ROZHOVOR / Na první pohled nenápadné ruské městečko Karabaš je známé především svým vysoce znečištěným ovzduším kvůli zpracování mědi. Se svými třinácti tisíci obyvateli působí jako další ze stovek měst, jehož šedá paneláková výstavba nijak nevyčnívá z krajiny. Právě odsud pochází dokument s názvem Pan Nikdo proti Putinovi, který natočil učitel místní školy Pavel Talankin. Když se začátkem ruské agrese na Ukrajině začala do vyučování pronikat vládní propaganda a učitelé byli nuceni učit to, co jim vláda rozeslala, rozhodl se Pavel jednat. Jelikož ke své výuce používal kamery, byl požádán, aby propagandistické hodiny natáčel, protože je škola musela posílat úřadům jako důkaz o tom, že schválené kurikulum funguje i v praxi. Pavel se ale rozhodl natočit úplně všechno. Když se přes Instagram spojil s lidmi z Evropy, vznikl nápad na dokument, který za pomoci české produkční společnosti PINK režíroval David Borenstein. Dokument ukazuje dva roky života v ruské propagandě. Pavlovi se v minulém roce podařilo dostat do Česka, kde momentálně pobývá. V rozhovoru pro deník FORUM 24 popsal, jak vypadá život v Putinově režimu.

Jakou nejneobvyklejší událost jste od začátku války na Ukrajině zažil?

Řekl bych, že už samotný začátek války byl velice neobvyklý. Pamatuji si ho perfektně. Pozdě v noci vysílali v televizi mimořádný Putinův projev. Mluvil asi hodinu. Abych byl upřímný, moc jsem nerozuměl, o jaké zemi hovořil. Říkal, že je tam korupce, která ten stát ničí, a všechno je v háji. Říkal jsem si, o čem to mluvíš? Jakmile oznámil, že začíná válka, všechno se zakalilo. Najednou přede mnou byla jen televize, stěny zčernaly, vše kolem se ztratilo. Byl jsem v šoku. Druhý den jsem přišel do školy a navrhl paní ředitelce, aby sundala Putinovy portréty, protože jít do otevřené války proti sousedům, poslat tam vrtulníky, tanky, bomby, to vše z něj dělá vraha. Ředitelka mi na to řekla, ať si vezmu volno, uklidním se a odpočinu.

Po pár dnech volna jsem se vrátil a do školy se začala hrnout propaganda. Upřímně, nebylo to nic nového. Dvakrát do roka, 9. května a 23. února, slavíme Den obrany vlasti, kdy se pořádají různé akce a recitují oslavné básně, nicméně to, co přišlo, bylo extrémní. V dokumentu je vidět takzvaně jen vrchol ledovce. Mám tolik záběrů, že by se z nich dal natočit celý seriál.

Dále čtěte

Co se to stalo s Amerikou? Fenomén jménem Donald Trump vám vysvětlí nová kniha

Nazvali jsme ji Trump 2.0. Novinka, kterou již nyní najdete na e-shopu FORUM, se zabývá tím, co znamená znovuzvolení…

Co z propagandistického materiálu vás šokovalo nejvíc?

Celková přítomnost tohoto vyučování.

Z dokumentu vyplývá, že někteří vaši kolegové s tím, co propagandistické materiály sdělují, souhlasili. Jak to, že vy jste prohlédl, že jde o lži?

Upřímně, nevím. Možná byli vychováni k tomu, že by měli ruský režim podporovat. Jenomže co to znamená? Podporovat válku? To je podle mě špatně. Jedna moje kamarádka, kolegyně z předchozího zaměstnání, mi napsala, že si nyní Putina jako muže váží ještě víc. Zeptal jsem se jí, proč mi to píše, když zná můj postoj, zda mě chce tím prohlášením nějak poškodit. Už přes rok nejsme v kontaktu.

Proč jste se rozhodl jednat?

Protože jsem si uvědomil, že učitelé jsou využíváni jako nástroj propagandy. Bylo mi jich líto, stejně jako dětí.

