V případě prohry Ruska na Ukrajině je velmi pravděpodobný pád režimu Vladimira Putina. To však vzhledem k místní mentalitě nemusí dopadnout příliš dobře, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 Anton Nesterov z Ruska, který studuje na české univerzitě. Zároveň přiznává, že se mu v hlavě rozdělilo Rusko na dvě země. Jednou je jeho rodina a přátelé, druhou pak něco, za co se silně stydí. S tím, co dělá ruská vláda, podle něj nemůže normální člověk souhlasit.
Sedmadvacetiletý Anton Nesterov žije v Česku od roku 2019. Ze své vlasti se přestěhoval krátce po dokončení tamní vyšší odborné školy. Protože rychle zjistil, že ho v Rusku nic dobrého nečeká, rozhodl se doplnit si vzdělání, které mu otevře dveře na Západ. Proto se rozhodl pro studium na univerzitě u nás.
Odkud přesně z Ruska pocházíte?
Z jižního Uralu, přesněji z města Čeljabinsk. To leží sto padesát kilometrů od evropských hranic, takže se dá říct, že pocházím z místa, kde se setkává Evropa s Asií. Ovšem většina obyvatel sem byla přestěhována z různých částí bývalého Sovětského svazu, tudíž kulturně jsme blíže Evropě.
Proč jste se rozhodl zrovna pro Česko?
Ze zvažovaných zemí to byla nejbližší kultura té mojí. Dalším kritériem byla kvalita vzdělání, které u vás rozhodně nemá špatnou pověst. Navíc zde mám větší šanci na získání zaměstnání odpovídajícího mým schopnostem než kupříkladu v Německu.
Jak se za dobu, kdy pobýváte v Česku, změnil váš pohled na tuto zemi?
Upřímně, pocítil jsem několik menších rozčarování. Ovšem čekal jsem lehce nepřátelštější přístup k Rusům od místních, což se bohudík nenaplnilo ani po nedávných událostech. Také mi to zde připadá mnohem bezpečnější, v mém rodném městě do některých jeho částí po setmění slušní lidé nechodí.
Jaký vliv na váš život má ruská invaze na Ukrajinu?
Nejvíc mě jako osobu ovlivnilo to, že se můj pobyt v Česku znatelně prodražil. Měl jsem z domova na studium od rodičů měsíčně příspěvky, o které jsem téměř kompletně přišel. Sehnat si tu pořádnou brigádu začalo být taky o poznání těžší. Ovšem dá se říct, že to chápu. Moje země bezdůvodně napadla svého souseda, takže se podobná reakce dala čekat.
Jak se stavíte k omezením vůči Rusům žijícím v Evropě, která mnoho zemí zavedlo?
Do jisté míry je chápu. Kvůli naší zemi umírají spousty obyvatel svobodného státu, jehož fungování naše vláda neměla nejmenší právo ovlivňovat. Navíc žádný stát asi nechce školit protivníkovy odborníky potřebné pro vedení války. Místy se mi však zdá, že některé univerzity upadly do menší hysterie. Bránit plošně vstupu Rusů na celou fakultu je pitomost.
Jak jste svou zemi vnímal před vypuknutím války?
Téměř čtyři týdny před vypuknutím války jsem byl navštívit rodiče, to bylo po dvou a půl letech, co jsem se podíval do své rodné země. Některé věci v mém městě se změnily, většina dokonce k mému překvapení k lepšímu. Takže jsem měl relativně optimistický pohled na vývoj Ruska jako celku. Přiznávám, že pohled to byl lehce naivní. Ovšem tou dobou mi to tak jednoduše připadalo. Když se pak ruská armáda přiblížila k ukrajinským hranicím, považoval jsem to jen za další provokaci.
Tudíž jste nevěřil, že Rusko opravdu zaútočí?
Nějaké náznaky tam byly, ovšem nechtěl jsem věřit, že je naše vláda schopná takových věcí. To samé bych řekl o svých spoluobčanech. To, že máme v zemi velké množství krvelačných bláznů, jsem věděl, ovšem netušil jsem, že se dokážou zmobilizovat. Když jsem zjistil, že naše armáda překročila hranice, byl to pro mě silný šok.
Jak se změnil váš pohled na Rusko po začátku invaze?
Upřímně, v hlavě se mi země rozdělila na dvě různá Ruska. Jedním je pro mě má rodina, přátelé a nemalé množství krásných míst, která se tam nacházejí. Druhé je něco, za co se silně stydím, bohužel je od sebe nemohu plně oddělit. V Rusku jsem se narodil a jeho jazykem mluvím, ovšem s tím, co dělá ruská vláda, nemůže normální člověk souhlasit.
Jak spolu nyní vycházejí Ukrajinci a Rusové v Česku?
Asi hodně záleží na sociální bublině každého jednotlivce, ovšem já s Ukrajinci nikdy neměl žádný problém. Ale někteří moji spoluobčané se na Ukrajince koukají jako na podřadné. Není jich tolik, nebo jich aspoň moc neznám. Osobně bych to přisuzoval imperiálním hodnotám, které u nás stále zůstávají. Pravdou však je, že minimálně v českém akademickém prostředí se na našem vztahu nic moc nezměnilo.
Jak byste definoval ruské imperiální hodnoty?
Dost Rusů nevnímá postsovětské státy jako samostatné. Proto má naše země silné sklony vstupovat do jejich politických rozhodnutí. Ovšem toto smýšlení podporuje především starší generace. U mladých se dík propojení současného světa podobné myšlenky tolik nevyskytují. To samozřejmě neznamená, že by někteří mladí tyto sklony neměli.
Je podpora současného režimu mezi ruskými občany opravdu tak moc rozšířená?
V diktátorském režimu je velmi těžké říct, kolik lidí reálně podporuje válku. Jelikož u nás máme silné postihy za kritiku současného rozhodnutí Kremlu, většina lidí jednoduše drží pusu zavřenou. Čemuž se nelze příliš divit, když máte rodinu, tak se vám riskovat moc nechce.
Takže si myslíte, že v Rusku momentálně vládne diktátorský režim?
Rozhodně, potlačovat svobodné názory a ohýbat si historii podle svých potřeb demokratický režim nemůže. Ti, kteří vystoupili proti současnému režimu, většinou směřují přímo do vězení. Navíc se o našich volbách nedá říct, že by měly šanci něco změnit. Opozice je zastrašována a volby vyhrává stále jedna strana.
Jak si myslíte, že celá tato situace dopadne?
Válka dle mého unaví většinu světa, včetně Ruska. Sankce Rusko určitě poškodí, pochybuju, že vojensky, ale obyčejní lidé to budou mít o mnoho těžší. Tak už to bohužel bývá vždy. To, zdali Rusko prohraje, či vyhraje, říct nedokážu. Ovšem v případě prohry je dle mého názoru velmi pravděpodobný pád režimu. To však vzhledem k místní mentalitě nemusí dopadnout příliš dobře. Přece jen máme problém přiznávat si vlastní chyby. A i když by vyhrálo, tak Ukrajinu stejně nejspíš neudrží. Na to prostě nemá síly a Ukrajinci ukázali, že se svého domova jen tak nevzdají.