V komentářích pod obrázkem tak samozřejmě nechybějí odpovídající „vlastenecké“ reakce.

Nicméně chybička se vloudila a např. v článku Rozmohl se nám tady takový nešvar – hraní si s fotkami nalezneme informaci, že daná fotografie nemá s Francií nic společného, vztahuje se k Indii a je umístěna v databázi AP IMAGES s datací 27. srpna 2010.

Pozn. Falzifikace, kdy jsou explicitní obrázky či videa pocházejí např. z druhého konce světa a dávné datace zasazovány do aktuální doby a místa, je jednou z nejoblíbenějších praktik proruských dezinformačních projektů. Explicitní obsah tak pomáhá dosáhnout kýženého efektu – emocí, a to zejména strachu a nenávisti, kdy pod návalem emocí je jedinec následně snáze manipulovatelný.

Ale samozřejmě, že stejně jako platí heslo „nikdo nám nediktuje, o čem smíme psát“, až tedy na řadu institucí, které si na tzv. Parlamentních listech objednávají své PR, kdy portál tyto články neoznačuje jako komerční sdělení, platí jednoznačně viz příklad výše i heslo „nikdo vám nevnucuje, co si máte myslet“.

O praktikách vybraných prokremelských webů referuje analýza Masarykovy univerzity, viz Výzkum: Prokremelská propaganda využívá nekalé novinářské praktiky.

Výsledek činnosti je kromě snah o ovlivňování společenských nálad a politických rozhodnutí dvojí:

1. Zvyšování emoční roviny, strachu, nenávisti a agresivity jedince. Níže ukázka diskuse z facebookové skupiny Fanklub Tomia Okamury. V ní fanoušek sdílí odkaz na „zaručeně pravdivý“ článek z dezinformačního webu Aeronet.cz a následné „vlastenecké“ reakce přicházejí vzápětí.

2. Ztráta kontaktu s realitou a uzavření se do roviny „alternativních faktů“, byť je její podoba často značně bizarní.

Jak již bylo zmíněno, proruská dezinformační kampaň působí na veřejné mínění plošně. Zatímco ruské dezinformační snahy v ČR zastoupené především českou verzí portálu Sputnik (o něm více zde), který spadá pod státní agenturu Rusko dnes, působí více selektivněji a snaží se cílit na konkrétní segment.

Česká edice Sputniku se v menší míře věnuje české vnitropolitické situaci a tématům jako např. migrační krize, islamismus. To je pochopitelné proto, že jde o ruské zpravodajství a jakýsi „hlas Ruska“ do zahraničí. Současně ale na věc lze pohlížet tak, že Sputnik plošné ambice nemá kvůli tomu, že u české veřejnosti panuje značná skepse k věrohodnosti ruského „zpravodajství“. Tuzemskou roli pro ruské plošné snahy tak zastávají „domácí“ projekty.

Sputnik cílí na nekritické obdivovatele Ruska. Čtenářskou základnu tvoří především podporovatelé stran KSČM a SPD, viz Názory českých čtenářů ruského portálu Sputnik.

Portál samozřejmě navštěvuje různorodá skupina, ale pokud bych měl zobecnit, průměrného čtenáře Sputniku, vidím zhruba následovně, viz pravá část obrázku níže.

V diskusích pod články rovněž nalezneme přispěvatele z řad podivných důchodců, kteří „prohlédli“ a mají i značné zapálení.

U přispěvatelů jsou rovněž časté sklony k agresivitě a radikálním řešením.

Nechybí oslava Ruska a jeho politických, ekonomických a vojenských úspěchů, kdy Rusko může „komplexně Západ zlikvidovat v řádu několika desítek minut“.

Nechybí rovněž antisemitismus, viz následující dva obrázky.

A pokud se najde někdo s protichůdným názorem, je mu vše důrazně, jak se říká „po bolševicku“, vysvětleno.

