Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) FOTO: ČTK / Šulová Kateřina
FOTO: ČTK / Šulová Kateřina
ANALÝZA / Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) v sobotu zaujala nejen česká média svým výrokem o vystoupení Česka z Organizace spojených národů. V době, kdy se diplomacie pokouší získat místo nestálého člena v Radě bezpečnosti OSN, jde o nepromyšlený výrok. Česko by si navíc vystoupením z OSN nepomohlo – právě naopak – jeho hlas by nikdo ve světě neslyšel.
„Přesně před třemi týdny Hamás vyvraždil více než 1400 Izraelců, což je na jejich počet obyvatel více obětí, než zavraždila militantní islamistická organizace al-Káida 11. 9. 2001 v USA. A jenom 14 zemí, včetně té naší, se proti bezprecedentnímu teroristickému útoku spáchanému teroristy z Hamásu jasně a srozumitelně postavilo! Stydím se za OSN. Dle mého názoru nemá ČR v organizaci, která fandí teroristům a nerespektuje základní právo na sebeobranu, co pohledávat. Vystupme,“ napsala v neděli na sociální síti X ministryně obrany za ODS.
Černochová tak reagovala na přijatou rezoluci Valného shromáždění OSN, kterou vyzvalo k humanitárnímu příměří ve válce mezi teroristickým hnutím Hamás a Izraelem. S rezolucí navrženou Jordánskem a dalšími arabskými zeměmi souhlasilo 120 zemí, 45 se hlasování zdrželo. Celkem 14 zemí hlasovalo proti, mezi nimi například Izrael, Spojené státy americké, Česko, Rakousko, Maďarsko a Chorvatsko. Naopak neuspěl návrh Kanady, v němž mělo být i jednoznačné odsouzení teroristických útoků Hamásu.
Ze strany ministryně jde o nepromyšlený až impulzivní výrok. Její slova později korigoval například šéf české diplomacie, když na sociální síť X napsal, že myšlenku vystoupit z OSN je potřeba odmítnout. „Situace ve světě není jednoduchá, hlasování v OSN to odráží. Nicméně to je naopak úkol pro naši diplomacii, abychom byli aktivnější – abychom získali více zemí na naši stranu. Strkat hlavu do písku nepomůže ničemu,“ dodal ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti).
Podobně reagoval i prezident Petr Pavel. „Před několika týdny jsem na jednáních v New Yorku zdůrazňoval, že ČR dlouhodobě podporuje reformy OSN včetně Rady bezpečnosti. To lze dělat pouze zevnitř.“
Situace ve světě není jednoduchá, hlasování v OSN to odráží. Nicméně to je naopak úkol pro naši diplomacii, abychom byli aktivnější. Strkat hlavu do písku nepomůže ničemu.
Vyhroceného výroku ministryně Jany Černochové si kromě českých médií všimla i ta zahraniční. V nečtenějším bruselském newsletteru ji citoval například web Politico. Neměcký web Tagesschau veřejnoprávní televize ARD zprávu o výzvě Černochové zařadil do on-line zpravodajství, které chronologicky přináší nejdůležitější zprávy o válce v Pásmu Gazy.
Nejde přitom o první kontroverzní komentář Jany Černochové na sociálních sítích. Podobně reagovala i na zprávy o dopadu rakety na polské území v listopadu loňského roku. „Nyní vyhodnocujeme prokázaný dopad ruských raket na polské území. Ať by šlo o omyl, nebo provokaci, je to další eskalace konfliktu ze strany Ruska a nesmí zůstat bez odezvy,“ napsala tehdy. Později se ale ukázalo, že raketa byla vypálena ukrajinskou protivzdušnou obranou.
Svůj výrok potom sama v poslanecké sněmovně korigovala s tím, že pokud by Rusko nepodniklo invazi na Ukrajinu, k žádnému dopadu rakety by nedošlo.
Česko na cestě do čela Rady bezpečnosti
Komentář Jany Černochové navíc pro Česko nepřišel ve vhodný okamžik. Už v létě ministr zahraničních věcí Lipavský totiž oznámil, že se Česko chce ucházet o nestálé místo v Radě bezpečnosti OSN. Česko v radě naposledy zasedalo v letech 1994 a 1995. O post se znovu a neúspěšně ucházelo v roce 2007, místo ale získalo Chorvatsko.
