Během nacistické okupace Českých zemí byli čeští Židé shromažďováni v Holešovicích, zhruba na tom místě, kde nyní stojí Parkhotel. Pak byli z nádraží Bubny transportováni do Terezína a poté byla pro většinu z nich konečná stanice Osvětim. Velmi malý počet z nich přežil a vlastně tím byl velmi živý židovský život v Českých zemích násilně ukončen.

Přirozeně vznikla myšlenka nesčetné mrtvé připomenout a vhodné místo je právě dnes již nevyužívané nádraží Bubny, ze kterého tyto transporty odjížděly. Na projektu památníku se pracovalo, několikrát proběhlo „Bubnování pro Bubny“ a při poslední této akci před několika měsíci se tam sešlo mnoho lidí, kterým tento projekt leží na srdci a kteří tímto apelovali na stát, aby se v této věci ledy pohnuly.

K své velké radosti jsem tam spatřil ministra kultury Hermana v doprovodu ministra financí Babiše. Oba, a zejména pan Babiš, tam velmi pilně a hlasitě bubnovali. Z toho jsem nabyl dojmu, že od ministra kultury směřovala žádost na ministra financí, a ten udělal vše potřebné, aby tento památník mohl být uveden v život. Neboť jinak by tam přece takto nedemonstrovali, účel „Bubnování“ byl jasný.

Vzhledem k velmi dobrým vztahům mezi ministry Hermanem a Babišem jsme tam všichni předpokládali, že rozhodnutí přijde co nejrychleji a už letos se začne stavět. Nicméně týdny a měsíce přešly, a nic se nepohnulo. Žádný příslib ze strany ministra financí, v rozpočtu se také nic neobjevilo, ačkoliv to není tak velká částka, a peníze, jak víme, jsou. Praha je jediná z okolních metropolí, ve které neexistuje památník holokaustu. Děláme, jako by se nás to netýkalo, přestože nespočet našich spoluobčanů během holokaustu zahynulo. Nám ale tato ostuda očividně nevadí, a co se týká památníku v Bubnech, tak na to, co bylo tak okatě slibováno, se ihned zapomnělo.