Nová ředitelka příspěvkové organizace Památník ticha Pavlína Šulcová FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Ředitelkou příspěvkové organizace Památník ticha je od 12. září Pavlína Šulcová. O jejím jmenování do funkce na šestileté období v pátek informoval ministr kultury Martin Baxa (ODS) na sociální síti X. O tom, že nahradí dosavadního pověřeného ředitele a autora myšlenky celého projektu Pavla Štingla, informoval na konci srpna. Památník ticha na nádraží Praha-Bubny připomíná památku pražských Židů, které nacisté za druhé světové války deportovali do koncentračních táborů.
„S účinností od 12. září 2024 jsem jmenoval do funkce ředitelky příspěvkové organizace Památník ticha paní Pavlínu Šulcovou, zkušenou kulturní manažerku, která dlouhodobě působila a své projekty úspěšně naplňovala v Česku i v Izraeli, kde také studovala na univerzitě v Haifě,“ uvedl dnes Baxa.
Šulcová zvítězila v otevřeném výběrovém řízení. Oficiálním důvodem pro vyhlášení výběrového řízení byl neuspokojivý vývoj prací na rekonstrukci Nádraží Praha-Bubny. Desítky lidí po vyhlášení výběrového řízení podepsali výzvu, ve které nesouhlasili s rozhodnutím ministerstva vypsat výběrové řízení a usilovali o konstruktivní jednání o budoucnosti Památníku ticha.
Nová ředitelka vnímá jmenování nejen jako závazek vůči společnosti, obětem a přeživším holokaustu, ale také jako závazek osobní. „Ráda bych nabídla pohled třetí generace a zaměřila se na nový přístup k celému konceptu památníku. Smyslem projektu je, aby měl dopad na širokou veřejnost a přispěl ke vzájemnému porozumění a prevenci antisemitismu, jehož nárůstu jsme svědky. Mělo by se tedy jednat o moderní otevřenou instituci, která bude relevantní jak pro lidi s osobní či profesní vazbou, tak pro ty, co o židovství nevědí vůbec nic,“ sdělila ke svému jmenování.
Obecně prospěšná společnost Památník ticha začala působit zhruba před 12 lety v objektu bývalého pražského nádraží Bubny především s důrazem na připomínání židovských transportů. První transport pražských Židů z nádraží Bubny do Lodže odjel 16. října 1941, bylo v něm tisíc židovských mužů, žen a dětí. Přežilo z něj 24 lidí. Celkem bylo deportováno 50.000 obyvatel. V roce 1945 odtud při odsunu odjížděli pražští Němci.