Pozn. Příklad nekritického obdivu a zapáleného „ruského vlastenectví“ ukazuje poslední příspěvek. Patrně český diskutér za použití radostných smajlíků vysvětluje: „Pokud by Rus chtěl, tak do 15 minut udělá z Česka spálenou měsíční krajinu bez ohledu na ten směšný americký radar…“

Sputnik se značně zaměřuje na geopolitická a bezpečnostní témata a snaží se vykreslit rámec o „snahách západu vyprovokovat válku s Ruskem“, kdy Rusko je obětí. Velmi častý je rovněž obsah týkající se válek a konfliktů a významný prostor je dáván prezentaci nových ruských „zázračných zbraní“. Sputnik se tak snaží primárně cílit na fanoušky „military“ témat, u kterých je patrné „volání po akci“. Typickým příkladem jsou členové či příznivci různých „domobran“.

Orientaci ruského informačního působení vůči extremistickým entitám v ČR potvrzuje i výroční zpráva BIS za rok 2015.

V ní je uvedeno:

„Cílem ruského informačního působení v českém prostoru v roce 2015 bylo zejména:

• …
• vyvolávání či přiživování vnitrospolečenských a vnitropolitických tenzí v ČR (zakládání loutkových organizací, skrytá i otevřená podpora populistických či extremistických entit);
• narušování vnitřní soudržnosti a akceschopnosti NATO a EU (pokusy o subverzi česko-polských vztahů, dezinformace a poplašné informace očerňující USA a NATO, dezinformace vytvářející virtuální hrozbu války s Ruskem);
• …“

„Domobranci“ důvěřující ruským a proruským dezinformacím jsou především bývalí členové bezpečnostní složek komunistického režimu (vojáci ČSLA, Pohraniční stráž, Lidové milice, spolupracovníci StB), vojáci polistopadové éry „traumatizovaní“ např. zahraničními misemi a obecně prorusky orientovaní fanoušci vojenství.

Tyto osoby rovněž disponují zbraněmi a častují se jejich fotkami na sociálních sítích.

Pozn. zapamatujte si Josefa Karase.

Vzniká tak situace, kdy agresivní propaganda cizí moci tyto osoby získává na svou stranu a objevuje se potenciál, že za pomoci ruských tajných služeb může být v ČR uplatňován podobný scénář jako na východě Ukrajiny. Ze Slovenska jsou např. známy případy účasti ruských instruktorů u „domobraneckých“ uskupení.

Z logiky věci. „Domobranci“ tvrdí, že jejich hlavním cílem je ochrana ČR před „ilegálními muslimskými migranty“. Realita je ale taková, že představitelé těchto uskupení necestují např. do Itálie či na Balkán, kde se tito migranti vyskytují, ale pravidelně cestují na proruskými separatisty kontrolovaná území východní Ukrajiny. Na nich nejblíže k „ilegálním muslimským migrantům“ mají čečenští ozbrojenci, tzv. Kadyrovci, kteří jsou nicméně na stejné straně jako naši „domobranci“.

Představitelka tzv. Národní domobrany Nela Lisková např. užívá titul „honorární konzul Doněcké lidové republiky“ a v Ostravě otevírá „doněcký konzulát“, což má jistě s ochranou před „ilegálními muslimskými migranty“ do ČR mnoho společného.

Lisková je rovněž hvězdou ruských (včetně Sputniku) a separatistických „médií“ (ukázka zde) a na tzv. Parlamentních listech tato jak jinak než „česká vlastenka“ např. uvádí:

„Většinově jsme nakloněni Putinovi a Rusku. To je ovšem pro naši vládu velmi nebezpečný postoj, který je záměrně mainstreamem a protiakcemi vůči jednotlivcům potírán. Valná část obyvatel Evropy již pochopila, že je politika USA jen destrukční a přáli by si Putina jakožto mírotvorce za svého lídra.“

Další výraznou postavou tzv. Národní domobrany je kromě Liskové bývalý vojenský lékař Marek Obrtel. A samozřejmě u podobných uskupení a jedinců platí „fakt“, že západ chce válku s Ruskem. Obrtel je tak jedním ze správců facebookové skupiny s názvem „V třetí válce budeme bojovat na straně RUSKÉ FEDERACE“. Ale jistě je stále v kurzu ochrana naší země před „ilegálními muslimskými migranty“.

