NÁZOR / Zruší veškerá omezení pro použití západních zbraní. Obnoví Ukrajinu přinejmenším v hranicích z února 2022. Napomůže zapojení ukrajinské armády do bezpečnostní architektury v Evropě. Uspořádá nové smysluplné vztahy s Ruskem. Tak nějak by mohl podle britského expremiéra Borise Johnsona vypadat mír, který zařídí Donald Trump, pokud bude znovu zvolen americkým prezidentem. Je to vize snad sympatická, ale naprosto se rozchází s dosavadními zkušenostmi, ať už jde o Trumpa, či o válku na Ukrajině.
Britský expremiér Boris Johnson ve svém sloupku sepsaném pro bulvární list Daily Mail píše, že Donald Trump má sílu i statečnost, aby zachránil Ukrajinu a ukončil tuto „odpornou“ válku.
Domnívá se, že americký exprezident nebude po svém případném znovuzvolení otálet. Pro začátek energicky zruší omezení pro využití amerických zbraní, dohlédne na jejich pravidelné dodávky a poskytne Ukrajině veškeré prostředky k tomu, aby se mohla účinně bránit. Potom, až Ukrajinci zatlačí Putina do kouta, přijde Trump se svým mírovým návrhem.
Ten bude podle Johnsona požadovat, aby se Rusko stáhlo minimálně na linie před zahájením plnohodnotné invaze na Ukrajinu. Rusko bude muset uznat také právo Ukrajiny na členství v Evropské unii i v NATO. Putin má na oplátku dostat záruky zvýšené ochrany ruskojazyčného obyvatelstva a bude moci prohlásit, že denacifikoval Ukrajinu a jeho vojenská operace skončila úspěšně.
Ukrajina, která má již okolo milionu občanů ve zbrani, pak bude moci snadno vyplnit mezeru vzniklou případným stažením 70 tisíc amerických vojáků dosud dislokovaných v Evropě a nahradit je, jakožto největší vojenská síla, jíž svobodná Evropa disponuje.
Vyhlídka na Trumpa v Bílém domě podle Johnsona navíc přinese možnost obnoveného globálního přiblížení k Rusku a k Putinovi a návrat ke dnům, kdy Rusko bylo respektovaným partnerem, například pro skupinu G8, či dokonce pro NATO.
Trumpa vychvaluj až navečer
Bývalému britskému premiérovi se nedá upřít, že je opravdový a dlouhodobý příznivec ukrajinského boje za svobodu a bezpečí. Byla to koneckonců jeho země, která pod jeho vedením jako první začala Kyjevu dodávat západní tanky. V jeho bezbřehém nadšení a optimismu se ale (podobně jako v případě brexitu) skrývá sklon přehlížet ony nepříjemné detaily, které ostatní běžní smrtelníci označují slovem „fakta“.
Naprosto pomíjí například to, že Trump se během svého prvního volebního období i po něm v otázkách zahraniční politiky, a nejen v nich, choval jako naprostý sobec, který mj. opakovaně zlehčoval roli NATO, vyhrožoval vystoupením z aliance a v mnoha případech s krátkozrakostí sobě vlastní napáchal víc škody než užitku. Stojí mimochodem také za pozdějším zpackaným stažením amerických sil z Afghánistánu, a pokud jde o jeho postoj k Ukrajině, řekněme si na rovinu, že byl a nadále zůstává mírně řečeno ambivalentní. Nemluvě o jeho neskrývaných sympatiích pro autoritářské vůdce.
Ano, je pravda, jak Johnson píše, že Trump dodal Kyjevu protitankové rakety Javelin, které sehrály ohromnou roli zejména v počátečních měsících války s ruským agresorem. Zároveň ale neváhal zadržovat pomoc Ukrajině ve chvíli, kdy podle jeho názoru nespolupracovala dostatečně při vyšetřování syna jeho největšího politického rivala, nynějšího prezidenta Joea Bidena, Huntera. Trump se nechal slyšet, že Krym bez potíží přenechá Rusům, a Vladimira Putina označil za silného vůdce, se kterým budou jistě dobře vycházet.
Ruskému imperiálnímu úsilí ostatně pomohl i v době, kdy v úřadu ani nebyl. Bezpochyby věděl, že díky jeho lidem ve Sněmovně reprezentantů Ukrajina nedostane slíbenou americkou pomoc, za což napadená země a její lidé krvavě zaplatili a platí doposud, protože Rusové obranného deficitu Ukrajiny okamžitě využili, způsobili jí ohromné ztráty jak vojenské, tak i hospodářské a zahnali ji do defenzivy, z níž ruský agresor těží doposud.
A teď tu o Červené karkulce…
I kdyby ale americký exprezident zázračně prozřel a v rámci svého druhého volebního období se uchýlil k opravdové snaze, kterou Johnson popisuje, je tu ještě Rusko, které by na takovýto „mírový plán“ muselo přistoupit, či k tomu být donuceno. To je ovšem vize z žánru science fiction, protože podobné ústupky by pro Putina znamenaly zkázu.
Například i proto, že Rusové na základě falešných smluv podepsaných kolaboranty začlenili do své federace nejen území, která okupovali ještě před rokem 2022, ale rovnou čtyři celé oblasti, Luhanskou, Doněckou (o kterou momentálně intenzivně bojují) i Záporožskou a Chersonskou, které částečně okupovali až po vypuknutí plnohodnotné invaze.
Museli by se mimo jiné vzdát „pozemního mostu na Krym“, který vede přes tři z těchto oblastí, anebo opustit Mariupol, Bachmut či Avdijivku, za jejichž dobytí zaplatili desítkami tisíc životů. Předpokládat, že by něco takového udělali dobrovolně, nemůže ani největší optimista, a vlastně nikdo, kdo má všech pět pohromadě, snad s výjimkou Johnsona.
Představa že se Rusko stáhne z území, která na Ukrajině dobylo, je podobně pravděpodobná jako Johnsonova vize návratu Putinova Ruska na scénu globální politiky, coby respektovaného politického partnera Západu. Názor, že po tom všem, co Ruská federace na Ukrajině napáchala, ji bude možné v nezměněném podobě přijmout zpět do mezinárodního společenství, pochází skutečně z říše snů, či zbožných přání.
Stačí si uvědomit, že jsou ruští vrcholní představitelé, včetně jejich prezidenta, stíháni Mezinárodním soudem v Haagu za zločiny proti lidskosti. V tomto kontextu by byl, myslím, Putinův příjezd na jednání G8 například do Velké Británie opravdu pikantní.
Navíc je tu samozřejmě samotná Ukrajina, která bezpochyby k mírovým podmínkám bude mít co říct. Zmiňme například požadavek na placení válečných reparací za astronomické škody, které jí Rusko způsobilo. Zařídí Trump i tohle?
Johnsonův sloupek v britském tabloidu na tuto otázku odpovědět nemůže, protože nevychází z analýzy faktů, ale ze zbožných přání a osobních sympatií. Až příliš okatě spoléhá na to, že „pan Správňák“ to zařídí se stejnou lehkostí jako stejnojmenný čisticí prostředek v notoricky známé, stupidní televizní reklamě.