Mladá delegátka ČR do OSN Zuzana Hellerová FOTO: Archiv Zuzany Hellerové / se souhlasem
FOTO: Archiv Zuzany Hellerové / se souhlasem
ROZHOVOR / „Organizace spojených národů určitě není perfektní. Pojďme se bavit o tom, jak zlepšit její efektivitu. Ale já si nechci představovat svět, ve kterém by OSN jako organizace neexistovala,“ říká Zuzana Hellerová, mladá delegátka ČR do OSN. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví o tom, jak vypadá mandát mladého delegáta, jaká témata mladé lidi nejvíc zajímají a proč je potřeba jich víc dostat do politiky.
Mohla byste představit program Mladí delegáti do OSN?
Já vždycky s oblibou říkám, že jsme takovým mostem mezi mladými Čechy a Češkami a OSN. Na jedné straně reprezentujeme mladé lidi na půdě OSN v zahraničí, ale pak se snažíme taky tu organizaci přinášet blíže přes nějaké aktivity v České republice. Nejčastěji jsou to návštěvy škol, besedy na školách, účast na různých panelových diskuzích a tak dále.
A jak konkrétně funguje ten mandát?
Každý rok, vždycky na 12 měsíců, jsou vybráni dva zástupci tripartitou – ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo školství a Česká rada dětí a mládeže. Oni zaštiťují ten program a taky každý rok vybírají právě dva mladé delegáty, kteří mají potom mandát na následující rok.
Program mladých delegátů je na dobrovolnické bázi, takže my nejsme zaměstnanci, nejsme diplomaté. Máme každý nějaká témata, která jsou nám hodně blízká a která můžou mít takový trochu aktivistický nádech, takže vlastně nějakým způsobem balancujeme mezi diplomatickou a aktivistickou rolí.
Některé aktivity, jak už jsem říkala, jsou v zahraničí, kde máme cíl reprezentovat českou mládež, ale také nasbírat zkušenosti, které potom jsme schopni uplatnit v rámci aktivit v Čechách. Byli jsme třeba na klimatické konferenci COP28 v Dubaji, byli jsme v Ženevě na Radě pro lidská práva, byli jsme v New Yorku na valném shromáždění a také na fóru mládeže UNESCO v Paříži.
A co se týče aktivit v Česku, ty mají v mých očích ještě zásadnější dopad než ty mezinárodní. Snažíme se do domácího prostoru přinášet témata, která spadají pod OSN, jezdíme do škol, kde vzděláváme, sbíráme od mladých lidí podněty pro naše reprezentační aktivity v zahraničí, ale taky se snažíme inspirovat k občanské angažovanosti.
Proč vy jste se do programu přihlásila?
Pro mě program mladých delegátů byla taková druhá větší zkušenost v rámci systému OSN. Já jsem před tím absolvovala stáž na delegaci Evropské unie při OSN v Ženevě, kde jsem pracovala konkrétně na agendě globálního zdraví, protože Ženeva je hlavním sídlem Světové zdravotnické organizace. A viděla jsem, hlavně třeba na těch nejvyšších fórech, kdy se vyjednávaly mezinárodní úmluvy, že ten hlas mladých lidí tam je slyšet naprosto minimálně. Protože tam jsou lidi právě s tou největší expertízou, teda třeba kolem 50, 60 let, a taky jsou to často muži. Takže mi přišlo docela dobré nějakým způsobem zkusit ten hlas mladých Čechů a Češek posílit. A OSN mi dává smysl, i když samozřejmě má nějaké mouchy. Ale ten systém se mi líbil jak při té stáži, tak i potom v rámci programu mladých delegátů. A dokonce teď pracuju pro rozvoj program OSN přímo v Kambodži. Takže se snažím dál získávat zkušenosti v systému OSN.
Čemu se nejvíce věnujete? Jakým tématům?
Ten mandát je nastavený tak, že každý z mladých delegátů si vybere téma, které je mu nějakým způsobem blízké. Kolegyně Kristýna Bulvasová se zabývá cílem udržitelného rozvoje číslo 4, teda kvalitním vzděláváním. A já jsem si vybrala cíl číslo 5, což je genderová rovnost, nebo rovnost mužů a žen. A pak se ještě okrajově věnuji tématu pracovních příležitostí pro mladé lidi v systému OSN.
Když se bavíte v rámci mandátu s mladými lidmi, jaká témata jsou pro ně důležitá?
Určitě je to v poslední době klimatická změna. Pak je to vzdělávání, to je z mojí zkušenosti zásadní téma. Určitě je to i tím, že ta cílová skupina, se kterou komunikujeme, jsou nejčastěji středoškoláci. A pro ně to vzdělávání je velká téma. Hodně se objevuje vzdělávání ohledně duševního zdraví, které z mé zkušenosti nemá třeba tak velkou podporu mezi pedagogy. Stalo se mi na jedné debatě, kdy právě několik slečen vzneslo to téma, že přítomní pedagogové okamžitě začali oponovat, že na to nemají kapacity a že na to nejsou školeni a tak dále. Takže to je jedna z těch věcí, které mladí řeší. A dále taky ekonomické vzdělávání, finanční vzdělávání. My používáme zastřešující název „témata orientovaná na budoucnost“.