Dalším „domobraneckým“ uskupení jsou tzv. Českoslovenští vojáci v záloze za mír. Za jejich velitele se označuje bývalý voják Ivan Kratochvíl. Kratochvíl také pravidelně dostává prostor na české edici Sputniku a rovněž navštěvuje území kontrolovaná separatisty na východě Ukrajiny, kde, jak již bylo zmíněno, se to „ilegálními muslimskými migranty“ jen hemží.

Na Sputniku se tak mimo jiné objevuje Kratochvílův článek Český pohled na Doněck: mezi mírem a…„bum, bum. Názor, jehož dikci lze zařadit kamsi do Československa padesátých let a článek by ihned mohl být Dušanem Jasánkem publikován v závodním časopisu Rudá vatra.

Ostatně posuďte sami:

„Pěchota dostala co proto, ale proti tankům nezmohli nic. Tanky projely, chlapi padli. Až když tanky vyjely ze sídliště na volné prostranství, dostaly řádnou odpověď. Svistivý řev gradů byl slyšet po celém městě a rozzářil oči všech obyvatel Doněcka. Konečně. Konečně se bráníme. Jsme lidé, ne dobytek vedený na jatka. Jsme lidé a jsme tu doma. Tohle je naše město, tohle je naše zem.“

V komentářích pod Kratochvílovým článkem na Sputniku se objevuje další čtenář tohoto portálu a „domobranec“ Martin Holkup. Řeč o něm bude později.

Kratochvíl se rovněž jako správný „vlastenec“ prezentuje s odznakem „agent Kremlu“ a s ruskou trikolorou, a to před budovou Ruského střediska vědy a kultury v Praze.

Na obrázku (Kratochvíl vpravo) ho tak (bráno zleva) můžeme vidět spolu s již zmíněným Josefem Karasem (viz fotka samopalu výše), proruským aktivistou Pavlem Matějkou, který za „sládkovce“ kandidoval do senátu a byl blízký vášnivé fanynce Putina a Zemana Jeleny Vičanové, a s dalším „agentem Kremlu“ Žarko Jovanovičem, který např. organizoval demonstraci proti Angele Merkelové viz Pražskou demonstraci proti Angele Merkelové organizoval „agent Kremlu“.

Podívejme se tedy na mediální gramotnost tohoto velitele.

A začněme zlehka. Ivan Kratochvíl např. sdílí odkaz na již mnohokrát vyvrácený hoax, který si na proruských webech našel značnou popularitu. Hoax tvrdí, že „mocná EU chce zrušit písmeno Ř“. Ostatně často platí, že čím větší hloupost, tím více tomu určití jedinci věří.

Ale abychom nezůstali jen u podobné triviálnosti. Kratochvíl sdílí video separatistické agentury News-Front sídlící na Krymu. Video je s popiskem: „Naléhavé!!! Po hlubokém týlu Doněcka udeřili Točkou U.“ Příspěvek dotyčný komentuje s tím, že „Poroš střílí taktickými raketami po obchodních centrech Doněcka“.

Jenže zde je problém. Pokud by se jednalo opravdu o raketu Točka U, na místě by byl zhruba patnáctimetrový kráter, který ale chybí. Nicméně informace o zásahu ukrajinskou raketou Točka U se okamžitě rozletěla do ruských „médií“ a absenci kráteru nejspíše pomyslný Ivan kdesi na Uralu řešit nebude.

S menším rozmachem než „apokalyptická“ Točka U se k situaci staví doněcká televize Union. Ta v reportáži tvrdí, že se jednalo o ostřelování z ukrajinské strany z raketometu Uragan. Tedy pro ruské diváky raketa Točka U, pro doněcké raketomet Uragan, jehož účinek je značně nižší.