„Naše předsednictví v Radě EU ukázalo, že český hlas je slyšet a je vážený. Na tom chceme stavět. Po pečlivém uvážení jsem rozhodl, že Česko nahlásí kandidaturu na nestálé členství v Radě bezpečnosti OSN na dvouleté funkční období, které bude v letech 2032 a 2033,“ oznámil šéf české diplomacie po setkání prezidenta Petra Pavla s nejvyššími ústavními činiteli letos na konci května. Experti se ale shodují, že výrok ministryně Černochové českou cestu do čela Rady bezpečnosti ohrozit nutně nemusí.
Rada bezpečnosti je jedním z šesti orgánů OSN, který je odpovědný za zajištění světového míru a bezpečnosti. Do jeho kompetence patří rozhodování o přijetí nových členů OSN, nebo schvalování změn Charty OSN. Radu tvoří 15 zástupců států a nejvyšší postavení v ní má pětice stálých členů. Jde o vítězné mocnosti druhé světové války – Spojené státy, Rusko, Čínu, Francii a Spojené království. Dalších deset nestálých členů má spíše podpůrnou a reprezentativní funkci, jsou voleni na dvouleté období Valným shromážděním OSN.
Pět stálých členů Rady bezpečnosti má právo veta. De facto je tak vyloučeno, aby rada rozhodla proti zájmu některého ze stálých členů. Právě s tím je často spojena i kritika OSN, jako například letos v dubnu, kdy Radě bezpečnosti předsedalo Rusko. Ještě před začátkem samotného předsednictví mluvil třeba Mychajlo Podoljak, poradce ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, o dalším znásilnění mezinárodního práva.
Zvenku se reforma dělat nedá
O reformě OSN i Rady bezpečnosti se mluví dlouhodobě. Na stole ale zatím žádná není a neexistuje ani jasná představa nebo shoda o tom, co by reforma měla znamenat v praxi a jak by měla vypadat. Debaty o ní se tak omezují většinou jen na fungování Rady bezpečnosti.
OSN vzešla z války, která uvrhla systém mezinárodních vztahů do chaosu. Právo veta v Radě bezpečnosti je tak jen přenesená mezinárodní situace po druhé světové válce na systém hlasování. Vítězným velmocím ho dala vojenská síla, a pokud by právo veta neměly, vyjádřily by svůj nesouhlas jinak. Pro všechny je tak lepší, když nesouhlasí v OSN a využijí právo veta než vyjádření nesouhlasu vojenskou silou.
„Je vysoce nepravděpodobné, že za současného mocenského uspořádání by mohla Rada bezpečnosti projít zásadní reformou. Současný stav dává unikátní pozici pěti stálým členům a jakákoliv reforma by musela být schválena jimi samotnými. Své unikátní pozice by se museli vzdát, nebo ji sdílet s někým dalším,“ řekl už dříve v rozhovoru pro deník FORUM 24 Michal Parízek z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Je vysoce nepravděpodobné, že za současného mocenského uspořádání by mohla Rada bezpečnosti projít zásadní reformou.
Například rozšíření stálých členů rady, jak chce návrh zemí skupiny G4, o další země – především Brazílii, Německo, Indii a Japonsko, je další možnou cestou. Pro současné stálé členy ale postrádá logiku. Z jejich hlediska by rozšíření mohlo přinést potenciální rizika a zároveň by jim nepřineslo nic moc pozitivního. V dlouhodobém horizontu by ale mohlo jít o zvýšení legitimity Rady bezpečnosti OSN.
Ke skupině takzvaných reformistů, jako jsou právě státy skupiny G4, se řadí i Česko, když opakovaně vyjádřilo návrhu skupiny podporu. Česko prosazuje mimo jiné i to, aby východoevropská regionální skupina, do které se z historických důvodů samo řadí, získala v reformované Radě bezpečnosti dodatečné nestálé křeslo.
Reformy ale lze provádět jen zevnitř, v tomto ohledu tak výrok Jany Černochové nedává smysl. Hlas Česka navíc s válkou na Ukrajině a postoji vlády k ní na mezinárodní úrovni sílí. Projev prezidenta Pavla na Valném shromáždění pak tuto změnu po deseti letech Miloše Zemana na Hradě jen potvrzuje. Připravit se o vliv tak nedává žádný smysl.
