Jako hračka v rukách propagandistů působí česká parlamentní delegace na oficiálních snímcích pořízených severokorejským režimem. Šéf sněmovního zahraničního výboru Lubomír Zaorálek (ČSSD) a jeho členka Karla Šlechtová (ANO), každý za jedním kulometem ilustrujícím zabíjení „západních imperialistů,“ svou cestou do poslední stalinistické diktatury napáchali víc škody než užitku. Spolu s nimi jsou v kulometném hnízdě ještě Michal Ratiborský a Monika Červíčková (oba ANO), okamurovec Jaroslav Holík a velvyslanec Radim Pecl, který nešťastný program pro delegaci s nejvyšší pravděpodobností sestavoval.

Muzeum tzv. Vítězné vlastenecké osvobozenecké války (Korejská válka, 1950–1953) v Pchjongjangu líčí pokus Korejců podporovaných OSN vyhnat z poloostrova komunisty jako „brutální imperialistickou agresi,“ přičemž na každém kroku je v něm patrná snaha severokorejského režimu ponižovat současné spojence ČR v NATO. Čeští poslanci se tu bez zjevného důvodu nechali vodit mezi troskami sestřelených amerických letadel,  spojeneckých tanků a další techniky, proloženými fotografiemi kapitulujících posádek či jejich zabitých příslušníků. Část expozice je instalovaná na palubě ukořistěné americké výzvědné lodi.

Účel „muzea“ ve formě propagandistického vzkazu „jen něco zkuste, a takhle dopadnete,“ je známý a ani sama diktatura jej nijak nezastírá. „Uvnitř budovy muzea je velmi působivě přiblížen průběh Vítězné vlastenecké osvobozenecké války včetně diorámy s figurínami poražených imperialistů, z nichž jeden se dívá sklopeným zrakem do země a vedle něj leží druhý mrtvý, do kterého klove krkavec. Stojícímu fouká vítr do vlasů a je slyšet krákání,“ popisují představované výjevy Severokorejci.

Turistovi se může stát, že se na toto místo nechá zavést. Zaorálkova delegace by ale měla chápat, že svou návštěvou této instalace de facto strouhala mrkvičku americkému velení a – drsně řečeno – tančila na hrobech spojeneckých vojáků. Zaorálek by proto měl ve Sněmovně vysvětlit, co přesně v Severní Koreji dělal a jestli se vyjádřil k lidským právům, když už předesílal, že se o nich zmíní.

Zaorálkovy ambice přispět bez koordinace se spojenci k vyřešení jednoho z nejsložitějších mezinárodně politických problémů, jsou každopádně megalomanské a naivní. „Smyslem naší cesty je jak získání co nejvíce informací o dění v zemi, které můžeme sdílet v rámci EU, ale také tlumočit náš postoj k situaci, kdy ztroskotala hanojská jednání mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem a severokorejským vůdcem Kim Čong-unem,“ řekl před odjezdem deníku Právo.

Zaorálkovi, který jel v podstatě domluvit Severokorejcům, nelze než připomenout postřehy koreanisty Jaromíra Chlady. „Severokorejci jsou velmi dobří vyjednavači, žádní amatéři – jejich metoda vyjednávání je po desetiletích praxe vybroušená,“ zdůraznil v rozhovoru pro server Forum 24 na konci února. „Navíc jakékoli rozhodnutí či posun v korejsko-amerických věcech se také bude vždy zásadně dotýkat čínských strategických zájmů, takže vzájemné konzultace jsou nutné,“ upozorňoval tehdy Chlada s tím, že zájmy zainteresovaných států, ať už je to Čína, Japonsko, Severní Korea, Jižní Korea, Spojené státy nebo Rusko, jsou natolik odlišné, že jakýkoli krok kohokoli z nich rozehrává jinou partii.

Než se Zaorálek naučí hrát zahraničně politické šachy, měl by si spolu s dalšími českými poslanci pro začátek ujasnit, zda skutečně spatřuje své místo za kulomety, a pokud ano, zda se má jednat zrovna o kulomety severokorejské.

 

Revue Forum Banner