„Svět se nám před očima rozpadá,“ se dozvídáme v americkém světě s odkazem na minulé a vlastně i předminulé století. Přece tehdejší občanská válka – Jih proti Severu, nebo obráceně,1861–1865, jako by pak ve 20. století nebyla světová válka, dvě takové byly.

Tady nedávno v pouštní oáze Las Vegas jakýsí šílenec vystřílel víc než padesát neozbrojených návštěvníků. V šedesátých letech našeho dvacátého století se uskutečnila válka vietnamská, v té ztratilo život aspoň padesát tisíc nedobrovolných amerických bojovníků. Na opačné vietnamské straně těch ztrát bylo aspoň desetkrát tolik.

Evropa rozhodně nepříliš harmonická. Třeba Španělsko – v minulém století dlouhodobá ošklivá občanská válka a v loňském roce 2017 Madrid poslal národní policii, aby zabránila referendu o nezávislosti v Katalánsku.

Skoti už podobně hlasovali a málem jich vetšina dávala přednost své nezávislosti, tak jak učinili Irové v roce 1921 a Norové v roce ještě dřív, v roce 1905.

Přitom se do Evropy hrnou Afričané z jihu a Arabové, mohamedáni, z východu. A máme cosi s pojmenováním „Spojené národy“.  Jaké, prosím vás, spojené? V prostorách  OSN v New Yorku těmi nejvíc nenáviděnými  členy jsou  Izrael a USA. Ty aspoň – dosud –  platí nejvíc peněz, aby takový podivný útvar  vůbec mohl existovat.

Je to organizace, která stráví většinu svého času zatracováním Izraele. V oblasti Středního východu a Severní Ameriky jsou jen dva státy: proizraelské a proamerické.

United Nations Human Rights Council za deset roků přijal víc než veletucet rezolucí, z nichž většina zatracovala Izrael. UNESCO (U. N. Educational, Scientific and Cultural Organization) v období 2012–2015 odhlasovala 97 rezolucí, z nichž 83 zatracovalo Izrael.

Nikky Haley, dcera indických rodičů a dřívější guvernérka státu Jižní Karolina, od nynějšího prezidenta Trumpa získala povýšení jako nejvyšší reprezentant u této světové organizace. V roce 2016 jí Washington (OSN) platil deset miliard dolarů, což představovalo čtvrtinu jejího celého rozpočtu . Tato velvyslankyně Haley ale již vyrozuměla OSN, že americký podíl pro rok 2018 bude zkrácen o 285 milionů dolarů.  Všeobecné zasedání (General Assembly) OSN hlasovalo proti rozhodnutí USA přesunout své velvyslanectví z Tel Avivu do Jeruzaléma, historického biblického centra: výsledkem bylo 128 opozičních hlasů a pouze 9 hlasů pro USA.

Freedom House, politicky nezávislá organizace, do jejichž publikace jsem přispěl jednou kapitolou, ve výroční zprávě všech členských států, uvádí hodnocení podle tří rozličných kategorií: 1. státy svobodné, 2. státy částečně svobodné, 3. státy nesvobodné.  Z celkového hodnocení 128 členů států, 55 členů – čili menšina členstva – získala ocenění oné kýžené svobody. (V tamějších příslušných kruzích se výsledky teoreticky porovnávaly se soudním rozhodováním poroty, jejíž většinu by tvořili oprávněně odsouzení kriminálníci.)

V literatuře se často setkáváme se vzájemně vylučujícím se hodnocením friends – „přátelé“ a freeloaders pro který ve slovníku vhodný český výraz nenacházím, se záměrem popsat počínání tvora, jehož ambicí je dosáhnout úmyslného cíle bez jakéhokoliv úsilí. Pat Buchanan svůj text „Will christianity perish in its birthplace,“ uveřejnil 14. dubna 2017 v Townhall, též se soustředěním na egyptského prezidenta s jménem Abdel-Fattah el-Sissi, profesionálního vojáka, důstojníka, který uvěznil  a usmrtil tisíce  mohamedánů z kruhů Muslimského bratrstva, což prezident Trump velice příznivě ohodnotil. („He’s done a fantastic job in a very difficult situation.“) Lichotky však rozdával nejedním směrem – Vladimír Putin je jím hodnocen jako strong ruler, very smart, saúdský král Salman jako wise man, čínský Xi Jinping a great guy, turecký Erdogan vítán v Bílém domě se slovy It is a great honor to have you with us, severokorejský kruťas diktátor  Kim Čong- un oceněn jako a pretty smart cookie, což se uskutečnilo ještě před jejich osobním seznamováním v Singapuru. (Můj prozatím jediný krůček takto lichotivým směrem: byl stát Nebraska, hlavní město Lincoln, přítomnost asi tuctu autorů s východoevropským zaměřením. Mezi přítomnými byl též Sergej Lavrov, tehdejší ruský OSN delegát, nynější ruský ministr zahraničí, tehdy jsem ho denně vídal a s ním si ledacos povídal.)

Koptové, jedna z nejstarších křesťanských větví, již z doby prvního století po Kristu.  Svatý Marek, jeden z dvanácti apoštolů, se posléze stal biskupem v Alexandrii.

O velikonoční neděli, 44 koptických křesťanů, oslavujících vzpomínku Kristova vstupu do Jeruzaléma, byli v Egyptě umučeni. Bomba explodovala blízko oltáře. Na mnohých egyptských místech došlo a dochází k jejich vraždění.  Počet těchto křesťanů se odhaduje na 10 procent egyptského národa. Ten nyní již dosahuje 100 milionů obyvatel – tedy  téměř počet křesťanů,  než kolik se jich vyskytuje v České republice.

V Iráku jich odhadem zbývá 800.000.

Afghánistán je hodnocen jako třetí nejkrutější prostředí s ohledem na to, jak se s křesťany zachází. Trestat, mučit, hlavu useknout. Smrtí trestáno pokřtění novorozenců.

Trestání křesťanů stejně jako v římské době císaře Nerona.

Na Středním, převážně mohamedánském, východě zbývají jen dvě končiny s vyloženě proamerickou orientací. To ovšem jsou Izrael, o jehož zničení leckdo v sousedství usiluje, a tím druhým téměř spojencem je národ Kurdů roztroušený třemi či spíš čtyřmi směry. Je to národ s vlastní řečí, kulturou, ale bez vlastního státu, rozdroben íránským, iráckým, syrským, tureckým směrem, avšak s jakousi místní autonomií, samosprávou.

Už aspoň pět století někdejší otomanská říše nemile si počínala a s chutí terorizovala  tamější křesťanské východní končiny a celou středozemní oblast s pořádným pronikáním islámu.  Jen dvě rozsahem skromné končiny vydržely proti zničujícímu nátlaku – Arménie a Řecko, obě pořádně zažily otomanskou ruku.

Jedenáct milionů Řeků si zachovalo své křesťanství jako státní náboženství, Arménie rovněž přežívá jako součást-předvoj západního světa.

Před tisíciletím, křesťané pořádali křižácké výpravy. Potom už pak nic.

„Írán musí být svobodný,“ se občas dočítáme, se zdůrazněním, že diktatura musí být zničena, že containment  is appeasement,  že ovládnutí jakož i ústupky,  smiřovačky, chlácholení neradno. Vůdců je tuze třeba. Amerika měla Washingtona, Italové Garibaldiho, jenže v Íranu si dvakrát prezidentem zvolili Hasana Rúháního – „a violent, vicious murderer„, Giuliani prohlásil , s tím že „time has come for regime change“.

Ano, nejvyšší čas se dostavil.