Papež František navštívil koncem dubna 2023 Maďarsko. FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0 (volné dílo)
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0 (volné dílo)
GLOSA / Zpráva Evropského parlamentu ze září 2022 začíná větou: „Maďarsko již nelze považovat za plnohodnotnou demokracii.“ Celkem 433 poslanců a poslankyň (123 bylo proti, 28 se zdrželo hlasování) vyjádřilo obavy o maďarskou demokracii, která se i kvůli nedostatečným opatřením EU stala „hybridním režimem volební autokracie“, tj. ústavního systému, v němž se konají volby, ale nejsou dodržovány „demokratické normy a standardy“. Největší obavy poslanců EP se týkají nezávislosti soudnictví, fungování ústavního a volebního systému, korupce, omezování lidských práv a svobod a stěžování podmínek pro práci pluralitně orientovaných médií.
Značně problematická, jak jsme viděli již v předchozích letech, je také akademická svoboda, vztah státní politiky k menšinám a přes nedávné přijetí ukrajinských uprchlíků, utíkajících před válkou, také ne příliš vstřícný vztah k žadatelům o azyl.
I přesto papež František přijal pozvání maďarských státních a církevních představitelů, a tak ve dnech 28. až 30. dubna uskutečnil apoštolskou cestu do Maďarska. Po necelých dvou letech se hlava římskokatolické církve podívala do Maďarska již podruhé. V roce 2021 se při návštěvě Slovenska papež zúčastnil též 52. Mezinárodního eucharistického kongresu v Budapešti. Nyní v hlavním městě, které symbolicky nazval „městem historie, mostů a svatých“, strávil papež všechny tři dny. V prvním dnu se setkal s představiteli státu, diplomatického sboru a v katedrále sv. Štěpána se zástupci církve z řad biskupů, kněží, jáhnů, zasvěcených osob, seminaristů a sociálních pracovníků.
Druhý den vykonal soukromou návštěvu Institutu Lászla Batthyány-Strattmanna, kde se setkal s dětskými pacienty. Není divu, že osobnost maďarského šlechtice a lékaře chudých Batthyány-Strattmanna (1870–1931), jenž byl v roce 2003 papežem Janem Pavlem II. prohlášen za blahoslaveného, papeže Františka přitahuje. To, co vykonal pro nemajetné pacienty, a zvláště pro děti jako lékař, je dodnes v živé paměti a jeho odkaz nadále pomáhá potřebným.
Ten samý den se papež setkal v nemocnici sv. Alžběty s chudými lidmi a s uprchlíky, mezi nimiž byli také Ukrajinci, jejichž zástupci papeži poděkovali za jeho snahy o mírové řešení ruské války proti Ukrajině. Pár hodin nato se potkal s věřícími řecko-katolické církve, s mladými lidmi a studenty a na apoštolské nunciatuře s některými členy svého domovského jezuitského řádu.
Závěrečný den své návštěvy se po ranní bohoslužbě setkal se zástupci akademického a kulturního prostředí na Katolické univerzitě Petra Pázmánye. Jedna z myšlenek, jíž navázal na teologa Romana Guardiniho, byla: „Velcí intelektuálové jsou vpravdě pokorní.“ (A rád bych dodal: také stateční.)
Nejen v křesťanském prostředí západního světa se očekávala alespoň opatrná, diplomatická papežova prohlášení týkající se svobody, demokracie, lidských práv a vztahu státních institucí k těm nejpotřebnějším. Rozporuplné postoje maďarského premiéra Viktora Orbána, který se sám hlásí ke kalvínské denominaci, vůči Ukrajině a ruské útočné válce, vyděsily evropské a americké spojence. Z papežových dlouhodobých postojů k válce Ruska proti Ukrajině se dalo očekávat, že i vzhledem k Orbánovi jako hostiteli nebude ruská válka hlavním tématem hovorů. A nebyla.
Papež se o ní, resp. spíše o válce v obecném slova smyslu, zmínil jen okrajově. Viktor Orbán tak mohl znovu veřejně prohlásit, že Maďarsko a Vatikán jsou jediné dva „promírově“ orientované státy, které se snaží o diplomatické řešení rusko-ukrajinské války. Znovu se tedy ukázalo, že maďarský postoj vůči Putinově válečné agresi na Ukrajině a vůči demokratické Evropě je odlišný od postojů většiny zemí EU. Co však papež v Maďarsku, které je podle Orbána největším ochráncem křesťanství v Evropě, připomněl, bylo, že „víra není ideologie, nýbrž že stojí na blízku tomu, kdo trpí“.
