Zdeněk Svěrák, Milan Uhde, Olga Sommerová nebo Fero Fenič. To jsou lidé, kteří podepsali otevřený dopis politikům s požadavkem, aby byla schválena novela zákona o České televizi a Českém rozhlase. Pomáhají tak – ať již vědomě nebo ne – prosazení nebezpečného zákona, kterým se zejména Hana Marvanová a Martin Komárek rozhodli omezit vliv politické konkurence hnutí ANO na veřejnoprávní média.

Pozoruhodný dopis obsahuje paradoxní sdělení již v prvním odstavci. „Ve standardně fungujících demokraciích se to projevuje mimo jiné v možnosti  veřejnosti platit si službu nezávislých veřejnoprávních médií.” To je jistě pravda, problém je, že Česká republika rozhodně není standardní demokracií, naopak. Velkou část mediálního prostoru ovládá vicepremiér vlády, který je zároveň příjemcem dotací a největším podnikatelem v zemi. Instalovat sem proto německý model bez německé společnosti je velkým hazardem.

[ctete]90030[/ctete]

Signatářům se nelíbí, že dohody o jmenování do Rad jsou předmětem „zákulisních dohod“ a celá věc by měla být „transparentní“. „Stávající způsob volby do rad médií veřejné služby přece není nic jiného, než nebezpečné maskování snah lobbistů a některých politiků oslabit média a ovládat je,” dočteme se dále.

Samozřejmě nějaké tlaky existují. Stále se však jedná o politickou pluralitu, která z naší země pomalu mizí. Podepsaní navíc podporují něco, co z určité skupiny lidí dělá jakousi elitu – nevíme, podle čeho je zvolená, ale oni sami se mezi ni pravděpodobně počítají.

Dopis je zakončen zvoláním: „Nástup populistických nacionalistických uskupení a útoky na média v Polsku a Maďarsku vyvrcholily brutálními změnami zákonů a výměnou vedení veřejnoprávních médií za stranické lokaje. Nepřijetí novely zákona se může v budoucnu vymstít právě politickým stranám a může ohrozit i kvalitu parlamentní demokracie. Proto je naléhavě třeba, aby Česká televize a Český rozhlas nebyly rukojmími jakékoliv státní moci. Po příštích volbách už může být pozdě!”

[ctete]88472[/ctete]

Tento odstavec stojí za to rozebrat postupně. Zaprvé je příznačné, že signatáře trápí situace v Polsku a Maďarsku a pravděpodobně si nevšimli alarmujícího stavu u nás. Politickým stranám (těm opravdu politickým a demokratickým) by se vymstilo spíše přijetí této novely a hlavně – jistě, po příštích volbách může být pozdě. Až je vyhraje ten, kdo už jiná média ovládá a kdo se tak stane tím hlavním hráčem v určování rozhodující moci včetně elit, které nakonec budou o obsazení Rad ČT a ČRo rozhodovat.

Zákon prosazovaný Babišovým dvorním kašpárkem Martinem Komárkem je velmi nebezpečný. K dopisu zbývá jen dodat, že jej měl „k dispozici“ Babišův server Lidovky.cz. Gratulujeme.

[ctete]89224[/ctete]

CELÉ ZNĚNÍ DOPISU:

Vážené členky a vážení členové vlády,

nezpochybnitelným právem občanů je mít svobodný přístup ke kontrole práce jimi volených zástupců. Ve standardně fungujících demokraciích se to projevuje mimo jiné v možnosti  veřejnosti platit si službu nezávislých veřejnoprávních médií. Nejsilnějšími nástroji veřejné mediální služby jsou Česká televize a Český rozhlas. Jejich roli dnes ohrožuje rostoucí koncentrace vlastnictví médií, stupňující se prorůstání mediální, ekonomické a politické moci. „Stále roste oligarchizace médií. Těm veřejnoprávním musí zůstat garance nezávislosti, nesmí podléhat vládě ani podnikatelským skupinám,“ napsal správně na sociální sítě premiér Bohuslav Sobotka. „Veřejnoprávní média je třeba chránit před populismem, který ve skutečnosti maskuje zájem některých politiků ekonomicky je oslabit a poté ovládnout a řídit,“ dodal též premiér.

Jsou-li si této nebezpečné situace vědomy vrcholné politické elity síly ve státě, pak je životně nutné, aby Rady těchto institucí, které jsou nástrojem kontroly občanů, nadále nebyly jmenovány na základě netransparentních zákulisních dohod a manipulací, mnohdy hraničících s fraškou. Stávající způsob volby do rad médií veřejné služby přece není nic jiného, než nebezpečné maskování snah lobbistů a některých politiků oslabit média a ovládat je. 

Jsme přesvědčeni, že čas dozrál k přijetí dílčí novely zákona o České televizi a Českémrozhlase. Ta posílí nezávislost veřejnoprávních médií a umožní pluralitní zastoupení nejrůznějších společenských, sociálních, kulturních, odborných a politických názorových proudů.  Rady vybavuje pravomocemi, které jim umožní vykonávat kontrolu nad plněním poslání médií veřejné služby, aby byl omezen nepřípustný politický vliv a zajištěna autonomie na komerčním tlaku.

Nástup populistických nacionalistických uskupení a útoky na média v Polsku a Maďarsku vyvrcholily brutálními změnami zákonů a výměnou vedení veřejnoprávních médií za stranické lokaje. Nepřijetí novely zákona se může v budoucnu vymstít právě politickým stranám a může ohrozit i kvalitu parlamentní demokracie. Proto je naléhavě třeba, aby Česká televize a Český rozhlas nebyly rukojmími jakékoliv státní moci.  Po příštích volbách už může být pozdě!