Vážené paní senátorky, vážení pánové senátoři,
nevím, zda jste si toho vědomi, ale česká společnost se nachází v morální krizi. Důvodem tohoto stavu jsou neustále se stupňující kontroverze, kterých se při výkonu prezidentské funkce dopouští ing. Miloš Zeman, a to jak osobně, tak i prostřednictvím zaměstnanců KPR. Jedinou možností, jak předčasně ukončit toto negativní působení pana inženýra Zemana na českou společnost, je ústavní žaloba, kterou ovšem není možné podat jinak než prostřednictvím Vás, senátorů a senátorek.
Podání ústavní žaloby by navíc v současné situaci bylo zcela opodstatněné. Aktivity prezidenta republiky a s nimi související aktivity dalších subjektů, včetně některých členů vlády a dalších ústavních činitelů, poškozují dobré jméno České republiky před jejími skutečnými zahraničními partnery. Česká republika je členem Evropské unie a Severoatlantické aliance a zahraniční politika by tomu měla odpovídat. V podání pana prezidenta ovšem neodpovídá. V jakém směru se tento nesoulad projevuje si můžeme doložit například následujícími dvěma příklady.
Příklad první
V prvním příkladu můžeme provést srovnání průběhu dvou státních návštěv, které v letošním roce proběhly. První návštěvou byla návštěva prezidenta Čínské lidové republiky, během níž v Praze docházelo k bezprecedentnímu omezování svobody projevu a shromažďování odpůrců politiky ČLR. V současnosti sice není možné prokázat, že k tomuto omezování docházelo na přímý rozkaz prezidenta republiky, skutečností ovšem je, že z pozdějších prohlášení jasně vyplývá jeho souhlas. Druhou návštěvou byla návštěva německé kancléřky Angely Merkelové, při níž bylo demonstrantům vyjadřujícím nesouhlas s politikou Angely Merkelové nejen volně umožněno jejich nesouhlas svobodně vyjádřit, ale policie nezasáhla ani v okamžiku, kdy se odpůrci vyskytovali na místě nahlášené demonstrace příznivců německé kancléřky.
Při návštěvě činitele mocnosti, s níž Českou republiku nevážou žádné významné mezinárodní smlouvy a jejíž význam pro český zahraniční obchod je i přes opačná tvrzení některých politiků zanedbatelný, docházelo k porušování svobod českých občanů, které prezident republiky posléze pochválil.
Při návštěvě činitele mocnosti představující našeho nejvýznamnějšího zahraničního obchodního partnera nebyly podniknuty absolutně žádné kroky vůči odpůrcům, ačkoliv by takový zákrok byl minimálně v jednom případě zcela legitimní. Prezident republiky neměl vůči postupu žádné námitky.
Příklad druhý
Na konci září se Miloš Zeman zúčastnil konference Dialog civilizací, kterou na ostrově Rhodos pořádal Vladimir Jakunin, blízký spolupracovník Vladimira Putina, ale především člověk, který je spolu s dalšími ruskými úředníky a podnikateli od roku 2014 zařazen na sankčním seznamu vydaným v souvislosti s ruskou invazí na Krymu americkým Ministerstvem zahraničí. Prezident české republiky se tedy zcela veřejně setkal s osobou, kterou náš nejvýznamnější vojenský spojenec z NATO, zařadil na sankční seznam, a následně si nechal vládou odsouhlasit proplacení nákladů na tuto cestu.
V říjnu se ministr kultury Daniel Herman setkal s Jeho svatostí Dalajlámou, který je trnem v oku čínskému režimu. Okolnosti předcházející a následující po setkání jsou v některých bodech dosud nejasné, jasným faktem však zůstává, že prezident republiky považoval za nutné, aby spolu s dalšími ústavními činiteli vydal omluvné prohlášení stvrzující loajalitu České republiky vůči Čínské lidové republice.
Závěr: Oba výše uvedené příklady jasně dokládají nevyrovnanost přístupu prezidenta Miloše Zemana při prosazování zájmů občanů, i České republiky jako celku, ve vztahu ke dvěma zemím vyznačujícím se extrémně nedemokratickým politickým režimem. Není sice možné pronášet závěry týkající se prezidentovy motivace k takovémuto jednání, ale je zcela opodstatněné vyslovit podezření, že se jedná minimálně o jednání proti demokratickému řádu.
Na základě výše uvedených skutečností si Vás dovoluji požádat o projednání možnosti podání ústavní žaloby proti prezidentu republiky.
S úctou
Šárka Fialová