Mohou si žáci zachovat svůj vlastní názor i navzdory propagandě?

Hodně záleží na rodině. Slova učitele jsou sice slova autority, ale pokud vám doma řeknou, že je nemáte brát vážně, tak si zachováte vlastní pohled na svět.

Jak podle vašich zkušeností vnímáme válku na Ukrajině v Česku?

Jako válku dobyvačnou. Díváte se na ni přímo, bez iluzí. Češi a česká vláda podle mého názoru vnímají, jaký je rozdíl mezi tím, co Putin říká a co dělá. Například si dle mých zkušeností s místními pamatujete, jak na začátku prohlašoval, že území zabírat nebude, a zabral ho. Jak válčit nebude, a poslal tam tanky. Vidíte, že všechna Putinova slova jsou lži a podvody.

Dokonce i v Rusku prohlásil, že nikdy v životě nezmění věkovou hranici odchodu do důchodu, a změnil ji. Řekl, že nebude měnit ústavu, a následně to udělal. Toto všechno česká vláda vidí. Změna rétoriky, která přišla v poslední době, podle mě souvisí s tím, že v Americe je úplně stejný typ blbce, stejný typ hlupáka, jako je Putin. V Rusku se říká, že vrána vráně oko nevyklove, což dokonale sedí na to, co se momentálně mezi těmito dvěma mocnostmi odehrává.

Dále čtěte

Putin určil hlavní téma českých voleb. Zapomeňte na zdražování vajec nebo Nutelly

KOMENTÁŘ / Jednání o příměří na Ukrajině doprovází řada ruských „ale“. Podmíněný souhlas se zastavením palby Kreml například spojil i…

Zaznamenal jste v posledních měsících vašeho pobytu v Rusku, že by vás někdo sledoval?

Nemůžu říct, že by mě někdo sledoval, ale čím déle jsem v Rusku zůstával, tím více jsem cítil vnitřní nejistotu. Spolupracoval jsem se zahraničním novinářem a zahraniční společností, což se nesmí. Kdyby se o tom v Rusku někdo dozvěděl, okamžitě by mě zavřeli. U nás nikdy nevíte, jestli vám někdo nezaklepe na dveře.

Věděl někdo, že na filmu pracujete?

Nikdo nevěděl, co dělám, což bylo náročné, protože jsem se neměl na koho obrátit. Dokonce jsem choval nedůvěru i k českému produkčnímu týmu, s nímž jsem na dálku pracoval, i k Davidovi. Říkal jsem si, že to není možné, abychom se jednoduše spojili přes Instagram a řekli si super, jdeme natočit film. To je spíše fiktivní scénář než realita. Bylo pro mě těžké uvěřit, že o příběh kluka z malého města, jako jsem já, bude mít někdo zájem.

Je možné za aktuální situace v Rusku bojovat proti režimu?

Momentálně to v Rusku bohužel vypadá jako za sovětské okupace v České republice. Je tam hodně udavačství, velmi tvrdé zákony, zatýkání. Před pár dny jsem narazil na velmi zajímavý rozhovor mladého muže, který musel Rusko opustit. Hrál v reklamě na čokoládu Kazachstán, což je u nás taková známá čokoláda. Příběh reklamy vypráví o muži, který utíká z Ruska s kufry, plazí se pouští, nechává tam svoje věci a najednou narazí na muže na koni, jenž mu nabídne onu čokoládu. Utečenec se ho ptá: „Co to je?“ a muž na koni odpoví: „Chuť svobody.“ Herec, který hrál v této reklamě, byl zavřený ve vězení, kde ho zbili a požadovali po něm veřejnou omluvu.

Dovedete si to představit? A co se týče škol, kolik je tam udání na učitele, na děti? To je taky noční můra. Ani to nedokážu popsat. Ale ten nejšílenější případ, o němž jste možná v Evropě slyšeli, je o dívce, která nakreslila protiválečný plakát a její otec byl následně zbaven rodičovských práv a dva roky vězněn. Takových případů je spousta.

