Osvobození Mosulu od teroristů z Islámského státu není jen vítězstvím irácké armády, nýbrž také velkou prohrou politiky bývalého prezidenta USA Baracka Obamy (Demokratická strana).

Když se Spojené státy v čele s Georgem W. Bushem (Republikánská strana) rozhodly v roce 2003 svrhnout iráckého diktátora Saddama Husseina (socialistická panarabská strana), zavázaly se k udržení územní celistvosti státu a k zajištění bezpečí. Prezident Bush se dokonce ještě v roce 2006 kvůli rostoucím násilnostem ze strany sektářů rozhodl pro razantní navýšení pomoci Iráku, ačkoli to jeho straně v probíhající kampani před parlamentními volbami vůbec nehrálo do karet.

Jedním z důvodů války v Iráku byl právě Islámský stát. Na severovýchodě státu totiž šéf teroristické organizace al‑Qaida Abu Musab al‑Zarqawi budoval továrnu na jedy a zároveň tam organizoval výcvikové tábory pro teroristy. Hussein byl na tamní teroristické aktivity upozorněn, ale nic s tím nedělal. Spojenecké tajné služby dokonce informovaly, že byl al‑Zarqawi hospitalizován v iráckém hlavním městě Baghdádu.

Sunnitská „prosaddamovská“ irácká odnož al‑Qaidy se na počátku roku 2014 přejmenovala na Islámský stát v Iráku a Levantě (Sýrii), čímž zdůraznila, že jí jde o chalífát (čili ortodoxně islámský stát), ať už bylo pojetí tohoto pojmu ze strany brutálních teroristů a jejich marketingových expertů jakékoli. K organizaci se z reklamních důvodů postupně začaly hlásit i další teroristické organizace (zejména na arabském severu Afriky) a jako svého spojence ji uváděla také aktuálně zřejmě nejnebezpečnější teroristická organizace na světě Boko Haram.

Problém byl, že již na konci roku 2011 americký prezident Obama Irák bez jakéhokoli řešení opustil. Zůstal tam ší’itský problematický premiér Nouri al‑Maliki, na štěstí omezovaný ústavou, kterou se ještě za George W. Bushe podařilo svobodně zvolené irácké politické reprezentaci schválit. Většinoví ší’ité, kteří nyní měli vládu, zatímco za minulého režimu byli tvrdě utlačováni, si chtěli, jak se dalo dávno očekávat, vypořádat účty se sunnity, zatímco teroristé z řad sunnitů vypověděli irácké vládě poslušnost.

Druhé největší irácké město Mosul bylo Islámským státem obsazeno v roce 2014 prakticky bez problémů. Podařilo se však na štěstí teroristům zabránit v protržení vodní nádrže na řece Tigris nad Mosulem. Jinak by byl zaplaven jak Mosul, tak velkoměsto Bagdád.

Obdobně teroristé z IS obsadili také Fallúdžu. Fallúdža přitom bylo město, které bylo předtím (za Bushe mladšího) od Islámského státu (tehdy ještě pod názvem al‑Qaida v Iráku) osvobozováno velmi obtížně. Zabito bylo přes 100 spojenců a stovky jich byly zraněny. Zabity byly také stovky civilistů. Bitva probíhala přímo v ulicích města. Bojovat primárně letecky totiž bylo podle názoru americké vlády z humanitárních důvodů vyloučené. Mimochodem, jedním z velitelů byl Trumpův ministr obrany James Mattis. Není divu, že američtí veteráni z Iráku při opětovném obsazování města Islámským státem s hořkostí protestovali před Bílým domem proti Obamově neaktivitě.

Otázkou je, proč byla města Mosul i Fallúdža tak lacino předána Islámskému státu. Vždyť byla později náročně znovu dobývána zpátky, dokonce za americké letecké podpory schválené Obamou. Fallúdžu se podařilo získat zpátky na přelomu jara a léta 2016 a Mosul byl osvobozen nyní, v červenci 2017. Několikaletý úspěch Islámského státu v těchto městech je fatálním neúspěchem Baracka Obamy a jeho vlády.