KOMENTÁŘ / Takže je konec. Někomu stačí zapít to hořkou, jiný hořekuje nad mobilem míchajícím zprávy z Ukrajiny s reels z obdržených branek a proklíná celý svět. Dresy vytahané od našich pupků jdou do špíny, už nebude žádný výjezd, žádná hospoda, žádné poskakování. Jsme kvůli tomu plni rozladění, kritiky a hledáme viníka skutečnosti, že Beatles nahráli v Hamburku mnohem lepší desku než my.

Každý je chytrý jako to rádio. Všechno má prý hluboké kořeny v systému, začíná to už u kondičních trenérů a končí to tím, že je z ostudy Barák, což je jméno fotbalisty, mistránka, který se na okamžik považoval za velkého plejera, žongloval na půlce, míč ztratil a musel faulovat za redku. Šel do sprch a oslabil tým. Floutek se stane národním vyvrhelem a trenér Hašek taky, protože ho vůbec neměl stavět, jelikož není zvyklý bránit. A vůbec, kaučoval mužstvo postaru, donutil ho k pasivní hře, která už dávno nefrčí, a taky měl na hrot s Gruzií šoupnout obra Chorého, protože jeho velkou hlavu by míč jistě trefil a mohli jsme mít tři body a s Turkem nebojovat o život. Ve svém živlu pak jsou vyložení pitomci, co si za to, že se budou muset vrátit domů ke své ženě, vylévají zlost na komentátorech a komentátorkách.

No nic.

A teď si představte, že by Kuchtovi ten gól uznali (například expert Deníku Sport Radek Špryňar má jasno, že šlo o regulérní branku). Zbývalo osm minut do konce, pěkně bychom se zatáhli a kluci turecký by do nás bušili jako hluší do vrat. Marně. Znamenalo by to postup a velkou slávu. Kdo by neskákal, nebyl by Čech, cíl, postup ze skupiny, by byl splněn a těšili bychom se příští úterý na osmifinále s Rakouskem, na které jsme si – kdybychom postoupili – věřili, protože jsme přece lepší! Psalo by se o heroickém výkonu v deseti lidech, a předseda svazu inženýr Fousek by se s chutí zapsal zlatým písmem do kroniky české kopané.

Marně si vzpomenu na Pastu, který přijel dodatečně na hokejový šampionát v roli spasitele. Jakmile hned v prvním zápase nezačal trhat sítě, mnohým mudrcům se jevil přeceněný, zabržděný, a navíc narušil chemii týmu. Takže, kdyby směr jeho rozhodující finálové střely změnila kaluž na ledě, vychýlila ten kus gumy mimo branku, a Kanada by z protiútoku rozhodla, nastal by stejný pláč, jaký zažíváme dnes.

Dále čtěte

Kvůli zápasu s Portugalskem jsem nestihl Bachův hrob. Zato už vím, že Ronaldo je velký hlupák

REPORTÁŽ / K výjezdům za fotbalovou reprezentací na velké turnaje, a do Německa speciálně, jsem dosti obezřetný. Před osmnácti lety jsem…

Fotbal je krásná hra proto, že kopíruje život. Osudovými okamžiky jsou centimetry, vteřiny, drny, podklouznutí, depilace chlupů na noze, jež dělí úspěch a neúspěch na turnaji, na který se chystáte roky. Tentokrát odjíždíme s rozsudkem: Totální katastrofa. Měsíce budeme řešit tristní situaci v našem fotbale. K tomu lze dodat jediné: pokud je v našem fotbale přece jen něco shnilého, je prohra to nejlepší, co nás mohlo potkat. Třeba nastartuje změnu.

Co zbývá nám, fandům? Žít dál, vyprat dresy, uložit je do skříně a bavit se po zbytek turnaje dobrým fotbalem. Já budu fandit Slovákům. Taky to nemají lehké.