A skutečnost?

Ve stejný večer po výbuchu vydává „Lidová policie DLR“, tedy „policie“ doněckých separatistů, zprávu o tom, že došlo k výbuchu nákladního auta s výbušninami s upřesněním, že příčinou detonace bylo porušení pravidel převozu nebezpečného nákladu nebo zásah vozidla střelou, která způsobila výbuch. V závěru uvádí, že výbuch samotné rakety systému Uragan není schopen způsobit podobné následky.

Ke zprávě „policie“ dokládá fotografie se „zbytky náklaďáku“.

Tento výklad o vlastním vybuchlém autě se ale místní a ruské propagandě nehodí a vypráví tak smyšlený příběh. Na každý pád si Ivan Kratochvíl může ověřit hodnověrnost zdroje u svých doněckých „kolegů“.

O výbuchu nákladního automobilu píše s odkazem na korespondenta Komsomolské pravdy (což opravdu není proukrajinský zdroj) novinář Denis Kazanskyj, který je původem z Doněcka.

O výbuchu nákladního auta s municí informuje rovněž ruský politnavigator.net, což rovněž není „ukrajinská propaganda“.

Nicméně ruská a separatistická dezinformační kampaň udělala své a příběh tak žije vlastním životem.

Kratochvíl dále sdílí odkaz na článek „DLR znovu získala kontrolu nad Avdijivkou“, který Kratochvíl komentuje tím, že „z Avdějevky vyhnali Ukry“.

Okolo tohoto města na okraji Doněcku se objevuje řada ruských a separatistických dezinformačních příběhů, které si často i navzájem odporují. Svérázný výklad jsem se pokusil shrnout zde.

Nicméně i přes řadu různých příběhů je faktem, že Avdijivka je pod kontrolou ukrajinské vlády nepřerušovaně od léta 2014. Níže průběh linie. Město Avdijivka v levé části.

Suma sumárum, velitel Kratochvíl věří „ruským pravdám“. Ale není se co divit, jako „agent Kremlu“ je součástí této kampaně.

Podívejme se na dalšího „domobrance“ a čtenáře Sputniku – již zmíněného bývalého vojáka Martina Holkupa. Ten se „proslavil“, když do České televize pronesl slova o „vystřílení Úřadu vlády“, za což na podzim 2016 dostal podmínku.

A opravdu nechápu, jak je možné, že v lednu 2017 se tato osoba na svém profilu prezentuje s fotkami samopalu se slovem „MOJE“. Za mě rozhodně v pořádku není, aby odsouzená osoba pronášející slova o vystřílení Úřady vlády měla zbrojní průkaz a vlastnila střelnou zbraň.

Jak již bylo zmíněno, „domobranci“ se na internetu častují fotkami svých zbraní a rovněž doplňují svůj arzenál. Ani odsouzený Holkup tak není výjimkou.

Výše tak můžeme opět vidět příspěvek Josefa Karase a do diskuse vstupuje osoba označující se jako „Georgii Dombas Novorusia“. Následně můžeme vidět, že se jedná o dalšího “československého vojáka v záloze“, který samozřejmě podporuje Miloše Zemana. Tedy opět situace, kdy jak jinak než český “vlastenec“ vystupuje jako „Dombas Novorusia“.

Ale zpět k Holkupovi. Jeho zdrojem „informací“ jsou mimo Sputniku i další dezinformační projekty. Níže např. sdílí odkaz na článek od dalších oblíbenců Sputniku – tzv. Aliance národních sil. Ta rovněž hájí proruské postoje a píše o tom, že ČR se má spojit s Bavorskem, čemuž ozbrojenec Holkup zabrání, byť je daný článek hloupost.

