V sérii článků web EUvsDisinfo ukazuje několik laciných rétorických triků, které používají kremelští dezinformátoři. Tím napadají samotné jádro demokracie, jímž je výměna informací. Kremelští trollové se starají o to, aby veřejný diskurz zabředl do bažiny nesmyslného soupeření.
Jeden švédský aktivista vymyslel termín Modus Trollerandi, který popisuje způsoby, jak zamořit veřejnou debatu. Tento pojem seriál na stránkách EUvsDisinfo dále rozvinul.
Jde o tyto úskoky.
Strawmen, slaměný panák: Útočné názory nebo myšlenky, které protivník nikdy nevyjádřil.
Whataboutismus: Odvádí diskusi od tématu.
Útok: Použijte hrubý jazyk, abyste odradili oponenta.
Zesměšňování: Použijte sarkasmus ke znevážení opozice.
Provokace: Kdo z toho má prospěch? Cui Bono?
Vyčerpání: Utopte opozici v detailech a technikáliích.
Popírání: Paušálně popírejte jakékoliv důkazy.
Dnes zmíníme techniku vyčerpání protivníka:
Účinným způsobem, jak zničit debatu, je donekonečna uvádět technické detaily, okrajové prvky dřívějších tvrzení a jednoduše vynaložit úsilí, aby se povedlo vyhnout jádru problému. Termín „mořský lvoun“ se objevil v komiksu z roku 2014, kde se do rozhovoru vetře mořský lvoun s přehnaně zdvořilými způsoby a dožaduje se vysvětlení dřívějšího výroku. Smyslem tohoto prostředku je dosáhnout pozice vytrvalého lovce pravdy. (Lvoun nebohou dvojici pak otravuje při večeři, v ložnici i při snídani. Když už na něj začnou křičet, obviní své oběti z nezdvořilosti.)
Tato metoda byla předvedena v souvislosti s aktem leteckého pirátství, kterého se dopustil běloruský prezident Alexandr Lukašenko. Prokremelské sdělovací prostředky jej srovnávaly s incidentem z roku 2013, kdy americké úřady požadovaly, aby ve Vídni přistálo letadlo s bolivijským prezidentem Evo Moralesem. V tomto případě nedošlo k falešné hrozbě bombou a letadlo nezadržely žádné stíhačky. Vídeňský incident je stále používán jako srovnání, avšak jedinečné rysy Lukašenkova činu jsou zcela opomíjeny.
Dalším způsobem, jak vyčerpat oponenta v debatě, je prosté zaplavení informačního prostoru verzemi, protichůdnými teoriemi a falešnými detaily. Například King’s College London shromáždila 138 samostatných a protichůdných vyprávění o otravě Sergeje Skripala. Podobnou metodu předvádí i v případě pokusu o atentát na Navalného a sestřelení letu MH17: nové lži, nové pokusy o odklon… nakonec se člověk vyčerpá a není ochoten se do debaty o daných otázkách zapojit.
V tom spočívá cíl kremelských metod: čím méně se o faktech kolem MH17, Skripalových a Navalného mluví, tím lépe pro Kreml. Permanentní útoky, vytrvalé popírání zjevných důkazů nakonec kritiku odradí.