S Pavlem Kohoutem (94) se známe od roku 90, čili třiatřicet let. Za tu dobu se náš vztah neotřásl, naopak se prohluboval do přízně, jakou si jen může dovolit dramatik a kritik. Sledoval jsem Pavlův pozvolný, bojovně nerezignující ústup z pomíjivé slávy českého jeviště. Naštěstí se jeho tvorba vedle divadelních her opírá o stejně bytelný pilíř beletrie. Pavel Kohout se nikdy nevzdává, jelikož patří k bytostným bojovníkům. K lidem, kteří mají konflikty rádi nejenom ve své tvorbě, ale neuhýbají před nimi ani v životě.

Setkali jsme se ve vinárně Orlík na Mánesově nábřeží, kousek od jeho domova. Nemohl jsem si nevšimnout, jak se Pavel za těch pár covidových let fyzicky zmenšil. Jakmile jsme ale usedli a upili vína, zjistil jsem, že na rozdíl od těla zůstal jeho duch stářím nezasažen. Jako vždy skvěle naladěn, plný smíchu a žertů. Přesto jsme se nakonec domluvili, že nahrávat tentokrát nebudeme a pro rozhovor využijeme mailovou korespondenci.

Celý tvůj předlouhý život se odehrával pod souhvězdím Rostandova Cyrana a jeho romantického gesta. Jako bys tomuto iniciačnímu hrdinovi přísahal věrnost na celý život. Tak jako skaut nebo voják anebo i křesťan či komunista.

Tak tedy od začátku. Osmiletý Pavlík, jímž jsem byl před osmdesáti sedmi lety, překonal sérii dětských nemocí a zbylo mu jen sádrové lůžko, aby odvrátilo hrozící hrb. To už bylo příliš a náš chcípáček, jak jsem ho nazval v memoáru To byl můj život??, začal plakat. I usedl k němu tatínek Otomar a začal mu číst z knížečky v černé kůži, kterou si koupil zamlada.

Mám ji dodnes jako zdroj všeho, co jsem napsal – povrchního i hlubšího, neboť hra má zlatou žílu, kterou jsem vyfiltroval v úpravě pro sedm herců, i estrádní výplně, z nichž vzniklo mé přebásnění pro velké scény. Slz jsem už v životě moc neprolil a Cyrana ve mně si užila StB, pravda, kdy už nesměla mučit a jen buzerovala jako mého milovaného nosatce zákeřný hrabě de Guiche. Vzácnost malé verze, jež se hrála různě po Evropě – též v Burgtheatru, potvrdilo i její zcizení kolegy Špalkem a Hlavicou z divadla Kašpar, opakované od roku 1990 několikrát, aniž by se styděli,…