Miloš Zeman je zřejmě odhodlaný odehrát své smutné divadlo do konce. Česká republika patrně zažije kompetenční žalobu v tu nejnevhodnější dobu. Důvodem je prezident, který nechce dělat svoji práci tak, jak by měl. Že Zeman bude zřejmě trvat na nejmenování Lipavského ministrem zahraničních věcí, na což nemá právo, naznačil na sociálních sítích jeho mluvčí Jiří Ovčáček.
Ten zveřejnil, co znamená slovo návrh a že je možné na návrh reagovat i odmítnutím. Obecně ano. Ale ne v případě, který nyní řeší Zeman. Jeho povinností je podle Ústavy ČR jmenovat ministry na návrh premiéra. Ne kádrovat, zdržovat a vymýšlet si.
Jakoby nestačilo, že Zeman zdržuje jmenování několik týdnů, obzvláště poslední dva týdny, během kterých si panovník Zeman, za kterého se on sám patrně považuje, zve na zámek na pohovory budoucí ministry. Nedůstojné divadlo hodlá zřejmě uzavřít trucováním a nejmenováním jednoho z nich. Důvody nemá žádné relevantní. Jen ty, že Lipavský není sluhou Moskvy. To je ten jediný důvod.
Obstrukce ze strany Zemana přitom přicházejí v tu nejnevhodnější chvíli. Česká republika klečí na kolenou pod náporem další vlny čínského viru, topí se v ekonomických problémech zaviněných Babišovou vládou, současně například právě ministr zahraničí je potřeba při řešení krize na polské hranici nebo při nátlaku Ruska na Ukrajinu, kde hrozí další invaze.
Jenže Česká republika nebude mít ministra zahraničí, protože prezident si hraje na důležitého. Přitom není důležitý.
Miloš Zeman se blíží k závěru svého mandátu a k definitivnímu konci politické kariéry. Zřejmě se sám rozhodl, že ji chce mít popsanou výjimečnou prohrou. Spor o to, zda musí nebo nemusí jmenovat ministra, totiž jednoznačně prohraje. A Petr Fiala i další předsedové koaličních stran jasně konstatovali, že ustupovat nebudou. Seznam ministrů nebudou měnit. Pokud Zeman nebude plnit svoje úkoly, přijde žaloba. V tom je Petr Fiala zcela odlišný od Babiše a Sobotky. Od Zemana se nenechá vodit, nechce ho ve své vládě jako kádrováka. Prohra, k tomu Zeman nyní míří.