Parafráze na slavnou větu filmového Kristiána může letos skutečně nabýt na pravdivosti. Stačí k tomu pár věcí. Primárně to, aby voliči, kterým doteď bylo jedno, jak jejich hlas Andrej Babiš zneužil ve svůj prospěch, ukázali, že už toho bylo dost. Ve výsledku by to spíše chtělo říct: otevřete oči, aby Babiš konečně odešel.

Je totiž neoddiskutovatelnou pravdou, že mnoho lidí, kteří jsou stále schopni současného premiéra podporovat, nevidí, co je zač. Nemají totiž náladu a čas sledovat politické dění podrobně, protože mají své každodenní starosti. Je pro ně proto daleko jednodušší absorbovat mediální a PR zkratky, které ovšem mají často ke skutečnosti hodně daleko.

Není ovšem důležité věnovat fungování naší vlády a jejího premiéra spoustu času, stačí se podívat na výsledky. Třeba si porovnat všechny Babišovy sliby a realitu. V ten moment totiž i méně vnímavý člověk zjistí, že byl po celou dobu politického působení šéfa hnutí ANO tahán za nos.

Babiš je totiž brilantním příkladem, jak vypadá populista. Boduje i díky tomu, že si na začátku svého politického tažení vybral marketingového specialistu, který se neštítí použít k propagaci svého zaměstnavatele cokoliv. Ne proto, že by lidem dával to, co skutečně potřebují, ale dokáže je nadchnout představou, jaké to bude, až to pan premiér zařídí. Důkazem budiž kniha o Babišových snech, která měla být seznamem toho, co nám „dobroděj“ všechno přinese.

Překvapivě se však voliči ANO při volbách nedívají přes rameno, aby zjistili, čeho se kromě oněch slibů dočkali. Kdyby si totiž dali tu práci se trochu zamyslet a věnovat čas tomu, aby se stali zodpovědnými voliči, zjistili by, že jsou podvedeni. Zatím to však fungovalo způsobem, v němž nesplněný slib přebíjel nový, ještě úchvatnější.

Letos by se ovšem mohlo leccos změnit. Po katastrofálním nezvládnutí koronavirové pandemie, kterou i díky vládnímu amatérismu nepřežilo přes 30 tisíc Čechů, se už nejde za posledním rokem neotočit. Chaos, který vyvolal Babišův kabinet, totiž postihl téměř každého. 

Buď nemocí v rodině, ztrátou zaměstnání, či třeba krachem v podnikání. Za pět měsíců už by neměly stačit premiérovy lži o tom, jak jsme skvěle pandemii zvládli a díky jeho vládě se perfektně očkuje. Seniorům, kteří se dříve dali přesvědčit jízdným zdarma nebo rouškovným, už nemohou stačit tři stovky k důchodu navíc. 

Pokud totiž za tento úplatek opět dají hlas Babišovi, protože „on krást nemusí“, sami se stanou zloději. Okradou totiž svá vnoučata o budoucnost. K takové, jakou bychom si přáli, totiž pod taktovkou slovenského agrobarona skutečně nesměřujeme. 

Je třeba, aby se přestali Babiše bát ti, kteří mu umožňují bezproblémové devastování české ekonomiky v zájmu jeho byznysu. Stejně tak by se měli probrat lidé, kterým je jedno, že si ministerský předseda bere peníze daňových poplatníků a strká si je do vlastní kapsy.

Hrdost by měla předvést média, která stále raději nevidí, jakou ostudu Andrej Babiš dělá nejen doma, ale i v zahraničí. A objektivitu zase ta, která mu stále dělají PR s tím, že za to jednou něco dostanou. 

Zkrátka a jednoduše, je nejvyšší čas, aby české voličstvo všeho druhu otevřelo oči a rozhlédlo se kolem sebe. Ještě sice nežijeme v postapokalyptické krajině, ale minimálně ekonomicky se nám daří čím dál hůř a lepší to jen tak nebude. 

Letošní volební kampaň bude velká, drahá, nechutná, agresivní a uvidíme v ní, jak se bojuje o moc bez jakýchkoliv zábran. Nejdůležitější ovšem je, jak k ní přistoupí veřejnost. Tentokrát už by to chtělo trochu zodpovědnosti a zájem o věc. Navíc, Andrej Babiš by si zasloužil trochu klidu a někdy se vyspat třeba do sedmi. Pojďme mu to umožnit.