KOMENTÁŘ / Důvodů, proč se tureckým prezidentem na dalších pět let stal po víkendových volbách Recep Tayyip Erdoğan je pochopitelně více. Klíčová byla nepoctivě vedená volební kampaň, kdy opozice téměř neměla přístup k médiím. Příkladem budiž zpravodajství televize A HABER, která z volebního lístku vymazala fotografii Kemala Kılıçdaroğlu a místo jména uvedla lakonicky „ten druhý kandidát“. Zdařilé vstupy na sociální sítě a velké obrazovky na předvolebních mítincích nemohly deficit kompenzovat. V agresivní kampani označoval Erdoğan opozici za teroristy, nebezpečí pro vnitřní a vnější bezpečnost státu. Od roku 2015 jsou sdělovací prostředky hrozeb teroru plné a opozice má jen malý prostor se těmto nařčením bránit.

Kampaň opozičního kandidáta byla pozitivní, čímž se zásadně odlišoval od volební kampaně prezidenta Erdoğana. Slibovala návrat k vládě zákona, k nezávislé státní správě a justici, k obnovení základních práv a svobod, k normální ekonomické politice, ačkoli by to znamenalo výrazné zvýšení úrokových sazeb. A chtěla napravit vztahy s EU a Západem obecně.

Turecké století

Neméně důležitým faktorem Erdoğanova vítězství byla pomoc nejchudším. Ačkoli jeho ekonomická politika způsobila obrovskou inflaci (loni se dostala na rekordních 85,5 procenta), sociální podpora pro nejchudší venkovské vrstvy, mezi kterými se rekrutuje velká část jeho voličů, zamezila radikální chudobě a přinesla výrazně menší propad bohatství, než jaké zažívají velká města a střední třída, tedy voliči opozice. Opoziční kandidát Kılıçdaroğlu sliboval odpovědnou a efektivní ekonomickou politiku, což nemohlo ve srovnání s Erdoğanem zanechat na voličích valný dojem – do předčasného důchodu mohly odejít více než 2 milio­ny lidí, více než půl milionu státních zaměstnanců získalo definitivu, jejich platy zvýšil o 45 %, stejně jako zvýšil důchody a minimální mzdu, nabídl levné úvěry pro malé a střední firmy, udržoval nízké úroky a sliboval měsíc dodávek plynu zdarma.

Dalším zásadním faktorem, který zvýhodňoval prezidenta Erdoğana, byl jeho důraz na tureckou identitu jako zdroj národní hrdosti. Erdoğan bravurně využívá konceptu turecké výjimečnosti – 21. století označuje za turecké století….