O co by Česko v případě vystoupení z OSN přišlo?
Možnost podílet se na potenciální budoucí reformě fungování organizace a možné místo v Radě bezpečnosti ale není jedinou příležitostí, o kterou by Česko při vystoupení z OSN přišlo. Tou další je například boj za politické vězně. Česko je jedním ze 47 států Rady OSN pro lidská práva. Ta byla vytvořena kvůli posílení lidskoprávního pilíře OSN a v případě vystoupení by Česko přišlo o možnost boje za politické vězně nebo boje proti porušování lidských práv.
Česko – země, která je známá havlovskou diplomacií a v podpoře lidských práv a rozvoji občanské společnosti hrála svoji roli – by tak přišlo o možnost, kterou využilo například v roce 2016. Tehdy na 31. zasedání Rady pro lidská práva Česko vyzvalo k propuštění politických vězňů v Severní Koreji, kde se jich podle agentury Reuters nachází až 120 tisíc. Česko by se nemohlo podílet ani na práci Komise OSN pro mezinárodní právo, jejímž cílem je úprava právních vztahů mezi jednotlivými státy a mezinárodními organizacemi.
Stejně tak by Česko přišlo o členství v dalších agenturách, které OSN zahrnuje. Jednou z nich je třeba Mezinárodní agentura pro atomovou energii. Ta se aktivně podílí na sledování situace v Záporožské jaderné elektrárně na Ukrajině, která je v současnosti na území okupovaném Ruskou federací.
Další příkladem může být i Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF). „Jen pro úplnost dodávám, že vystoupením ČR z OSN by Praha nejspíš přišla o status UNESCO a taky o těch 333 milionů korun od UNICEF, které loni vyjednali moji poradci na pomoc se zvládnutím ukrajinské uprchlické krize,“ napsal na sociální síti bývalý pražský primátor Zdeněk Hřib (Piráti).
Jen samotné členství v UNESCO, na jejímž seznamu je 17 českých kulturních památek, Česku v roce 2023 přineslo více než 1,5 miliardy korun z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Z těchto peněz by v případě vystoupení nevidělo ani korunu.
OSN je bezzubá, ale…
OSN má v současné době 193 členů. Dva pozorovatelské státy – Vatikán a Palestina – se objevují na Valném shromáždění a mají přístup k většině výhod a služeb OSN, ale nemohou hlasovat. Existují také ale další státy a území, které chtějí být členy, ale zatím nebyly uznány potřebným počtem členů OSN. Mezi nimi je například Kosovo, Západní Sahara nebo Tchaj-wan. Právě ten se o členství v OSN snaží dlouhodobě. Pokud by organizace byla k ničemu, proč by se o členství v ní lidnatější a hospodářsky silnější Tchaj-wan snažil?
Pro Česko je navíc určitě lepší, pokud může o své pozici, například k válce na Ukrajině, nebo nyní ve válce v Pásmu Gazy přesvědčovat další země. Podporovat může i pozice vlastních spojenců. Přesně tak, jak to udělal velvyslanec při OSN a exministr zahraničí Jakub Kulhánek v případě rezoluce Valného shromáždění, kterou vyzvalo k humanitárnímu příměří ve válce mezi teroristickým hnutím Hamás a Izraelem.
„Tato válka není volbou Izraele. Je to volba Hamásu a dalších teroristických organizací. Volba, která nebere ohledy na důsledky pro palestinské obyvatelstvo,“ řekl na Valném shromáždění český zástupce.
OSN je bezzubá, což ukazuje i válka na Ukrajině. Valné shromáždění Moskvu několikrát vyzvalo, aby okamžitě stáhlo své jednotky. Nic se ale nestalo a také nestane. Situace ve světě je složitá a OSN je jedním z míst, kde státy mohou řešit své spory diplomatickou cestou. Pro Česko je výhodnější, když někdo slyší jeho návrhy, pozice a názory. V opačném případě, v případě vystoupení z OSN by ho totiž nikdo neslyšel a neposlouchal. Lepší alternativa pro Česko neexistuje.
