Signatáři Charty 77 Marián Zajíček, Miroslav Lehký a Tibor Novotka zveřejnili prohlášení na obranu slovenské demokracie. Po mnoha letech od pádu komunismu podle svých slov vidí návrat praktik, které jako by z oka vypadly komunistickému útlaku. Zároveň varují před tím, že se ze Slovenska znovu stává černá díra na mapě Evropy. Deník FORUM 24 zveřejňuje překlad jejich vyjádření v plném znění:
Po 35 letech od pádu režimu cítíme silné ohrožení demokracie a právního státu. Nám, kteří jsme zažili komunistickou diktaturu, připomínají tyto způsoby praktiky z časů nedávno minulých. Arogance moci a vláda se slovníkem Gottwalda a Husáka před našima očima demontuje právní stát a demokratické instituce.
Sledujeme rušení speciální prokuratury, snahy o ovládnutí veřejnoprávních médií. Rezignovali jsme na spravedlnost. Sledujeme, jak jsou vyšetřovatelé odtrženi od živých případů, které vedou k nejvyšším představitelům státu, a přicházejí o práci. Je to opět odstraňování nepohodlných lidí.
I po únoru 1948 odstranili komunisté vyšetřovatele, kteří v krčmanské aféře vyšetřovali jejich zločiny. Jeden z nich, Zdeněk Mariánko, ve vězení zahynul, jiní si odpykali dlouhé roky. Jsme svědky kreslení terčů na záda novinářů. Navzdory tomu, že v roce 2018 byl zavražděn novinář Ján Kuciak se svou snoubenkou Martinou Kušnírovou.
Služebníčci bývalých sovětských okupantů dnes označují jiné lidi za americké agenty. Svým hrubým slovníkem rozeštvávají společnost, vyvolávají nenávist.
Naopak oni sami se chovají jako agenti Kremlu, kteří poklonkují agresorovi – putinovskému Rusku, které rozpoutalo v Evropě největší válečný konflikt za posledních 80 let. Relativizují pravdu, minulost i přítomnost. Mají víc soucitu s pachateli než s oběťmi. Sami sebe označují za politické vězně.
My jako bývalí političtí vězni a lidé pronásledovaní komunistickým režimem proti tomu ostře protestujeme, považujeme to za urážku a výsměch nejen nám, ale i všem těm, kteří dnes už hovořit nemohou.
Patří k nim oběti padesátých let – jako byli Milada Horáková, Heliodor Píka, Pavol Haruštiak, Cecília Schelingová, Dorota Kováčiková, oběti okupace Danka Košanová, Jozef Bonko či Peter Legner – a oběti období sedmdesátých a osmdesátých let jako Jan Patočka, Jaroslav Rusnák, Přemysl Coufal, Milan Gono či Štefan Polák.
Za svobodu jsme zaplatili vysokou cenu. Navzdory tomu si někteří nevšimli 17. listopadu nebo se dnes obrací k Rusku. Po roce 1989 už jednou bylo Slovensko černou dírou na mapě Evropy za éry Vladimíra Mečiara a znovu se kvůli Ficovi a jeho vládě do těchto časů vracíme.
Politika má být službou občanům, ne přesvědčením, že kdo vyhraje volby, může všechno.
Jak říká Miroslav Lehký: „Zápas o spravedlnost nikdy nekončí.“