Ekonom Dušan Tříska byl hostem Martiny Bacíkové v naší rubrice VIDEOFORUM. Moderátorka se jej ptala nejen na kuponovou privatizaci, kterou dodnes jednoznačně hájí, ale také na spolupráci se Státní bezpečností, kvůli které skončila jeho kariéra v době, kdy působil jako náměstek tehdejšího ministra financí Václava Klause. V rozhovoru zaznělo také jasné odsouzení restitucí, přestože se jednalo o navrácení nakradeného majetku.
„Důležitá, významná, naprosto zásadní a klíčová. První věc bylo vymyslet, jak na to. Celý problém transformace reálného socialismu do podoby něčeho, co dává smysl, byla úplně nová myšlenka.“ Privatizace byla podle něj naprosto nutná a právě sebe považuje za toho, kdo má na této technologii velké zásluhy.
Nejvíce je tvůrcům privatizace vyčítáno načasování, přesněji přílišný spěch na průběh, aniž by existoval jasný a ukotvený právní řád. „My ekonomové jsme museli před těmi právníky utéct,“ přiznal.
Zajímavé je Třískovo tvrzení, že všichni začínali na zelené louce. „Poražení málokdy přiznají, že prohráli zaslouženě,“ odmítl Tříska fakt, že by ti, kdo byli manažery velkých podniků nebo funkcionáři KSČ, byli nespravedlivě ve výhodě.
„Přiznání spolupráce s StB… Na tuhle otázku odpovídám, že moje spisy jsou k dispozici a jsou veřejně dostupné,“ uvedl Tříska na otázku týkající se spolupráce s komunistickou Státní bezpečností.
Ekonom uznal, že startovací pozice byla a je důležitá – a popsal svou vlastní. „Moje maminka řekla mému tatínkovi, že budu studovat v Praze. Pocházím z jižní Moravy a maminka tohle díky svému postavení v komunistické straně dokázala,“ řekl Tříska s tím, že tvrdým faktem je, že pochází z prominentní komunistické rodiny.
POZNÁMKA PAVLA ŠAFRA:
Jak kovaní komunisté budovali kapitalismus
Dušan Tříska je mimořádná osobnost a za tento rozhovor jsme vděční. Bylo tu řečeno mnoho pozoruhodných tezí, ale přiznám se, že zaznělo několik vět, s nimiž se příznivci demokratického a svobodného uspořádání společnosti vyrovnávají bez lehkosti, se kterou je Dušan Tříska vyslovoval.
Základním problémem transformace ekonomik ve všech postkomunistických zemích byly nerovnocenné šance se uplatnit na hřišti obnoveného tržního hospodářství. Smyslem této transformace bylo jistě zrušit umělou a údajnou rovnost ve smyslu komunistické ideologie. Ale ve smyslu liberálních zásad rozhodně mělo jít v maximální míře o rovnost šancí a také o nápravu křivd, kterých se zločinecký režim KSČ dopustil na lidech, kteří do nástupu totality pečovali o své majetky a budovali své podnikání.
Kuponová privatizace byl bezprecedentní a v důsledku pozitivní nástroj a Třískova zásluha, stejně jako zásluha dalších osob z Klausova hvězdného ekonomického týmu je nesporná.
Zároveň je ale zcela skandální, jak Dušan Tříska bagatelizuje skutečnost, že příslušníci komunistické nomenklatury, estébáci z podniků zahraničního obchodu (model Babiš) měli díky svým konexím zásadně lepší startovací pozici a měli de facto příležitost si rozkrást velkou část státního majetku.
Není divu. Tříska sám o sobě mluví jako o synkovi z prominentní komunistické rodiny a svoji spolupráci s StB nijak nerozporuje. Je navíc dětinsky pyšný, jak se jeho komunistická maminka o něj hezky postarala a zařídila mu, že mohl studovat v Praze. Když s tímto osobním pozadím kritizuje restituce jako cosi, co jen nesmyslně komplikovalo transformační proces, člověk si bezděčně uvědomí, že vlastně optikou kdysi prominentního režimního ekonoma opravdu měli poražení z doby znárodňování zůstat i po listopadu 89 dále na straně poražených. A vítězové z roku 1948 měli tedy být a fakticky jsou i vítězi po roce 1989.
Je to uvažování perverzní a nestoudné. A bohužel jeho otisk čteme v rukopisu českého přechodu od komunismu k demokracii. Lidem, jako je Dušan Tříska, šlo hlavně o to, aby majetek měl nějaké vlastníky a komunistická nomenklatura byla po ruce. A restituce, náprava křivd, které komunismus napáchal, to byla pro něj jen komplikující a v principu nebezpečná věc. Dobře to vystihuje v našem rozhovoru, když mluví o tom, že ekonomická transformace byla v devadesátých letech nejvíce ohrožená „zprava“. Tedy od těch, kteří chtěli zabránit tomu, aby poražení z roku 1948 zůstali i nadále poraženými, neboť „ideální“ podobou nového kapitalismu bude to, když se jeho obnovy ujmou… komunisté.
Dušan Tříska se dneska už jen směje: „Podařil se nám takový špinavý trik…“ On totiž dobře věděl, že značná část znárodněného majetku byla ukradena již před Únorem 1948, neboli „za Beneše“. A s potměšilostí sobě vlastní propašoval do zákona o restitucích jako určující hranici pro vracení majetku to, že byl ukraden po 25. únoru 1948. On dobře věděl, že zločinné zacházení se soukromým majetkem se odehrávalo ještě za tzv. demokracie Národní fronty. Ale podařilo se mu tím zabránit tomu, aby křivdy napáchané před Únorem bylo možné napravit. A za to je na sebe náramně hrdý.
Tož gratulujeme.
