NÁZOR / Alena Schillerová, nebo někdo, kdo za ni píše na sociální sítě, jeví velké znepokojení nad schválením důchodové reformy ve sněmovně. Poslankyně se najednou přeškolila na používání jazyka ženy od lisu či tkalcovského stavu a bere se za pracující jako jedna z nich. Důvěryhodná je u toho asi jako Donald Trump v popelářské vestě.
„Hlasování o zvěrstvu, které ukládá zdravotním sestrám, montážním dělníkům, sklářům nebo pracovníkům v sociálních službách hákovat o dva roky déle. Co asi dostane ‚sociální svědomí vlády‘ KDU-ČSL za své definitivní zčernání? Já tipuji, že pár lepších míst na kandidátkách SPOLU,“ píše Schillerová na sociální síti X.
Tváře ANO se se svým hraným sociálním cítěním jistě trefí do vkusu lidí, kteří se teď pod příspěvkem Mariana Jurečky o základních bodech reformy vyžívají ve vulgaritách. „Dojebal si co si mohl a ještě se tím chlubíš. Trapné,“ sděluje účet FialovaDrahota. Ten má motto: „Vládu ukrajiny nevolím. Nejlepší vláda ANO s Přísahou a Motoristy!“ (Jazykově neupraveno, pozn. red.)
Schillerové někdo zřejmě našel ve slovníku slovo „hákovat“ a přišlo mu dostatečně lidové a tak nějak srozumitelné generaci pamatující 70. a 80. léta.
Nepochybujeme, že pracovníci trpící za mizerné peníze v nevábném prostředí drůbežáren Andreje Babiše nechtějí v něčem takovém pracovat ani o den déle, než je nezbytně nutné. Ne každý má naštěstí tak strašný osud, aby si musel vydělávat na život v robotárnách vykořisťovatele, který ze sebe dělá u řečnického pultíku druhou matku Terezu.
Pokud jde o věc samu, v současné době je věk odchodu do důchodu až 67 let v několika evropských zemích. Patří mezi ně například Dánsko, Řecko, Island a Itálie. V některých dalších, jako je Německo a Belgie, se věk odchodu do důchodu postupně zvyšuje a dosáhne 67 let v nadcházejících letech. Důvod je jasný, věk dožití se od doby, kdy padl režim zavedený spolusoudruhy soudruha Babiše, zvýšil o několik let. Prodlužuje se tedy doba, po kterou lidé pobírají starobní důchod.
Demografické problémy s rozením malého počtu dětí ale také trvají desítky let. Počet narozených dětí v Česku začal výrazně klesat od 90. let. Po roce 1990 došlo k prudkému poklesu porodnosti, kdy jsme se z 1,89 dítěte na ženu v roce 1990 dostali na 1,13 dítěte na ženu v roce 1999. Tento pokles byl způsoben ekonomickými a sociálními změnami, které vedly k odkládání manželství a rodičovství. Pak se porodnost postupně zotavovala, ale nedosáhla úrovně před rokem 1990. V roce 2023 bylo zaznamenáno 91,1 tisíce živě narozených dětí, což je o 10,2 tisíce méně než v předchozím roce. Znamená to, že méně lidí v produktivním věku bude pracovat delší dobu na rostoucí počet penzistů. Na činovníky a voliče strany, kterou vede osoba neznající ani počet a názvy planet, je to jistě úvaha složitá. Na faktu to ale nic nemění.
Teoreticky existují způsoby, jak se i v této situaci zvyšování věku odchodu do důchodu vyhnout. Hodně by vyřešilo, kdyby u nás pracovníci vydělávali výrazně více peněz a inflace se držela v rozumných mezích. Až bude dnešní opozice vědět, jak se to dá zařídit, ať dá vědět. Oblíbené hity jako „nic neziskovkám“ (Tomio Okamura) nebo technologický rozvoj ve stylu „inovovaná toustová linka“ nás moc nevytrhnou.
Rozdíl dvou let v celé životní dráze člověka není nijak závratný, spíše je tu problém s hledáním nové práce pro ty, kdo to musí dělat po padesátce, ale nízká nezaměstnanost ukazuje, že prakticky všichni práci mají. Pokud někdo dělal skláře (netušíme, jestli Schillerová osobně takové lidi zná), nemusí ho dělat až do konce života. Nemáme nucené práce s umístěnkami.
Opozice ovšem po případném uchopení moci hodlá změny zase zrušit, takže se dostaneme tam, kde jsme teď. Za osm let ve dvou vládách ANO nepředvedlo ohledně důchodové reformy nic. Každá by nějak bolela a na to jsou populisté příliš zbabělí.
Zdá se, že aspoň letošní sedmdesátník Andrej Babiš by už mohl přestat hákovat v politice a jít si užívat pohodlí nějakého zahraničního sídla. Aspoň neškodit by už samo o sobě bylo jistým přínosem.