Na hysterické výlevy nižšího státního úředníka Ovčáčka už jsme všichni tak nějak zvyklí. K podivnému koloritu podivné doby zkrátka už dlouho patří bývalý redaktor komunistických Haló novin, toho času mluvčí prezidenta republiky, chrlící na sociálních sítích nesmyslné urážky na adresu všech, kdo si dovolí kritizovat jeho chlebodárce Miloše Zemana nebo druhého největšího oblíbence, trestně stíhaného předsedu vlády Andreje Babiše. Nabude-li dojmu, že jeho chráněncům někdo ubližuje, dokáže se rozlítit k nepříčetnosti. Až tak, že si i novináři, než něco napíší, pečlivě několikrát ověřují, zda se jedná o skutečného ředitele Tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky, a ne o jeho satirický fakeprofil, který ovšem už dlouho za originálem zaostává. Není zřejmě v lidských silách projevovat se ještě šíleněji.

Poslední dobou se terčem Ovčáčkovy zuřivosti stal zejména spolek Milion chvilek pro demokracii, a to kvůli vlně nebývale mohutných demonstrací, občanských protestů proti premiéru Babišovi a neúnosným poměrům v naší zemi. Dokud však šlo jen o přihlouplé urážky či blábolení komunistického pisálka o tom, že desetitisíce rozhořčených občanů jsou totéž co rudý Únor, dalo se nad jeho bezmocným vztekem mávnout rukou a pokrčit rameny: inu, Ovčáček.

Jiná situace ovšem nastala, když se od nesmyslného prskání a opakování stále stejných nadávek posunul k šíření vyložené lži, nadto možná naplňující skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašné zprávy.

Na stránce spolku Milion chvilek padlo několik dotazů, co organizátoři plánují po 4. červnu čili po další veliké demonstraci svolané na večer toho dne na Václavské náměstí v Praze. Protože ale svoje další plány, nápady a úmysly zatím odmítli zveřejnit, pustil se Ovčáček do vlastního výkladu. Velmi svérázného.

Na sociální sítě napsal: „Milion chvilek nenávisti tajnosnubně uvádí, že neprozradí, co bude po 4. červnu. Tak vám to povím. Vysoce pravděpodobný je maďarský scénář, tedy pokusy o blokády vybraných ústavních institucí a tím vyvolání střetu s bezpečnostními složkami.“

To už je přece jen silná káva. Zejména proto, že pro mnohé spoluobčany je Jiří Ovčáček nezpochybnitelným hlasem jejich milovaného prezidenta, jehož slovo je pro ně svaté. Není to tedy totéž, jako kdyby podobné bláboly na sociální sítě vypouštěl nějaký běžný Jirka.

Běžný občan, konkrétně pan David Šteffel, se ovšem rozhodl konat. Protože podobné chování podle něj překračuje nejenom hranice zdravého rozumu, ale i hranice zákona, podal na Jiřího Ovčáčka trestní oznámení.

Na svůj facebookový profil k tomu pan Šteffel napsal: Paragraf 357, Šíření poplašné zprávy: (1) Kdo úmyslně způsobí nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa tím, že rozšiřuje poplašnou zprávu, která je nepravdivá, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“

A dodal: „Já osobně jsem velmi znepokojen tím, že pan Ovčáček si je jistý obsazením státních institucí pokojně demonstrujícím davem a střety s bezpečnostními složkami. Toto považuji za nehoráznost, zvláště, pokud to říká mluvčí prezidenta. Jen pro zajímavost, četl jsem to své osmdesátileté sousedce, která je fanouškem prezidenta a Ovčáčka, a ta dobrá žena tomu věří a bojí se. Asi tak…“

Jiní si ovšem myslí, že Ovčáčkův výrok definici trestného činu nesplňuje, protože žádné skutečné znepokojení vyvolané vírou v reálné nebezpečí nemůže způsobit. Jak se vyjádřil jeden uživatel sociálních sítí: „Ovčáček je přece takový kašpar, že tomu snad nikdo neuvěří.“

Jenomže uvěří. A bohužel víc lidí, než jen zmatená stará paní ze sousedství pana Šteffela. Na oficiální facebookové stránce Jiřího Ovčáčka můžeme například číst: „Pane Ovčáčku, tady spousta lidí vůbec neví, která bije, jsou jen nástrojem páté kolony, jak zde rozpoutat občanskou válku.“ 

Napomáhá tomu samozřejmě i předseda vlády Babiš, kterého zástupce Milionu chvilek Mikuláš Minář vyzval k veřejné diskuzi o problémech a k tomu, aby před kamerou nebo přímo na náměstí objasnil sporné otázky. Premiér ovšem odmítl. Nejprve s tím, že „nevidí důvod“ se s nespokojenými občany země, v jejímž čele stojí, vůbec bavit. A pak přišel dokonce s fňuknutím, že se mezi ně bojí, protože by mu mohli ublížit.

To byla ovšem voda na Ovčáčkův mlýn. A už bušil do klávesnice: „Milion chvilek nenávisti je prodchnut nesvobodnou a fanatickou atmosférou. Proto je mé srovnání s únorem 1948 přiléhavé. A proto má pravdu pan premiér:‬ ,Samozřejmě, že bych se mezi ně mohl vypravit, ale ty lidi jsou tak zfanatizovaní, že by mohli použít násilí‘.”‬

Únor 48 tomu nadšenému opěvovateli komunistického režimu zkrátka pořád nějak straší v hlavě. Ve vlastních fanatických a nenávistných příspěvcích obviňuje z nenávisti a fanatismu jiné. Ale to už je „stará vesta“, to nepřekvapí.

Nové je vehementní přesvědčování méně rozumově obdařených, méně informovaných či prostě jen nějak znejistělých nebo tápajících občanů, že se mají začít obávat násilí, vandalismu v ulicích, nebo dokonce rovnou občanské války. Tak uvidíme, co na to orgány činné v trestním řízení. Uvidíme, jestli se to u nás smí, nebo ne.