Koncem minulého měsíce června nevládní organizace Syrian Observatory for Human Rights, adresou ve Velké Británii, informovala o počínání v minulém roce 2014: Islámský stát (I.S.) usilující prosadit mohamedánský kalifát všude ve světě, takže i v Postoloprtech, uskutečnil víc než 3000 poprav – většinou civilistů, z toho 74 dětí.
Ledacos již přituhuje (Zdroj: The Economist, 4. 7. 2015): Zatímco v otomanském impériu za vlády Turků došlo za 600 let jen k jednomu výkonu trestu smrti ukamenováním, v nynější době tak dost pravidelně trestá aspoň devět států.
Korán vyžaduje trest smrti v případě spáchání dvou prohřešků: buď vraždy, nebo čehosi jménem hiraba (spreading mischief – „rozšiřovat neplechu“, snad správně do češtiny přeloženo), s údajným míněním „úsilí vést válku za účelem smrtelného tažení proti Alláhovi a jeho andělům“. Na něco tak vhodně vágního se může hodit všelijaké obvinění – například homosexuálové, lesby, transvestité, též náboženští heretici, disidenti, podobní úchylkáři.
Méně než smrtí a pouze bičováním či amputacemi lze postihovat méně závažné prohřešky známé označením hudud, vztahujícím se jak na krádež, tak na cizoložství.
To vše pokrývá, diriguje systém šaría, jehož zavedení se domáhají správní věřící kdekoliv na světě.
V intenzitě požadavku a detailech jejich realizace ale nepanuje jednota. Všechny islámské státy se ve svých ústavách odvolávají na korán, ultimátní zdroj pravdy. V Saúdské Arábii a Pákistánu je povýšen na autoritu zcela jedinou. V jiných státech platnosti ale nepozbývá též pramen známý jako hadith – tisíce rčení, přisuzované proroku Mohamedovi.
V Egyptě tamější zákonodárství obsahuje příměs britské a francouzské koloniální tradice . V Iráku je zřetelný vliv práva kmenového.
Soudní praxe se přizpůsobuje politickým požadavkům doby. Teď například v Jordánsku, kde po lapení sestřeleného syrského pilota došlo k jeho upálení, usmažení zaživa, taková hrůzostrašnost vedla k zpřísnění postihu obviněných, u nichž se předpokládá sympatie vůči tak sadistickým novátorům.
V případě nevěry, cizoložných radovánek, došlo k všeobecnému zpřísnění. Kdežto korán předepisuje jen 100 ran bičem, nyní se dává přednost ukamenování. Strefovat se do provinilce či spíš provinilkyně oblázky, raději menší velikosti, aby podívaná déle vydržela.
Popularita veřejných poprav neutuchá
Někteří mohamedáni, s odvoláváním se na Alláha, ultimální autoritu, se o takové vylepšení pokoušejí a již se jim to docela daří. Elektronickou poštou jsem 22. července 2015 obdržel takový důkaz. Odesílatel byl The Clarion Project (http://www.clarionproject.org) se zásilkou s názvem „Islamic State Publishes first Child-Beheader Video“, svědectví obrazem i zvukem, ze syrského města Homs.
Pokud zpráva o takové novince do české končiny ještě nedoputovala, zde jsou podrobnosti: videodokument o popravě uříznutím hlavy. Akt provedl kat, nikoliv statný chlap v masce, ale svou tvář nijak neskrývající hošík asi tak desetiletý. Již v loňském roce se podílel na masakru v Tikrítu, rodném městě bývalého diktátorského kruťase Saddáma Husajna, posléze lapeného a pověšeného. Tentokrát se těmto I.S. lidumilům podařilo dočasně se Tikrítu zmocnit a během té krátké doby popravit 1 500 iráckých vojáků, jejich těla naházet buď do řeky Tigridu, nebo do hromadných hrobů.
Již zmíněné video s názvem „The Capture and Assassination of the Nusayri Captain“ představuje lapeného důstojníka syrského letectva, ve službách prezidenta Bašara Asada. Zajatec v obleku oranžové barvy napřed přednese základní údaje o svém dosavadním životě, o němž ví, že mu za pár okamžiků bude končit. Zajatec klečí, svou smrt očekává.
Plnovousý džihádista pronese krátký výhrůžný projev: „Naším cílem není pouze Palmyra (památné místo z dob antiky) nebo Homs nebo Damašek, naším cílem je dobytí Jeruzaléma a Říma, budiž to vůle všemohoucího.“
Poté chlapeček se s nožem bez váhání přiblížil k hrdlu oběti a pustil se do práce, aniž by projevil náznak soucitu či skrupulí stran svého krvavého počínání. To se za značné mediální pozonosti uskutečnilo v důstojném prostředí římského antického amfiteátru.
To nebylo poprvé, že islamisté použili děti v roli popravčích.
Budeme se bránit?
Bude Evropa a vlastně i my přespolní, ti vzdálenější, mít dost odvahy, se bránit?
Prozatím o takové ochotě, či aspoň o jejích náznacích, jakkoliv potřebných, nic nevím a tuze rád bych vyslechl důvody, jak že se nehorázně mýlím. Že na evropském kontinentě se objeví předáci s integritou, rovnou páteří a spatřitelnou kuráží. Takoví, kteří přestanou být duplikátem tvorů jakostní kategorie Baracka Husseina Obamy, bez zábran eufemismy kamuflovat realitu, komukoliv bez potíží viditelnou. Na vojenské bázi Fort Hood v Texasu, důstojník psychiatr libanonského původu, s opakovaným zvoláním Allahu Akhbar zabil víc než tucet náhodně přítomných vojáků a ještě větší počet jich zranil.
V mohamedánství v Indonésii vychovávaný Obama ale došel k vysvětlení, že vrahovy náboženské výkřiky ovšem neměly nic společného s náboženstvím míru. Toto velevraždění oficiálně přetvořil ve smyslu „úraz na pracovišti“. Žádný akt, příklad islámského terorismu. Nic takového neexistuje, poněvadž existovat nemůže, nesmí.
Když teď v červenci v městě Chattanoogga došlo k smrtící střelbě s týmž voláním slávy Alláhovi, rovněž to nemělo, nemohlo mít nic společného s islámem. Tomuto druhu zabíjení se dostalo diagnozy circumstances čili „okolnosti“, důkladně mlžné.
Kdyby si někdo troufl jinak uvažovat, zřetelněji se vyjádřit, bylo by tak došlo ke spáchání zcela specifického, nijak eufemistického zločinu islamofobie.
