Petr Placák ve své práci založené na rozsáhlém archivním výzkumu nastínil peripetie, obtíže či kontroverze, které provázely vznik a působení organizace Opus bonum v čele s opatem Anastázem Opaskem v rozjitřeném prostředí exilu, aby celý příběh velkého zápalu pro českou (československou) věc zakončil happy endem: obnovením prastarého benediktinského opatství v Břevnově a Opaskovým návratem do vlasti po pádu komunismu v roce 1989. Knihu objednávejte ZDE.

V malé obci Franken se stalo něco, co bylo do té doby nemyslitelné. V neděli v místním kostele se ve výroční den komunistického puče v únoru 1948 odehrála zcela neuvěřitelná věc: kostel byl plný českých exulantů ze všech koutů západní Evropy i z Ameriky.

U oltáře promlouval česky kněz, benediktinský opat Anastáz Opasek, a před ním klečel bývalý tajemník ÚV KSČ z roku 1968 Zdeněk Mlynář, který se v 50. letech, když byl Opasek v komunistickém vězení, cítil být coby komunistický svazák naopak na vrcholu dějin. Oba vyhnala do exilu sovětská okupace v roce 1968.

„Pro Opaska to bylo jen potvrzení dosavadního vývoje, zatímco pro Mlynáře pád ze slonovinové věže do tvrdé reality,“ napsal spisovatel Ota Filip o celoexilovém setkání pořádaném v roce 1978 (a pak každoročně) katolickou laickou organizací Opus bonum v čele s opatem Anastázem Opaskem, která dokázala do té doby skutečně „nemyslitelné“: v odporu proti normalizaci „ducha“ (kultury, náboženství, politiky, veřejného života …) v tehdejším komunistickém Československu spojila v exilu vítěze s poraženými z roku 1948, katolíky a evangelíky s ateisty, konzervativce s liberály, pravičáky s exkomunisty, socialisty a zelenými, aristokraty s členy čs. undergroundu…

I o tom si můžete přečíst více v knize Petra Placáka. Další knihy z e-shopu FORUM si prohlédněte ZDE.