Česká vláda chce zakázat kouření v restauracích. Je to ve shodě s obecným směrem vývoje. Sedmdesát procent Čechů si přeje úplný zákaz kouření v restauracích, ukázal nedávný průzkum. Nevím přesně, ale řekl bych, že zhruba stejný počet lidí by si přál obnovit trest smrti. Co tím chci říci? Jen to, že o čísla tu ve skutečnosti nejde. Naději na zisk semdesátiprocentní podpory by mělo kdeco. Třeba návrh na zrušení Senátu nebo vystěhování Romů do ghett. Ovšem úplný zákaz kouření v restauracích se může pyšnit tím, že je právě v souladu se společenským trendem.
A TREND, ten má skoro magickou moc. Romové mají přirozené právo bydlet v domech, které jim obce přidělily. Kuřáci mají přirozené právo kouřit v barech, v nichž jim to majitelé dovolili. Totéž lze říci o motorkářích (mají přirozené právo túrovat motorku), pankáčích, převoněných sekretářkách či seniorkách uplatňujících právo nadměrně konzumovat česnek. Ale jen o jedněch ze jmenovaných je společensky přijatelné říci, že jsou špinaví a smrdí.
Babky česnekářky to nejsou. O páchnoucích kuřácích smíte naopak beztrestně psát třeba do Lidových novin. Děje se tak patrně proto, že kuřáci zmíněnou charakteristiku sami přijali. Podle citovaného výzkumu podporuje úplný zákaz kouření v restauracích čtyřicet procent kuřáků. Až jich bude padesát, dočkáme se v novinách i takového článku:
„PROČ JSEM ŠPINAVÝ A SMRDÍM: ZPOVĚĎ KUŘÁKA“.
Něco takového dokáže v demokratické společnosti jenom TREND. Způsobí, že stigmatizovaná menšina začne volat po vlastní perzekuci. Nehledě na fakta, jež by mohla použít na svou obranu.
Tím nechci říci, že trendům je třeba vždy vzdorovat. Určitě nebudu chtít zpátky automobily na pěší zóně v Praze. Ovšem trend lze korigovat racionálními námitkami. Třeba v Barceloně se chodcům vede dobře, i když tam auta smí skoro všude.
A co kuřáci? Mohli by poukazovat na skutečnost, že sedmdesátiprocentní většina proti nim nasazuje mýty, které jsou opakovány jako Božské zjevení, ač je nikdo neověřoval jinde než v kroužku stejně zapálených souvěrců. Zde je několik příkladů:
1. KUŘÁCI NA NEKUŘÁKY DOPLÁCEJÍ
Není to pravda. Alespoň v Evropě ne. Spotřební daň uvalená na cigarety generuje dodatečné miliardy do státních rozpočtů, které by bez nich kolabovaly. Náklady na léčbu kuřáků lze těžko kvantifikovat – jako nekuřáci by spotřebovali více sociálních dávek a posléze se léčili na jinou chorobu nesouvisející s kouřením.
2. MENŠINA TERORIZUJE VĚTŠINU
Dávno neplatí. Všude, kde jsou kuřáci v menšině, platí zákaz kouření alespoň dvacet let (v práci, na úřadech, na hřišti, v cukrárně). V kavárnách či nočních barech tvoří kuřáci naopak většinu.
3. PASIVNÍ KOUŘENÍ ZABÍJÍ
Tento výrok je prezentován jako hotový fakt, na stupnici ověřitelnosti se přitom pohybuje kdesi vedle tvrzení, že člověk vyvolal globální oteplení. Za reálné riziko lze pasivní kouření považovat u manželek celoživotních kuřáků, jež s nimi sdílely sedavý životní styl.
4. KUŘÁCI MOHOU KDYKOLI PŘESTAT
Tak proč to neudělají? Ve skutečnosti je úspěšná méně než desetina pokusů o abstinenci. Pravdivější by bylo tvrdit, že kuřáci jsou doživotně odsouzeni kouřit. Návyk převzali od rodičů, kteří jim dnes v roli odnaučených kuřáků přiřazují status páriů.
5. TABÁKOVÉ KONCERNY JSOU VŠEMOCNÉ
Ve skutečnosti už dlouho tahají za kratší konec. Prohrávají s farmaceutickými koncerny, které lidem nabízejí „politicky korektní nikotin“ – náhražky a antidepresiva. To ony zahájily protikuřácké tažení.
6. KUŘÁKŮM NEZBÝVÁ NEŽ PŘESTAT
Není to jediné východisko. Mohou kouření omezovat a zároveň měnit stravovací návyky, cvičit, chodit na čerstvý vzduch, vyhýbat se stresu, hlídat hladinu cholesterolu. Tuto možnost kupodivu nikdo nepropaguje.
7. KOUŘENÍ ZABÍJÍ
Ano, kuřáci padají k zemi jako hrušky ze stromu. Stačí letmý pohled a všem je jasné – další, co ho skolila cigareta. Skutečnost je taková, že většina kuřáků umírá „předčasně“ v důchodovém věku a kouření u nich bylo jedním z rizikových faktorů. Z chorobopisu ovšem cigareta trčí jako granát.
8. KOUŘENÍ JE BEZMYŠLENKOVITÝ, STUPIDNÍ ZVYK
Příležitostní kuřáci – zejména doutníků – nesouhlasí. Stalo se jim nejednou, že východisko ze slepé uličky nalezli až v okamžiku, kdy si zapálili. Nikotin podporuje myšlení. Píše se o tom ještě někde?
