Alena Schillerová (ANO) FOTO: ČTK / Petr Švancara
FOTO: ČTK / Petr Švancara
Alena Schillerová se do funkce stínové ministryně financí a hlavně nejviditelnější tváře politické divize Agrofertu tak vžila, že nevynechá jedinou příležitost, aby si nekopla do současné vlády. Opozice samozřejmě právo kritizovat vládu má, jen to v případě této Babišem nastrčené figurky vyznívá s ohledem na její poměrně dlouhé a nikoliv stínové působení v křesle ministryně financí poněkud komicky.
„Rozpočty vlády Petra Fialy jsou podvodem desetiletí. Jen v tom letošním se zapomnělo na 15 mld. Kč na mimořádnou valorizaci důchodů. Dále v něm chybí 30 mld. Kč na naplánované dopravní investice, takže si má Státní fond dopravní infrastruktury vzít nevýhodný úvěr, který nepůjde vidět v deficitu státního rozpočtu,“ rozohnila se stínová Alena na svém twitteru, který pravidelně používá jako hnojomet proti vládní koalici, neboť podle ní není nic legislativně připraveno.
Hlavně se však šéfce poslaneckého klubu Agrofertu nelíbí, že „ministerstvo financí muselo přiznat, že kvůli špatně nastavené windfall tax nevybere 60 mld. Kč z plánovaných 100 mld. Kč“.
Měla by si trochu osvěžit paměť a vzpomenout si na dobu, kdy sedávala na ministerstvu, nechávala se fotit s pávy, psala infantilní básničky a pak to vše u Václava Moravce v České televizi vydávala za snahu přiblížit veřejnosti „složitou matérii ministerstva financí“. Ta matérie byla tak složitá, že se v ní samotná paní ministryně evidentně nevyznala. Stačí připomenout pouhá tři písmena – EET – a Alena Schillerová by i se svým majitelem měla zalézt někam hluboko do kouta a tiše tam zpytovat zbytky svědomí, pokud jí tedy ještě nějaké vůbec zbylo.
Nakonec se ukázalo, že tento „fízlující nástroj“ do státní kasy nepřinesl tolik, kolik Babiš se Schillerovou slibovali. Naopak podnikatelům poměrně značné finance odčerpal, aniž by jim byly jakkoliv kompenzovány. Podle podnikatelských odborů „odhady na dolní hranici říkají, že podnikatelé a živnostníci museli vydat nejméně 2 miliardy na nákupy zařízení pro EET a potom ročně nejméně podobnou částku na provoz, údržbu a spotřební materiál“. Navíc stát přijal pro jeho provoz několik stovek úředníků, jejichž mzdy vyšly na přibližně 200 milionů korun, zaplatil pořízení celého systému a hradil také provoz „udavačského portálu Účtenka a ceny pro výherce“.
Komu by snad nestačila taková výhodnost EET, mohl by se paní Schillerové zeptat, kolik peněz musí kvůli jí vypsaným dluhopisům stát platit. V době akcelerující inflace vydávat podobné dluhopisy bylo podle odborníků naprosto zbytečné, protože stát si mohl půjčovat levněji na finančních trzích. Navíc dluhopisy, tak jak byly Schillerovou a jejím ministerstvem pojaty, byly nevýhodné i v době nízké inflace, a to kvůli své nákladné emisi, distribuci a správě.
Schillerová si však za vydáním těchto dluhopisů nadále stojí. „Mám na ně pořád stejný názor. Úmysl byl ten, aby část státního dluhu byla v rukou českých domácností. Nebyly určené pro spekulanty, ale pro české rodiny,“ sebevědomě prohlásila žena, která si na twitteru stěžuje na „škody, které České republice způsobuje každý další den nekompetentního vedení nejdůležitějšího rezortu“.
Měla by raději mlčet, nebo psát další pubertální veršovánky. Ty byly aspoň k smíchu.
