Vysloužil jsem si pověst pošuka, podivína, posedlého minulostí Baracka Husseina Obamy. Na časté lichotky, jichž se mi dostává (blbec, bloud, senila, zapšklý stařík, sadista, rasista, antisemita, židofil, komunistický soudce, vrah, válečný zločinec – i takové zásluhy) zásadně nereaguji. K povzdychu komentátora, jak ještě dlouho budu otravovat svými konspiračními teoriemi o „podvodníku“ Obamovi, takto v uvozovkách, pouze bych doporučil vyvrátit aspoň jedno mé tvrzení:
Obama zažádal o přijetí na studia jako zahraniční student, obdržel druh Fulbrightova stipendia, pro něž výlučně kvalifikovali cizí, nikoliv američtí občané, aby později popřel, že by byl cizinec.
Na své původní webové stránce uváděl (27. 6. 1998), že se narodil v Keni a správnost informace, publikované jeho literární agenturou, pravidelně potvrzoval až do roku 2004, kdy došlo k jeho zvolení do zákonodárného sboru ve státě Illinois.
V únoru 2007 oznámil svou kandidaturu na úřad prezidenta a za necelé dva měsíce poté se již představil s tvrzením, že se narodil na Havaji a svého otce z vysokého vládního úředníka přetvořil v pastevce koz v nuzné keňské vísce. Veřejnosti poskytnuto vysvětlení, že došlo k omylu („clerical error“), který 17 roků nikdo jaksi nepostřehl, byť přece autoři pravidelně potvrzují pravdivost svých údajů.
Nikoho to nezajímá
Všechny významné informační zdroje se vyhýbají jakékoliv zmínce o prezidentově problematickém původu. Žurnalisté, pravidelně se pachtící za všemožnou pitomostí, si v tomto případě netroufnou zájem jevit. Když šerif Joe Arpaio oznámil konání tiskové konference ve Phoenixu, stát Arizona, se zveřejněním výsledků půl roku trvajícího vyšetřování v souvislosti s Obamovou skutečnou identitou, nikdo ze sdělovacích prostředků se buď neobtěžoval dostavit, a pokud se snad dostavil, netroufl si sdělovat. Ohlášený host v televizním pořadu nikde, vysvětlení divákům nesděleno.
Barack Hussein Obama, za stoprocentního Afroameričana se vydávající syn neméně stoprocentně bělošské matky, napřed narozený v Mombase ve východní Africe, jenže později to mělo být v Honolulu na Havajských ostrovech. Ke studiu na kalifornské Occidental College byl přijat jako Barry Soetoro, cizí student z Indonésie. Posléze utratil miliony advokátům za jejich úspěšnou snahu zabránit soudnímu zjišťování skutečné pravdy.
Snad většina národa uvěřila jeho ujišťování, že je prvním post-racial president, vzdor zřetelné skutečnosti, že svým počínáním dosahuje pravého opaku.
(„Most Racist President America Has Ever Had“, takto se o něm vyjádřil autor ekonom Ben Stein, laskavý vlídný velikán, bez sklonu k nehorázným hyperbolám.)
Však stačit nám měla ona tak blízká, dvacet roků trvající asociace s jeho duchovním mentorem, černošským rasistickým maniakem, reverendem Jeremiášem Wrightem. Nikdo se pořádně nezačetl do Obamových memoárů Dreams From My Father s přiznáními, jako že „našel útěchu v pěstování pronikavého pocitu rozhořčení a nepřátelství vůči matčině rase. Nikdy jsem nenapodoboval lidi bílé nebo hnědé rasy, jejich osud mi byl cizí. Ztotožňoval jsem se s otcem, černochem, synem Afriky.“
Islám a jeho zásluhy
Obama na svých zahraničních cestách, s projevy plných omluv za spáchané hříchy své údajné vlasti USA, velice velebí obrovské zásluhy islámu, jeho obohacování světa svým uměním, vědou, velkolepým civilizačním přínosem. V proslovu k zákonodárcům v Turecku ujišťoval takto: „Vyjadřujeme své hluboké ocenění pro islámskou víru, která po dobu mnohých století přispěla k utváření světa – včetně mé vlastní země.“ Ano, islamisté zejména 11. září 2001 poznamenali Ameriku značně.