A pak taky se řeší otázka neplacených stáží. Když se chce člověk v České republice nějak angažovat třeba v diplomacii nebo v politice, tak je trochu překážkou, když jsou stáže neplacené, zvyšuje to nerovnosti, a ne každý si to může dovolit.
Asi polovina populace jsou mladí lidé pod 30 let. Ale když se podíváme světově na parlamenty, tak lidí pod 30 je v nich asi 2 až 3 procenta.
Odráží se ta témata podle vás dostatečně i v národní politice? Řekněme mezi „staršími“?
Ona se řeší, bohužel často neúspěšně. To jsme třeba viděli u manželství pro všechny nebo u Istanbulské úmluvy. Jak jste říkala, jestli se řeší mezi těmi staršími, tak k tomu právě jenom řeknu to, že to je možná jeden z těch zásadních problémů. Potřebujeme dostat více mladých lidí do politiky. Když si podíváme celosvětově, tak asi polovina populace jsou mladí lidé pod 30 let. Ale když se podíváme světově na parlamenty, tak lidí pod 30 v nich je asi 2 až 3 procenta. Takže vlastně to odpovídá tomu, že ten hlas mladých lidí dost často chybí.
Proto si myslím, že je potřeba ty mladé lidi podporovat. Mám radost, že před volbami do Evropského parlamentu vyskakují právě kandidatury od mladých politiků.
Jak víc mladé lidi zapojit?
Jak už jsem zmiňovala, je potřeba, aby měli kde sbírat zkušenost a aby to bylo nějakým způsobem ohodnocené. Ne každý si může dovolit jít na neplacenou stáž na ministerstvo, do poslanecké sněmovny. A většina těch stáží je bohužel stále neplacená.
Takže to je jedna věc. Pak si myslím, že musíme usilovat o nějakou systémovou změnu. Opravdu se pořád potkáváme s tím, že jenom protože jsme mladí, tak okamžitě je s námi zacházeno jako s někým, kdo nemá žádné zkušenosti. Takže je potřeba nezahazovat mladé lidi jenom do toho pytle, že jsou naprosto nezkušení.
A pak ještě mě napadá jedno téma, a to je vstup mladých žen do politiky. To je úplně separátní téma obecně, přítomnost žen v politice nebo žen poslankyň. U nás v poslanecké sněmovně je jen čtvrtina žena. Bohužel převládá názor, že muži jsou lepší lídři, a nemluví se už o benefitech toho ženského leadershipu. Přitom ze statistik ty výhody vychází jasně. Takže je potřeba zvyšovat povědomí o tom, a hlavně podporovat ty ženy. I my, a to nejsme političky, nejsme diplomatky, jsme „pouze“ delegátky, jsme si zažily velkou kyberšikanu na sociálních sítích. Pro mě to byl první kontakt s kyberšikanou. My spolupracujeme s MZV na vzdělávacích videích a třeba ta první videa vyvolala opravdu vlnu nenávisti vůči nám. Hodně komentovali lidé, jak vypadáme. Takže tenhle problém tady je a je potřeba ho řešit systémově.
V poslední době zaznívá často kritika OSN, například také ze strany ministryně obrany Jany Černochové. Co si o tom myslíte?
Já se nebudu vyjadřovat úplně k té konkrétní kritice, která byla dost nešťastná a bohužel podle mě podložená i na nějaké menší neznalosti. Jenom řeknu, že OSN určitě není perfektní. Pojďme se bavit o tom, jak zlepšit její efektivitu. Ale já si nechci představovat svět, ve kterém by OSN jako organizace neexistovala. Mám pocit, že v České republice je takový velký nešvar, že jakmile se řekne Organizace spojených národů, tak si všichni představí konkrétně Radu bezpečnosti. A samozřejmě Rada bezpečnosti je důležitá, bohužel je často v dnešní době blokovaná kvůli právu veta, takže se hodně mluví o tom, že OSN není schopná aktivně s těmito věcmi bojovat. Ale musíme si taky uvědomit, že OSN není jenom o Radě bezpečnosti. Že OSN nějakým způsobem přes svoje aktivity zlepšuje kvalitu života lidí na celém světě. V České republice nejsou třeba tak vidět, ale v rozvojových krajinách jsou naprosto zásadní.
Když se například podíváme na Světovou zdravotnickou organizaci, se kterou já mám v tuhle chvíli asi největší zkušenost, tak ta se zasluhuje o větší kontrolu infekčních onemocnění, o to, že se snižuje mateřská mortalita a podobně. To jsou věci, které si třeba v každodenním životě úplně neuvědomujeme, ale které jsou naprosto zásadní a v mých očích mají možná ještě větší dopad než aktivity Rady bezpečnosti. Což je samozřejmě můj pohled na věc, spousta lidí by se mnou nesouhlasilo.
V angličtině říkáme, že OSN je „member states led“, tedy že je řízena těmi členskými státy. A pokud chceme, aby se změnila, tak musíme tlačit na představitele našich států, protože ti o její podobě rozhodují.
