Pro mnohé je 17. listopad důležitým dnem v historii naší země a s úctou si ho připomínají. Pro prezidenta republiky ovšem tento svátek evidentně nic neznamená a nestojí mu za to, aby si ho připomněl na jedné z mnoha oficiálních akcí.

Miloš Zeman již poněkolikáté ukazuje, že důležité milníky v dějinách Československé, potažmo České republiky, nejsou pro něj tak významné, jak by se na hlavu státu slušelo. Vůbec ho například nezajímala vzpomínka na hrdiny Kubiše a Gabčíka, autory atentátu na Heydricha.

Předávání státních vyznamenání se také stalo fraškou, kde Zeman oceňuje především své kamarády a hrstku dalších, aby „se neřeklo“.

A když si naposled připomínal právě 17. listopad na Albertově, stáli po jeho boku extremisté z hnutí Úsvit nebo islamobijec Martin Konvička. Z tohoto pohledu je pro české občany lepší, že prezident na státní svátek zůstane doma a „věnuje tichou vzpomínku“.

Pokud se na situaci ovšem podíváme bez příkras, jedná se o ostudu a za takového prezidenta bychom se měli stydět.