Předseda SPD Tomio Okamura FOTO: Prodimedia
FOTO: Prodimedia
KOMENTÁŘ / Urážky, hrubost a vulgarity nemůžeme lhostejně přecházet nejen v politické sféře, ale i v každodenním životě. Je dobře, že mandátový a imunitní výbor potrestal Tomia Okamuru za jeho sprosté chování ve sněmovně. Výše pokuty je v tomto případě až druhořadá.
Je třeba neustále připomínat důležitost vzájemného respektu a slušného chování. Politická scéna by měla jít příkladem. Vítám proto rozhodnutí mandátového a imunitního výboru, který rozhodl o uložení pokuty Tomio Okamurovi (SPD) ve výši 20 tisíc korun za to, že mě letos v květnu na plénu sněmovny označil za „novodobého Hitlera“. Ukázalo se, že slušnost vítězí a že debata v poslanecké sněmovně má své hranice.
Pár dnů po Okamurově výroku jsem se obrátil na mandátový a imunitní výbor. Podle mě totiž byly výroky v rozporu nejen s lidskou slušností, ale hlavně jednacím řádem sněmovny, který je na úrovni zákona. Výroky navíc účelově padly v momentě, kdy jsem jako místopředseda řídil schůzi sněmovny a nemohl jsem reagovat. Parlament má být místem konstruktivní debaty, nikoli arénou pro osobní útoky a dehonestaci.
Označovat kohokoli za Hitlera je naprosto nepřijatelné. Věřím, že rozhodnutí výboru opakování podobných urážek ve sněmovně zabrání. Výbor tím vyslal jasný signál: urážky a hrubost nepatří do politické komunikace. Okamura se proti tomuto rozhodnutí hodlá odvolat. Tento krok vítám, protože rozhodnutí pak nebude jen na členech výboru, ale na všech poslancích.
Je důležité, abychom k vulgaritám a zlu nebyli lhostejní a ozvali se, jinak nám přerostou přes hlavu. Musí existovat nástroje, které pomáhají udržovat určitou úroveň komunikace a jednání mezi zvolenými zástupci, kteří jsou neustále na očích veřejnosti a svým chováním jí dávají příklad.
Pokud osobní urážky zůstanou bez povšimnutí, postupně může nastat jejich normalizace. Je snadné podlehnout emocím a zapomenout na základy slušného chování. Právě v těchto chvílích je ale důležité zůstat pevný ve svých zásadách a respektovat všechny, ať už jde o oponenty, či příznivce.
Také si dovolím historické přirovnání. Věřím, že o dost přesnější než to od Tomia Okamury. Rok 1933 v Německu, rok 1939 v Evropě nebo rok 1948 v Československu. Všechny tyto okamžiky nám ukazují, jak snadno může společnost sklouznout do temnoty, pokud se nechá unést nepřijatelným chováním a rétorikou bez respektu. Tyto historické milníky jsou varováním, že slova mají moc nejen zraňovat, ale také podkopávat základy celé společnosti.
Okamura o mně rád říká, že mluvím špatně o jeho voličích. To ale není pravda. Já vždy poukazuji pouze na pochybení SPD. Není to poprvé, co členové této politické strany překročili hranice, za což padaly i právní tresty. Připomeňme výrok o „neexistujícím pseudokoncentráku“ od bývalého poslance Miloslava Roznera, nebo bývalého tajemníka strany Staníka, který verbálně posílal Židy, Romy a homosexuály do plynu.
Na závěr chci zdůraznit, že slušnost není nějakým archaickým ideálem, který ztratil relevanci. Je to základní kámen, na kterém stojí každá funkční společnost. Pokud na ni rezignujeme, riskujeme ztrátu toho nejcennějšího, co máme – vzájemného respektu a důvěry v demokratické instituce.