Méně oslavná je podrobná zpráva OSN (UNDP – United Nations Development Program) o stavu a výkonu arabských států. Je nelichotivá: „consistent record of failure“ – opakované neúspěchy, totální selhání, neochota či neschopnost obyvatelstvu dát svobodu, umožnit prosperitu, zaručit bezpečnost. Vesměs nevalné až ubohé výsledky v hospodářství, jeho produktivitě, v sociálním rozvoji, vzdělání, kultuře.
Valnému shromáždění OSN se již ale podařilo prosadit tzv. Anti-Blasphemy Resolution – zákaz „rouhání“, závažného provinění, k němuž dojde v případě, že muslimovo náboženské cítění bude dotčeno. A bude povinností členských států takové pachatele trestat. Dosud se celý svět nepodřídil. Už ale víc než poprchává, zejména nad ustrašenými evropskými hlavami se otvírá prostorný chamberlainovský deštník.
Walter E. Williams je profesor ekonomie na univerzitě George Mason ve státě Virginia. Na značný rozdíl například od Baracka Husseina Obamy je to stoprocentní americký černoch, vyrostlý v nuzných poměrech, vystudovaný v dobách bez preferenčního hodnocení oné tzv. pozitivní diskriminace.
Černoši už úspěšní jsou
Williams svůj text s názvem „Black Progression and Retrogression“ neboli černošský pokrok a zpětný vývoj, degenerace (Townhall.com, 24. prosinec 2014) začíná heretickým tvrzením, jaké by si žádný běloch netroufl vyřknout, natož napsat: že totiž američtí černoši v tak krátké době dosáhli tolik úspěchů jako žádná jiná rasová skupina v dějinách lidstva. Nabízí obtížně vyvratitelné důkazy: Kdyby oni byli posuzováni jako vlastní národ, při hodnocení jejich own gross domestic product by patřili mezi dvacet nejbohatších států.
Byl to černoch generál Colin Powell, který se stal velitelem té největší armády v historii světa. Mezi největšími boháči je i několik amerických černochů a hodně je jich mezi nejproslulejšími celebritami. Toto vše bylo dosaženo za necelé jedno století a půl, což je druh pokroku možný pouze v Americe.
Jenže dalšímu pokroku brání překážky, zejména ovšem rozpad černošské rodiny: v roce 1940 čili v době ještě dost bujícího rasismu, jen 14 procent černošských dětí se rodilo mimo manželství. Nyní jich jsou tři čtvrtiny (v New Yorku 85 %) a vyrůstají celé generace bez otcovské autority. S všemožným dopadem včetně kriminálního.
Svůj text s názvem „Jak se nám nepovedl první údajně non-racial prezident“. (NP, 24. 12. 2014) jsem končil takto: „Rasismus v bělošské Americe tolerován není, kdežto mezi černochy je užitečným, otevřeně podporovaným pojítkem závisti, nenávisti, vzteku, domáhání se preferenčního zacházení, redistribuce výsledků, dosažených jinými, trilion výloh u toho a to vše v době vlády prvního, údajně post-racial prezidenta.“
Nerovnoměrné násilí
Údaje National Crime Victimization Survey: 62 593 černochů obětmi bělošského násilí, 320 082 bělochů obětmi černošského násilí. (V porovnání počtu obyvatelstva – 38 milionů černochů a 197 milionů bělochů – černochy páchané násilí je 25krát častější a v případě zvlášť těžkého ublížení („aggravated assault“) je to kontrast 200krát větší.)
Znásilnění: případy, kdy pachatelem je černoch – 13 000. V opačném případě statisticky je minimální, nedosahuje ani jednoho procenta.
