalovou a začal se těšit na Hrad. Náš první přímo zvolený prezident už nyní ale vyhlíží další volby. Kdo se mu postaví? Ať už to bude europoslanec Pospíšil, páter Halík nebo třeba Jára Cimrman, Zeman si svůj pobyt ve funkci velmi pravděpodobně ještě o jeden mandát prodlouží, a to z následujících důvodů:
Babiš – kamarád do nepohody
Druhým největším fenoménem české politiky je v této době vedle Zemana Andrej Babiš. Pokud by Babiš vyslal do voleb svého vlastního kandidáta, například ministra obrany Stropnického, šlo by dost možná o jediného skutečného soupeře, který by Zemana mohl ohrozit. Ministr financí si ale s prezidentem skvěle rozumí. Zeman Babišovi pochválí EET, Babiš Zemanovi zase vánoční projev, ruka ruku myje a všichni jsou spokojení. Tudíž se dá i do budoucna spíše očekávat spojenectví a podpora. Ostatně, výmluvně Babiš svou podporu vyjádřil naposledy v rozhovoru pro Právo 16. ledna: „Prezident je politik, který má zkušenosti, nadhled a je zajímavé slyšet jeho názory.“
Země česká, domov jenom můj
Ne každý politik dospěje do fáze, kdy si může dovolit mluvit jako neonacista a přátelit se s neonacisty bez rizika, že ztratí důvěru velké části společnosti. Zeman z pozice prezidenta nejen svým vystoupením 17. listopadu s Blokem proti islámu na Albertově novodobé české náckovství legitimizoval a dopomohl k nastolení xenofobie jako nového politického trendu. A jelikož obava z migrační krize je u nás vysoká a Zemanova rétorika v této oblasti dostatečně výmluvná, důvěřuje mu i díky tomu stále více lidí.
Popelníček, prosím
Zeman je prezident, který hřeší a na svých neřestech si staví politickou image. Češi potřebují obyčejného člověka, někoho, kdo je stejný jako oni. Chtějí z podhradí vzhlížet k obrazu sebe samých, a proto vidí v Zemanovi ideálního advokáta své jednoduchosti. Notorický alkoholik, dlouholetý kuřák a milovník ovaru tedy tento jejich obrázek naplňuje nejlépe.
Na věčné časy a nikdy jinak
Antiamerikanismus se v Čechách nikdy neprojevoval tak silně, jako nyní. I kvůli migrační krizi část veřejnosti zároveň přestává vidět nejbližší partnery v západoevropských zemích. Rusko a Čína se kdekomu zdají atraktivnější, Vladimiru Putinovi dokonce věří o 12 procent více Čechů než kancléřce Merkelové. Jde o nepřiznaný komunistický resentiment, díky kterému Zeman může jezdit do Moskvy a do Pekingu, jak často se mu bude chtít, protože ví, že až se vrátí domů, každý kromě některých novinářů a pražské kavárny mu zatleská.
Kalašnikov
Bohuslav Sobotka je v době uprchlické krize pod čím dál větším náporem nesouhlasu ze strany voličů, čehož dokáže Zeman beze zbytku využít ve svůj prospěch. Postavil proto sám sebe do role obránce zájmů občanů, ještě lépe řečeno zájmů národa. Bonmot s kalašnikovem je tak jen špička ledovce Zemanovy anti-sobotkovské taktiky. A protože bude Sobotka premiérem s velkou pravděpodobností i v době příští prezidentské kampaně, tento trumf Zemanovi v rukou zůstane tak dlouho, jak bude potřebovat.
Propaganda a mediální klid
V Česku a na Slovensku podle různých statistik a výzkumů působí přes 40 webů šířících prokremelskou a konspirativní propagandu. Valná část těchto serverů rovněž podporuje prezidenta. K tomu si připočtěme oddané Zemanovy fanoušky v čele s Jelenou Vičanovou. A v neposlední řadě je třeba brát na vědomí, že v době prvních voleb stála proti Zemanovi většina relevantních médií od MF DNES či Lidových novin po společenské tituly typu Reflexu a Respektu. Dnešní MF DNES pod vedením prozemanovského šéfredaktora Plesla proti Zemanovi půjde těžko, skutečnou opozici lze čekat pouze od stále kavárensky liberálního Respektu a nových projektů, jakými jsou Echo24, Reportér, Hlídací pes či Svobodné fórum.
Vyzývatel v nedohlednu
Aby byl Zeman k poražení, je třeba najít kandidáta, na jehož podpoře se shodne většina politického spektra a zároveň přiláká dostatečně velké množství voličů odleva doprava. Kdo ale tyto parametry splňuje? Pospíšila nebudou volit levicoví voliči, Halíka ateisté, Petr Pavel své místo v NATO neopustí a výkřiky typu Škromacha nelze ani brát vážně.
Praha státem ve státě
Centrum protizemanovského smýšlení odjakživa leží v hlavním městě. Problémem všech pražských, lépe řečeno v Praze působících aktivistů, politiků i novinářů je ale fakt, že nikdy nebudou moci pochopit uvažování obyčejněji žijící venkovské populace, která je vlastně ani neposlouchá a k informacím se dostává především při sledování televizních novin a četbě bulvárních deníků. Praha působí jako do sebe uzavřený stát ve státě, její oblíbenci tak budou mít vždy malé šance. A procenta „kavárenských povalečů“ z Brna, Pardubic či jiných měst jsou stále velmi nízká.
Jak již bylo zmíněno výše, před třemi lety proti Zemanovi stála velká média, Nečasova vláda i menší část levicové opozice, přesto volby vyhrál. Napodruhé to zřejmě bude mít mnohem jednodušší, možná se ani nebude muset uchylovat k podpásovkám vůči svému protikandidátovi, jak si to pamatujeme z volby první. Miloš Zeman kampaň rozjíždí už nyní a zadarmo. Na jistou výhru má skvěle našlápnuto. Pokud…mu to dovolíme. Pokud je popelníček a kalašnikov skutečně to, co opravdu chceme. Je relativně ještě dost času na to, aby se situace změnila. Lajkováním u počítače se ale ještě nikdy nic nevyřešilo…
