Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
Důchodci, mezi které patřím, by neměli být od reality světa chráněnou a posvátnou skupinou, která současnou ekonomickou a energetickou krizi nemá ani pocítit. Důchodci by neměli mít přednost před kojenci. Mnozí z nás mají dost sil i prostředků, aby – když začnou tvrdě šetřit, jak bude muset každý – krizi přežili. Takovým lidem není potřeba důchody zvyšovat. Zato už dnes jsou někteří z důchodců bídou ohroženi fatálně a nové ceny energií nezvládnou. Hrozí jim bezdomovectví. Zastavte prosím plošné zvyšování důchodů a z takto ušetřených peněz účinně a adresně pomáhejte těm nejslabším z nás.
Premiér Petr Fiala (ODS) ve čtvrtek 1. září řekl, že důchody se letos zvýší celkem v průměru o 2500 korun, starobní penze se od ledna zvednou o dalších 850 korun. V lednu se zvyšovala základní výměra důchodů, konkrétně o 350 korun. V letošním roce tak činí 3900 korun. Navíc se zvyšovala i procentní výměra, a to o dalších 300 korun, a k tomu ještě o 1,3 procenta. Od června pak vzrostla procentní výměra o dalších 8,2 procenta.
My důchodci
Základním problémem pro dobrý obraz důchodců v očích veřejnosti je, že první příznaky demence se – naštěstí řídce – projevují u některých pacientů už po padesátém roce. A s každým dalším rokem trochu těch procent přibude. U žen nad osmdesát let může mít nějakou formu demence až padesát procent stařenek. U žen je jak trochu četnější výskyt demence, tak – především – výrazně četnější výskyt velmi starých dam. Pánové totiž umírají v průměru o několik let dříve. A i když nejde vyloženě o demenci, u mnohých můžeme vidět lehkou poznávací poruchu „s dědečkem už je to těžký“.
Takže důchodci, kteří tvoří obraz všech ostatních důchodců, jsou spíše ukázkou projevů demence než ukázkou myšlení a chování typického důchodce. Ony rvačky o košíky při slevách v nákupních centrech a nadávání mladým v tramvaji jsou projevem nemoci, ne zákonitým důsledkem skutečnosti, že má někdo důchod. Natož invalidní. A plošné poprašování důchodců penězi z helikoptéry, které díky populistickým přilepšením zavedeným Babišovou vládou probíhá, ty nedementní z nás důchodců trochu štvou. I když si tím de facto kálíme do vlastního hnízda.
Ti nedementní z nás si totiž uvědomují, že nastala bída. A vědí, že stáří či invalidita nejsou svátostí, před kterou si musí veškeré lidstvo kleknout v pokoře a obdivu. Takže nastala docela zásadní společenská nespravedlnost. Zatímco covidové ekonomické problémy a současné zhoršování ekonomiky kouzelnou trojicí klima/energie/Putin dopadá plošně a ožebračuje všechny, my s penzí vytváříme skupinu, která je před těmi celospolečenskými důsledky několika krizí současně plně chráněna.
Na jednu stranu sice máme výhody proti ostatním, ale na stranu druhou si tím od zbytku společnosti brzy vysloužíme v podstatě zaslouženou nenávist. A někde hluboko v duši u některých z nás vznikne kousek studu, že máme přednost před mladými rodinami či matkami samoživitelkami. Takže bych chtěl požádat vládu, aby naše důchody společně s platy státních zaměstnanců – samozřejmě na co nejkratší dobu, až se krize snad trochu zmírní – zmrazila.
Samotně žijící senioři v nájmech
Vím, že výše psanými řádky jsem spoustu lidí rozčílil doběla. Ve skutečnosti ale nejsem tak zlý, jak vypadám. Jsem si plně vědom toho, že ti ekonomicky nejslabší senioři, osamělí a žijící v pronajatých garsonkách, jsou už nyní ekonomicky na dně a hrozí jim bezdomovectví. Což vyspělá společnost nesmí připustit ani z etických, ani praktických důvodů. Takový vývoj by nutně vedl k nepokojům, pádu vlády a vítězství nějakého polofašistického populisty, který lidem slíbí, že si půjčí na všechno a pomůže všem.
Takže – ač si myslím, že by se do zklidnění krize neměly zvyšovat důchody – jedním dechem dodávám, že těm nejslabším seniorům, kterým přišel nový rozpis plateb záloh za energie a prostě na to nemají, by měla vláda nabídnout pomocnou ruku ihned, v řádu dnů. Jinak můžeme – podobně jako za obří inflace v Německu před nástupem Hitlera – být svědkem vlny sebevražd seniorů, kteří se dostanou do zcela neřešitelné finanční situace a nebudou na závěr života chtít odejít bydlet na ulici. Tak se raději ve své pronajaté garsonce poslední den, kdy mají zaplacený nájem, oběsí.
Potřebným, ne plošně!
Spolu se zmrazením důchodů by tedy měla vláda – nejpozději okamžitě – začít vyhledávat ty důchodce, kteří už padají do neudržitelné bídy. A těm se snažit – z peněz uspořených plošným zmrazením důchodů – pomoci krizi překonat. Může se stát, že to bude třeba sedmdesát procent důchodců, kteří budou pomoc potřebovat. Ale i to je méně než sto procent.
Plošné zvyšování důchodů může vyvolat silnou mezigenerační nenávist, a navíc bude tak drahé, že pro ty nejslabší stejně nebude stačit. Když se omezí počet příjemců pomoci – bude se pomáhat jen těm v opravdové nouzi, ne plošně všem – zbude pro nejpotřebnější více. Vláda by vůbec neměla přidávat těm, kteří se bez toho obejdou, a naopak účinněji než dnes zachraňovat ty, kteří se už už finančně potápějí.
Tím se zamezí růstu mezigenerační zášti, která je dnes vzhledem ke stavu věcí v podstatě zákonitým vedlejším efektem. Těm důchodcům bez demence to pomůže k pocitu, že jsou součástí celku, ne nějakou chráněnou fosilií, která má přednost i před novorozencem. A konečně – nejpragmatičtěji – to vyřeší situaci těch nejpotřebnějších. Neboť současné zvyšování – kvůli své plošnosti – je tak drahé, že těm nejchudším nepřidali dost na to, aby přežili. Takže pane premiére: jako důchodce, který se nechce stát terčem oprávněné nenávisti mladých a zdravých, Vás prosím:
Do budoucna plošně zmrazte naše důchody a z ušetřených peněz pomozte těm z nás, kteří bez pomoci nepřežijí.