Inventura právě uplynulého roku 2014: Podle zdroje ODMP (Officer Down Memorial Page) v roce 2013 ve službě došlo k zabití 105 policistů, v roce 2014 jich do Vánoc bylo 113, z nichž většina zahynula zásluhou útočníka. Newyorský, velmi pokrokový starosta, běloch De Blasio nijak se nesnažil zabránit demonstracím, průvodům rozhořčených davů, vykřikujících požadavky „Zabijte policii!“
Za non-racial prezidenta se vydávající Barack Hussein Obama svá ujišťování dokazuje takto: Fergusson, stát Missouri, zloděj Michael Brown, v útoku na policistu, bělocha, zahynul. Obama promluvil a poslal tříčlennou oficiální delegaci spolu s doprovodem 40 příslušníků FBI na pohřeb.
Baltimore, stát Maryland, narkoman Freddie Gray, mnohonásobně kšeftující s drogami, v stavu značně podroušeném, při převozu v policejním vozidle zemřel.
Prezident rovněž promluvil, poslal smuteční delegaci na pohřeb a pověřil ministerstvo spravedlnosti, aby zahájilo vyšetřování.
Byla to jen běloška
San Francisco, stát Kalifornie, Kate Steinle, věk 32 roků, na procházce se svým otcem zahynula. Zastřelil ji v USA ilegálně se vyskytující Mexičan Juan Francisco Lopez-Sanchez, již pětkrát za své zločiny ze země deportován. Vždy se vrátil a ultrapokroková metropole S.F. mu poskytla příslušný útulek, přístřeší, azyl, v rozporu se zákony, což ve Washingtonu nikomu nevadilo.
Ve Washingtonu tentokrát Obama nepromluvil, nijak se nezajímal, žádnou delegaci na pohřeb neposlal, vyšetřování nezařídil. Prostě nic a nelze se tomuto post-racial prezidentovi divit. Vždyť ta zavražděná byla běloška.
Jsem si vědom varování H. L. Menckena, významného publicisty z první poloviny dvacátého století, že amerického voliče nelze dostatečně podceňovat. Tyto své sebedestrutivní kvality nezřídka potvrzují, prozatím naposledy v roce 2008 a 2012.
Tomuto prezidentovi se podařilo zmnohonásobit státní dluh do výše, přesahující všechny dluhy všech jeho předchůdců. Rovněž zmnožil multimilionové řady příjemců food stamps, poukázek na potraviny gratis k mání v supermarketech.
Miliony ilegálů oceňují mnohé takové šlechetnosti a stát jim umožňuje se revanžovat účastí v roli voličů, na což ovšem nemají zákonný nárok, ale dost příležitostí, aby tak činili: hlasování podvodné. S použitím různých jmen, účastí na víc než jednom místě hlasování si několikrát zopakovat.
Volební podvody
Užitečně informativní článek „Voter Fraud and Voter I.D.“ Thomase Sowella (Townhall.com, s datem onoho volebního dne 4. 11. 2014) se zmiňuje o třech knihách, v nichž se autor John Fund zabývá volebními podvody a výsledkem vyšetřování, se zjištěním, že víc než milion osob bez oprávnění se voleb zúčastnilo. Jurista J. Christian Adams, bývalý pracovník na Holderově ministerstvu spravedlnosti, napsal knihu s názvem Injustice („Nespravedlnost“) o praktikách, jak ministerstvo sabotovalo potřebné vyšetřování.
A co průkaz totožnosti, s fotografií?
Demokratická strana, zejména vlivy politicky hodně korektní úspěšně prosazují princip, že takový požadavek identifikace je důkazem útlaku a zejména rasismu.
Bez identifikace si ale nelze koupit alkohol, cigarety, zažádat o zaměstnání, o podporu v nezaměstnanosti, koupi domu, nájmu bytu, nastěhování do hotelu, získání řidičského průkazu, koupě či najmutí automobilu, koupě mobilu – něco kolem třiceti takových povinností, z nichž ale ani jedna nečpí protestním obviňováním z rasismu. Když si někdo troufne upozornit na takový kontrast, nic kloudného nepořídí.
Zbývá jedna otázka otravujícího zapšklého geronta: jak by reagovala česká veřejnost, politická opozice, česká média?