Propaganda se v Rusku zmocnila všeho. Televize je kompletně ve vlastnictví Putina, už tam nejsou žádné nezávislé zdroje. Nemáme nezávislou žurnalistiku, která by neodpovídala tomu, co říká Kreml. Nic takového neexistuje. Propaganda je velmi pevně zasazena i do všech muzeí. Nedávno se objevil příběh, myslím, že v Ermitáži nebo v Puškinově muzeu propustili ředitele, protože pracovníci muzea odmítli udělat výstavu o hrdinech zvláštní vojenské operace.

Jak se vám líbí v Česku, jsou nějaké velké rozdíly mezi životem tady a v Rusku?

Řekl bych, že na rozdíl od Ruska se Česko dokázalo dostat přes všechna svá historická traumata s úctou a zapracovalo na nich.

Chtěl byste v Česku, případně jinde v Evropě pobývat i do budoucna, nebo se toužíte vrátit do své rodné země?

Kdybych měl příležitost vrátit se do Ruska a pomáhat s výstavbou lepší budoucnosti tak, aby se autoritářské režimy už nikdy nevrátily, určitě bych to upřednostnil. Jenže nejsem politik a bylo by to pro mě velmi obtížné. Myslím si ale, že přijde doba, kdy o změně v Rusku budeme muset také přemýšlet a zpracovat i naše chyby. Doufám, že film a záběry, které jsem natočil, k tomu přispějí a donutí obyvatele se nad celkovým nastavením státu zamyslet.

Takže si myslíte, že lidé v Rusku budou moci zhlédnout váš film?

Ano, dříve nebo později se to stane, ať už oficiálně, nebo neoficiálně. Samozřejmě bychom chtěli, aby vyšel oficiálně. Natočil jsem ho především pro lidi a proto, aby viděli, co se ve skutečnosti děje. Zatím není možné uspořádat oficiální projekci, protože kdo by pustil protiruský film… Napadlo mě, že bychom jej promítli v kině v Karabaši a výtěžek dali na opravu naší školy. Je v katastrofickém stavu, což můžete vidět i v dokumentu. Do stropů zatéká, stěny jsou oprýskané, podlahy se lámou. Ale bohužel to zatím není možné.

Podle ruských zákonů bych musel jít na ministerstvo spravedlnosti, říct, že spolupracuji se zahraniční produkcí, vyžádat si vyjádření od ministerstva kultury, popsat, co všechno chci natočit, jak chci promítat a s kým to budu dělat. Určitě by mi to zakázali. O dokumentu vyšlo v Rusku hodně kritických článků od blogerů, kteří si říkají vojenští vlastenci. Jeden známý propagandista Artěmij Lebeděv strávil šest minut svého vysílacího času dokazováním, že můj film není potřebný a není pro nikoho zajímavý.

Dále čtěte

Štvou vás reklamy na webu FORUM 24? Tak pojďte číst bez nich!

Milí čtenáři, jak víte, deník FORUM 24 je nezávislý web, který si na sebe musí vydělat, protože jej nesponzoruje žádný…

Jste v kontaktu s lidmi z Karabaše?

Ano, ale ne se všemi. Hodně lidí si mě zablokovalo. Komunikuji s mojí mámou, i když máme trochu napjatý vztah. Se starším bratrem nejsme v kontaktu, protože je putinovec a říká, že jsem vlastizrádce. Z neoficiálních zdrojů, které pracují na úřadě města, vím, že se mnou mají obyvatelé Karabaše zakázáno komunikovat.

Myslíte si, že se bojí?

Buď jsou opačného názoru, nebo se bojí.

A vy se bojíte?

Žiju s určitým pocitem strachu, ale zatím se nic nestalo a já se snažím nezatěžovat si tím hlavu. V ruských časopisech, které reflektují filmy a dokumenty, se o mém projektu zatím nepíše.