Další mediálně známou osobností v řadách „domobranců“ a se Sputnikem jako zdrojem informací je bývalý voják Martin Zapletal. Zapletal se stal hvězdou nejen českých, ale i ruských médií, když obnažil pozadí na projíždějící americký konvoj. Více o prezentaci konvojů projíždějících ČR ze strany ruských „médií“ jsem psal pro natoaktual.cz zde.

Zapletal je rovněž dobře rozpoznatelný nejen díky svému plnovousu, ale i podle čepice, ve které se často objevuje. Na ní samozřejmě nesmí chybět svatojiřská stuha (ruská symbolika), která je neoddělitelnou součástí českého „vlastence“.

Zapletal rovněž vyzývá „k odporu k vlastizrádcům“ s tím, že „je čas“.

A že zase přijde čas Pohraniční stráže ČSSR.

Já osobně doufám, že čas těch, kteří stříleli do vlastních lidí, kteří chtěli prchnout z jednoho velkého komunistického lágru s názvem ČSSR, znovu nepřijde. A díkybohu, že tehdy naše občany, kteří byli v té době ilegálními imigranty, němečtí pohraničníci nestříleli jako ti naši soudruzi. Vždyť přece ilegálně překročili hranici a za tento čin přece novodobí „vlastenci“ na internetu požadují kulku. A navíc v tehdejším Československu ani válka nebyla. Tedy jací uprchlíci.

A jak již bylo zmíněno, bývalí pohraničníci jsou často stoupenci či aktivní členové těchto ozbrojených „domobran“ a jsou současně ovlivňováni ruskou a proruskou dezinformační kampaní.

Níže pro představu názory na Miloše Jakeše od bývalého člena Pohraniční stráže. Ten na Facebooku vystupuje jako Sony Sanak. Za povšimnutí stojí 22 „lajků“ u příspěvku, litujícího, že Jakeš v 89. neposlal na Prahu tanky.

Abychom neochudili již několikrát zmiňovaného Josefa Karase, na obrázku níže ho můžeme vidět ve společnosti právě Martina Zapletala a bojovníka proti islámu Petra Hampla. V komentáři u „vlastenců“ nechybí ani Martin Konvička.

Právě Josef Karas je velmi zajímavou osobou. Podílí se na řadě akcí a rovněž u sebe na zahradě organizuje „grilovačky“, na kterých se scházejí představitelé české proruské a extremistické scény.

A u správného českého „vlastence“ nesmí chybět, že na zahradě musí vlát vlajka tzv. Novoruska.

Josef Karas s „československými vojáky v záloze“ samozřejmě nemohl nebýt na Albertově 17. listopadu 2015, jehož se kromě „domobranců“ účastnili příznivci Bloku proti islámu a navezení turisté z Osvětiman. Akci tehdy z nejasných peněz pořádala proruská aktivistka Jelena Vičanová. Ta např. na Facebooku tvrdí: Vraťte Rusku všechny ty miliardy, co jste z nás vytahali, vy chudáci!

Ale abych nebyl k Josefu Karasovi pouze kritický, vím, že se rovněž podílí na dobročinných aktivitách, za což mu patří poděkování.

Udržitelnost „domobranců“

Jak již bylo řečeno, významnou část „domobraneckých“ uskupení tvoří osoby spjaté s předlistopadovým režimem. Otázkou tak je, jaká je jejich „životnost“. K problematice stárnutí těchto uskupení se na Sputniku vyjadřuje jak jinak než s „vlasteneckým“ slovníkem Pavel Jupaul.

Politická podpora

Zřejmě nejvýše postaveným politikem, který otevřeně podporuje proruská paramilitární uskupení v ČR, je bývalý příslušník pohotovostního pluku SNB a nyní komunistický poslanec Zdeněk Ondráček. Ondráček je rovněž cestovatelem na separatisty kontrolovaná území na východě Ukrajiny a také je aktivním šiřitelem dezinformací, resp. proruské a ruské propagandy.

Není překvapením, že proruská paramilitární uskupení a dezinformační kampaně jsou v hledáčku bezpečnostních složek státu včetně BIS. To bychom ale nebyli v Česku, zemi plné paradoxů, kde je Zdeněk Ondráček členem sněmovní Stálé komise pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby.

