V Izraeli i západním světě upoutal pozornost další palestinský vězeň, který si chtěl vymoci propuštění hladovkou. Není první ani poslední, ale jeho případ je jedinečný kvůli otázkám, jež ho provázejí.
Muhammad Allaan je právník a už jednou si odpykal tři roky vězení za členství v teroristické skupině Islámský džihád. Hladovku držel 64 dní a je na prahu smrti. Zvolil ji proto, že je kvůli stykům s Islámským džihádem od listopadu zadržován v administrativní vazbě, tedy bez řádného soudu, kterou Západ označuje za kontroverzní.
V Izraeli slouží k prevenci terorismu a izolaci podezřelých teroristů, které není snadné usvědčit – většinou na ně upozorní palestinští informátoři, jejichž totožnost a zdroje nelze u soudu odhalit, protože by to ohrozilo životy spolupracovníků izraelských tajných služeb, a bez důkazů může soud zadržovaného propustit. Administrativní vazba se uplatňuje i na Západě, například Američany na Guantánamu. V Izraeli může trvat libovolně dlouho, a tak se z ní už pokoušely dostat stovky Palestinců pomocí hladovky, která vzbuzuje mezinárodní pozornost a zvyšuje tlak na Izrael – například v roce 2012 jich takto hromadně hladovělo 1 600.
Izrael si ničí smrt nepřeje a několikrát vězně v ohrožení života raději propustil. Zároveň hledá způsob, jak tomuto vydírání zabránit. Poté, co úřady v červenci raději osvobodily palestinského vězně na pokraji smrti po 56 dnech bez potravy, schválil Kneset zákon, který umožňuje hladovkáře v ohrožení života krmit proti jeho vůli, pokud to schválí nejvyšší státní zástupce a předseda okresního soudu. I tuto metodu už v minulosti použili Američané nebo Britové.
Muhammad Allaan byl první, kdo mohl dostat nucenou výživu v Izraeli. Nastala však paradoxní situace – Izraelská lékařská společnost nařízení odsoudila a prohlásila, že zachraňovat hladovkáře proti jeho vůli je neetické a nebezpečné, a napadla zákon u Nejvyššího soudu. Amnesty International usoudila, že cílem zákona není záchrana životů, ale umlčování protestů. Připojila se i OSN, kterou zákon zabraňující smrti vězňů „vážně znepokojil“, protože „hladovka patří k základním lidským právům“.
Vyživovat, nebo nevyživovat?
Odpůrci nucené výživy tvrdí, že násilné zavedení trubic s tekutou stravou do žaludku může skončit i smrtí, což se také v minulosti několika palestinským vězňům stalo. Ve Spojených státech je však tato metoda ústavní, neboť záchrana života má absolutní přednost.
Minulý týden upadl Allaan do kómatu a byl hospitalizován v Beer Ševě, ale tamější lékaři ho odmítli krmit násilím. Pak byl převezen do Aškelonu, kde dostal nejnutnější infúze. Izraelská vláda se obává, že jestli Allaana osvobodí, stane se hladovka „novou zbraní teroristů“, jak to nazval ministr veřejné bezpečnosti Gilad Erdan.
Kabinet nakonec Allaanovi nabídl propuštění pod podmínkou, že odjede na čtyři roky do ciziny. Vězeň v úterý nabyl vědomí a odmítl jak intravenózní výživu, tak exil. Mezitím přibývá palestinských demonstrací solidarity, protestů izraelských pravicových aktivistů proti Allaanovu propuštění i vzájemných střetů.
Palestinští vězňové se bouří a zahajují hladovky, včetně jednoho, který si takto vynutil propuštění už před dvěma lety. Množí se i útoky na izraelské vojáky – v posledních třech dnech byli tři pobodáni, další tři byli zraněni minulý týden, když do nich Palestinec najel autem, a dochází i k napadání izraelských civilistů.
Každá volba špatná
Islámský džihád v pásmu Gazy pohrozil, že jestli Allaan zemře, obnoví raketové útoky na Izrael. Jediná dobrá zpráva v záplavě špatných je, že vládce Gazy Hamás odmítl příměří s Izraelem ukončit i v případě Allaanovy smrti.
Allaan v úterý nakrátko nabyl vědomí a vyjádřil odhodlání přestat přijímat i vodu a zemřít, jestli nebude propuštěn, a lékaři uvedli, že podle zákona o právech pacientů musí jeho rozhodnutí respektovat. Ve středu úřady Allaanovi nabídly, že pokud hladovku ukončí, vyjde na svobodu po završení roční administrativní vazby začátkem listopadu, ale vězeň byl v tak špatném stavu, že se k návrhu už nedokázal vyslovit.
Jeho právník podal žádost o propuštění k Nejvyššímu soudu a ten ve středu rozhodl, že Allaana osvobodí, pokud bude mít trvale poškozený mozek, a nebude se tak moci vrátit k teroristické činnosti. Tomograf poškození mozku prokázal, ale není jasné, zda je trvalé.
Verdikt je nejednoznačný, ale Allaanova rodina za něj aspoň ukončila hladovku a lékaři začali pacienta navracet k životu. Všechny otázky s ním spojené však zůstávají nevyřešeny – zachránit hladovkáři život, či respektovat jeho právo na smrt? Nechat ho zemřít, a vyvolat tím palestinské povstání? Nebo propustit potenciálního teroristu na svobodu a zavdat precedens, který ohrozí nevinné životy?
Text byl publikován na ČRo Plus