Symbolické bylo i jeho setkání s metropolitou Hilarionem, jenž je biskupem ruské pravoslavné církve a dnes metropolitou budapešťským a maďarským. Dvacetiminutové setkání bylo přátelské, přičemž právě Hilarion je od začátku války na ruské poměry poměrně výrazným kritikem Ruska. Pro svoje postoje a opozici vůči moskevskému patriarchovi Kirillovi byl z Ruska „přeložen“ právě do Maďarska, které už z dřívějška důvěrně znal.
Za připomenutí stojí, že naopak Viktor Orbán je s Kirillem v dobrých přátelských vztazích. Hlavně díky němu se nedostal na sankční seznam Evropské unie. Maďarsko považovalo Kirillovo zařazení na sankční seznam EU za „omezení náboženské svobody“. Oproti tomu česká vláda zařadila koncem dubna Kirilla na vlastní, domácí sankční seznam. Kirill tak nesmí přicestovat do České republiky, a byl zde zmrazen i jeho majetek.
Papež František se – tak jako při své návštěvě Slovenska – soustředil na obecnou reflexi toho, k čemu je v prostředí střední a východní Evropy církev, jaké jsou její primární úkoly, a jaké znaky a kvality má mít kultura, která se – mnohem častěji než kultury jiných evropských zemí – odkazuje na své křesťanské kořeny a tradice.
Při závěrečném setkání s lidmi z akademické a kulturní sféry nepadlo bohužel ani slovo o tom, kolik pracovníků z akademické a kulturní sféry za poslední léta odešlo nebo bylo nuceno z Maďarska odejít. Také papežovo setkání s maďarskou prezidentkou Katalin Novák bylo srdečné. U příležitosti papežovy návštěvy prezidentka vyhlásila částečnou amnestii, která se mimo jiné týkala také několika pravicových extrémistů.
V určitých jemných náznacích lze papežovu maďarskou cestu chápat jako apel pro všechny země střední a východní Evropy, které se – někde víc, někde méně – otřásají pod vlivem různých populistických vlád a uskupení, jejichž politika se vymezuje proti evropskému společenství, NATO, Spojeným státům a také vůči lidem a státům, které trpí válkou či živelními pohromami.
Papež zcela zřetelně vyjádřil svoji podporu sjednocené Evropě a Viktora Orbána vyzval k důstojnému zacházení s ukrajinskými uprchlíky. Jak se čekalo, věnoval František několik myšlenek také globálnímu boji s chudobou a klimatickými změnami. Ostatně environmentální témata se diskutovala při obou předchozích setkání papeže a maďarského premiéra.
Tomu, kdo se orientuje v evropských dějinách 20. století, musely konvenovat papežovy proslovy, v nichž připomněl historii maďarské katolické církve, která to v době komunismu neměla rozhodně jednoduché. Papež pochopitelně hovořil také o jedné z největších mravních osobností moderního Maďarska, o kardinálu Józsefu Mindszentym (1892–1975), vězni nacistického (otevřeně se stavěl proti rasovým zákonům a deportacím Židů) i komunistického režimu, kterého sám František prohlásil v únoru 2019 za blahoslaveného.
Vedle lékaře Lászla Batthyány-Strattmanna a kardinála Mindszentyho papež vzpomněl také blahoslaveného biskupa Vilmose Apora (1892–1945), který se za války hlasitě zastával Židů, protestoval proti jejich deportacím a byl zabit paradoxně až při osvobozování Maďarska vojákem Rudé armády. Připomněl také blahoslaveného biskupa Zoltána Meszlényie (1892–1951), kterého v roce 1950 unesli pracovníci komunistické tajné policie a jenž o osm měsíců později ve vězení zemřel. Jeho smrt byla oznámena až o tři roky později. Všichni papežem zmínění muži byli obětmi jednoho ze dvou totalitních režimů 20. století, což papež František nezmínil jistě náhodou.
Nemyslím si, že bylo třeba, aby papež, řečeno slovy Orbánova mluvčího Zoltána Kovácse, byl „poslem míru, který národy střední a východní Evropy tolik potřebují“ – mír potřebuje právě Ukrajina, která ve své spravedlivé obraně nakonec zvítězí. Papež měl spíš pojmenovat to, čím se některé evropské země včetně Maďarska vydělují z evropského společenství, a také to, že není možné se zaklínat křesťanstvím a praktikovat politiku, která s ním nemá mnoho společného.
Určité letmé náznaky takové kritiky se objevily v papežově připomínce velkých osobností Maďarska 20. století, ale k vnitropolitické maďarské problematice, která do určité míry negativně ovlivňuje celé evropské společenství, papež neřekl téměř nic. Letos čekají papeže ještě tři náročné apoštolské cesty: do Portugalska, Francie a Mongolska. Uvidíme, co František bude říkat na sklonku léta při Světovém dni mládeže v Portugalsku.
Zdeněk A. Eminger je křesťanský teolog, který vychází z katolicky orientovaného prostředí a je inspirován českým evangelickým porozuměním a světem umění.