Příklady Ondráčkem šířených dezinformací a jeho příklon k „domobrancům“ viz „Tak jakého máte Češi prezidenta?“ „No nemůžeme si na něj stěžovat.“

Poslanec Ondráček rovněž podporuje české občany bojující v řadách separatistů na východě Ukrajiny. Na svém profilu sdílí video již zmíněné agentury News-Front (případ Točka U), které komentuje se slovy: „Naopak si hluboce vážím lidí, jako je Botka Pavel, Robin Urvany a dalších raději nejmenovaných lidí, včetně Nela Lisková…“

Zmínění Pavel Botka a Robin Urvany jsou Češi bojující v řadách separatistů pod přezdívkami Kavkaz a Begemot. Ondráček, člen komise pro kontrolu BIS, se rovněž zmiňuje o „dalších raději nejmenovaných lidech“. Vzhledem k specifickému okolí Ondráčka se lze s vysokou pravděpodobností domnívat, že i tito raději nejmenovaní lidé budou nejspíše zájmové osoby pro české bezpečnostní složky. Otázkou je, jestli poslanec Ondráček o těchto raději nejmenovaných osobách odpovídajícím institucím podává informace či ne a v koho zájmu obecně jedná. Z jeho prezentace si tak lze udělat poměrně jednoduchý obrázek.

Perlička na závěr

Pro představu, jaký obsah se rovněž může objevit na Sputniku, poslouží článek V DLR hovořili o ukrajinských zombie bojujících po výstřelu do hlavy.

V něm je uvedeno např. následující:

„Kromě toho podotkl, že ukrajinští vojáci pod vlivem takových přípravků po výstřelu neupadli. Mohli jste do něj vystřílet celý zásobník a on šel dál. Jdou do útoku, aniž by se kryli. Zabiješ ho, a on jde dál. Střílíš na něj, a on po výstřelu padá, hned zase ale vstane a jde dál. Dokud ho nestřelíš do hlavy nebo do srdce. Když má vestu, pak to jde se srdcem těžko. Někdo se může zvednout i bez hlavy a pokračovat v cestě, řekl představitel DLR.“

Toto tvrzení si logicky lze vysvětlit pouze tak, že v Moskvě spletli adresáta a zásilku „podpůrných látek“ pro ruské biatlonisty zaslali omylem do Doněcku. Nyní tedy můžeme čekat informace o tom, že ukrajinské armádě leteckou podporu zajišťuje baba jaga na koštěti a do bojů se rovněž v řadách ukrajinské armády zapojili vlkodlaci. Fantazii se meze nekladou.

Závěrem

Zatímco proruská dezinformační kampaň v ČR cílí především na ovlivňování nálad společnosti a politického klimatu, ruská dezinformační kampaň působí více selektivně. Cílovou skupinou jsou především prorusky orientovaní sympatizanti vojenské tematiky vyjadřující odhodlání k akci. Tyto osoby se sdružují v různých ozbrojených „domobraneckých“ uskupeních a podléhají ruským a proruským dezinformacím, kdy jejich postoje jsou formovány propagandou cizí moci. Uvnitř ČR tak vzniká ruská pátá kolona submisivní vůči ruskému informačnímu působení a podporující ambice Kremlu.

Doplňující zdroje

Pokud ruské tanky znovu přijedou do Československa, už nikdy nedopustíme, aby odjely

Dvojí život: V ČR dispečer ostrahy, v Rusku známý český novinář

Skrytá mainstreamem cenzurovaná „pravda“ jedině od proruských webů a od falešných profilů

17. listopadu 2016 se prý chystá „český majdan“. Skutečně?

Mediální obraz Miloše Zemana v ruských médiích

Pohled do FB skupiny Jiřího Vyvadila Přátelé Ruska v ČR a její rozbor

Text vyšel na autorově blogu na idnes.cz.