Akce „Panama Papers“ se zdárně rozvíjí. Problémy nemají ani tak v Rusku, kde se ve věci veze řada lidí z nejbližšího okolí prezidenta Putina, ani v Číně, kde v ní plave dokonce sám náš nedávný host, prezident Si Ťin-pching, tedy v nedemokratických státech. Rozdíl od minulosti (od studené války) je vlastně jen v tom, že tenkrát by offshorové společnosti ruské provenience všechny zprostředkovaně patřily KGB.

Problémy mají demokratické státy. Teď se budou mediálně za velkého kraválu „rozplétat nitky“, takže čtvrteční Babišovy Lidové noviny píší: „Další firmy, které ovládá dnes už pouze Rybín (jeden z lobbistů – pozn. bd), pak byly známé i v politických kampaních. A to zejména kvůli Michopulovi (další lobbista – pozn. bd), který již v nich podle obchodního rejstříku nefiguruje. Jde třeba o reklamní agenturu Previa. Michopulos se jako její představitel podílel na několika kampaních sociálních demokratů. Třeba těch, na nichž vystupoval jako hvězda Michal David nebo když zemi objížděl dnešní prezident Miloš Zeman autobusem Zemák.

Rybín je tak příkladem těch lidí ze seznamu bezmála tří stovek českých klientů panamské firmy Mossack Fonseca, kteří nejsou veřejně známí, ale stojí v pozadí ostře sledovaných politickobyznysových příběhů. Panama Papers jich ukrývají desítky, z globálního pohledu pak tisíce.

Z českého pohledu panamské dokumenty poodkrývají příběhy solárních podnikatelů, vlivných zbrojařů či elitních právníků, za nimiž se mohou skrývat další klienti.“ Takže na pekáči jsou už zase sociální demokraté.

Již o den dříve dal investigativec Babišových Lidových novin Ondřej Koutník k dispozici seznam českých osob, jejichž úkolem bylo a je „zakládání účtů pro bohaté a mocné byznysmeny v zahraničních bankách a vytváření firem v daňových rájích tak, aby jejich majitelé zůstali co nejvíce ve stínu“. Česká členka mezinárodní oznamovací sítě investigativců Pavla Holcová „ujistila, že se zmíněná jména“ (Zuzana Herichová, Jana Lütken, Petr Malivánek, Irena Braxatorová a další) v dokumentech vyskytují. Protože čeští politici jsou „mazaní“, jak už dříve paní Holcová sdělila, bude nejspíš tyto lidi zapotřebí pořádně skřípnout, aby se ukázalo, kteří čeští politici jsou do špinavé sítě zapleteni.

Zaujalo mne, že u jedné sprosté podezřelé v Babišovinách uvádějí, že „se v roce 1986 stala kandidátkou tajné spolupráce StB“. To se doposud nedělalo, protože lustrační zákon tuto kategorii vypustil s odůvodněním, že ti lidé o tom nemuseli vůbec vědět. Teď tedy bude přísnost na kandidáty, přičemž u agentů se zpravidla ukáže, že jsou v tom nevinně, že? Dosvědčí jim to totiž jejich řídící důstojníci. Kandidáti jsou na tom blbě, žádné řídící důstojníky nemají.

Globální práskací mašinerie se rozjíždí. Heslo zní: práskáním k mravnosti. Kolikrát někoho práskneš, tolikrát jsi člověkem.

Premiér Sobotka si novou globální práskačskou akci pochvaluje. Teď prý je třeba, aby se otázkou daňových rájů a anonymních akcií zabývala Evropská rada (ta se bude místo toho, jak se zdá, zabývat tím, jak nám zajistit povinný přísun uprchlíků). „Že se otevřela takto drasticky diskuse, je dobře a musíme toho potenciálu využít k dalšímu tlaku na likvidaci daňových rájů,“ prohlásil Sobotka. Podle něj by bylo třeba „postihnout subjekty“, což je práce pro daňovou správu Sobotkova přítele Babiše a pro policii. Pokud jde o likvidaci daňových rájů, ještě pro armádu, bude např. třeba dobýt Panamu.

Pan Sobotka je neuvěřitelný, nemístný optimista. Zatím se otevřelo jen jedno: virtuální přísun údajů o „sprostých podezřelých“ a široká cesta pro mediální nátlak, skandalizování atp. Národní i mezinárodní instituce jsou už vytvořeny. Napadení budou před touto svéráznou globální porotou prokazovat svou nevinu. A kdo bude chtít informace získané na této rovině politicky zhodnotit, bude mít šanci. Jak si pan Sobotka může myslit, že vzhledem k jeho prekérní situaci na české politické scéně se zrovna na něho nebo aspoň na jeho blízké okolí nedostane co nejdřív?

V celé té aféře je jedna základní faleš, kterou lidé, co se soustřeďují na ekonomickou stránku věci, snadno přehlédnou. Svobodná společnost je postavená na diskrétnosti a respektu k soukromí, který samozřejmě mohou zneužít ti, kteří chtějí skrýt své nekalé záměry, a na důvěře, která může být zklamána. Společnost, která nezná respekt k soukromí a důvěru (známé bolševické heslo „důvěřuj, ale prověřuj“), je ovšem nelidská a autokratická. A prostor pro lumpárny a svinstva poskytuje nesrovnatelně větší než společnosti postavené na důvěře a respektující právo na soukromí.  Staří lidé jako já měli možnost si to celá desetiletí vychutnávat.

Panama Papers je jedna z tváří globální revoluční hysterie, jejímž cílem je postavit svět z hlavy na nohy (přesněji řečeno z nohou na hlavu) a jejímiž hesly jsou podle okolností jednou „yes, we can“, jindy „wir schaffen das“, nebo konečně česky „ANO, bude líp“.

Komentář vyšel v internetovém politickém zápisníku Bohumila Doležala Události.