Poslanec za SPD Miloslav Rozner se 16. června v Parlamentních listech kriticky rozhovořil o radním České televize Zdeňku Šarapatkovi a používal různé silné výrazy. Zdeněk Šarapatka na to zareagoval otevřeným dopisem.
Pan
Miloslav Rozner
Poslanec Sněmovny Parlamentu České republiky za SPD
Otevřený dopis
V Praze dne 19. 6. 2020
Pane poslanče,
se zájmem jsem si přečetl Vaše výroky na moji adresu, které jste 16 . června t. r. publikoval skrze internetový portál Parlamentní listy. Jakkoli jste nepřekvapil výběrem proruského média, které dává prostor extremistům, zaskočil jste mě použitím hned několika celých vět a obzvlášť vybroušeným slohem. Z několika příležitostných setkání ve Volebním výboru PS ČR, jehož jste členem, jsem totiž nabyl mylného dojmu, že nejste-li němý, pak nejspíš nehovoříte českým jazykem. O to radostněji jsem poopravil své nesprávné mínění, že vaše politická strana je prosta intelektuálů takového formátu. Omlouvám se, není. Byla to osudová chyba, které hořce lituji, a jsem připraven ji napravit. Třeba víkendovou směnou v některé z dobrovolných protiimigračních hlídek na železniční trase Děčín–Ústí nad Labem, nebo – snad ještě lépe – přeposláním Sorosova stipendia ze svého na osobní účet vašeho stranického předsedy.
Občané, kteří mě na Váš mediální majstrštyk škodolibě upozornili, pak poukazují na zjevný rozpor Vašich slov s realitou. „Zmíněné výroky znám a samozřejmě mi za hranou připadají, a o pana Šarapatku bych si ani kolo neopřel,“ píšete totiž v Parlamentních listech. Zlí jazykové z Týna nad Vltavou, kde prý žijete, přitom tvrdí, že ovládat jízdní kolo jste se nikdy nenaučil, a proto jej ani nevlastníte. Je-li tomu skutečně tak, Vaše trauma mě ze srdce mrzí. Já bych si o Vás, milý pane poslanče, kolo opřel. Přeji Vám proto, aby východní donátoři strany byli napříště přece jen štědřejší a nejbližší jolka splnila Váš dětský sen.
„Na druhou stranu ale svobodu slova pokládám za jednu z nejdůležitějších hodnot, na kterých stojí naše civilizace, a pokud ji chceme zachovat, tak asi musíme i tak odpudivým zjevům, jakým je pan Šarapatka, nechat právo veřejně deklarovat svoji odpudivost,“ svěřujete se dál Parlamentním listům. Tady jste ovšem ťal do živého: už nikdy nebudu mít šanci být tak přitažlivý jako Vy! Být in a cool, tím pravým mužem s přirozeným šarmem, oduševnělým vzezřením a vyladěným outfitem! O trendy účesu tu ani nemluvě, odpusťte plešatci tu bledou závist. Pokud jste však svým břitkým jazykem mířil na odpudivost společenskou, pak přijmete malé vysvětlení: můj mizerný třídní původ a dvacetiletý věkový odstup mezi námi dvěma mi, bohužel, upřel obrovský kulturní přesah, který společenskou prestiž, angažovanost a vystupování formoval tak úspěšně ve Vašem případě. Můj šedý, nudný, odpudivý život totiž utvářely leda plytké výkony mániček z Beatles, Nazareth, Slade, Sweet nebo Jethro Tull a občas, někdy, i divadlo. Národní, Vinohradské, Činoherní klub, Stavovské, Semafor… atd. Zatímco Vás, šťastlivce, provázely múzy už v samém lůně kultury. Na erotickém plese Argemy nebo u Tublatanky.
Milý pane poslanče, závěrem mi dovolte poslední, zdvořilou prosbu. Hodláte-li, jak píšete v již zmíněném věstníku zdejší ruské páté kolony, navíc zabrušovat do stížnosti někdejší kandidátky na prezidentský úřad za KSČM Jany Bobošíkové na mě a mého kolegu v Radě České televize, to vše kvůli našemu dialogu s občanem z Bruntálu, použijte k přehrání audiozáznamu z inkriminovaného zasedání ozvučení jednoho z hudebních těles, o něž pečujete. Pevně věřím, že teprve řízné decibely Tublatanky nebo Argemy Vám dostatečně přiblíží naši empatii, trpělivost a snahu, se kterými jsme vůči koncesionáři Pizurovi postupovali.
Světu mír!
PaedDr. Zdeněk Šarapatka, Ph.D. v. r., občan