Pří návratu z Pobaltí odpovídal papež František v letadle na dotazy novinářů.

Stefanie Stahlhofen, Německá katolická agentura: Při ekumenickém setkání s mládeží v Talinu jste řekl, že mladým lidem schází jasné odsouzení sexuálních skandálů ze strany katolické církve. V Německu právě včera vyšla zpráva o novém vyšetřování sexuálních skandálů a o tom, jak s nimi církev naložila.

Mladé lidi pohoršuje pokrytectví dospělých. Pohoršují je války, nedůslednost, zkaženost, jejíž součástí je také pohlavní zneužívání. Je pravda, že je z něj církev obviněna, že existují statistiky, které zde nebudu citovat. I kdyby ale jeden jediný kněz zneužil nějaké dítě, je to zrůdné, protože onoho muže si Bůh vybral, aby to dítě přivedl do nebe.

Chápu, že mladé lidi tak veliká zkaženost pohoršuje. Vědí, že je rozšířená všude, ale v církvi budí větší pohoršení, protože církev má děti vést k Bohu, nikoli do zkázy. Mladí lidé se snaží prorazit cestu a hromadit zkušenosti. Ze setkání s mladým lidmi jasně vyplynulo, že očekávají naslouchání. Nepřejí si předem dané vzorce, direktivní doprovázení…

Církev je obviňována z toho, že se zmíněnou zkažeností nenakládá tak, jak by měla, že nepřikročila k očistě…Vzal bych za vzor pennsylvánskou zprávu, kde například zjistíme, že na začátku sedmdesátých let do této zkaženosti upadlo hodně kněží, kdežto v nedávné době se jejich počet snížil, protože církev si všimla, že proti tomuto jevu musí bojovat jinak.

Dříve se tyto události utajovaly stejně jako v domácnostech, kde například strýček znásilnil neteř nebo otec znásilňoval děti. Tutlalo se to, protože šlo o náramnou ostudu. Tímto způsobem se myslelo v předešlých stoletích, včetně minulého. Poukazuje se tak na princip, který mi osobně velmi pomáhá ve výkladu dějin – historický fakt je třeba interpretovat pomocí hermeneutiky epochy, v níž se udál, nikoli ve světle dnešní, přenesené hermeneutiky. Například otázku domorodých národů, kterou poznamenala značná nespravedlnost a brutalita, nelze interpretovat dnešní hermeneutikou a na základě jiného vědomí.

Posledním příkladem je trest smrti. Také Vatikán jako stát – dokud byl ještě stát – měl trest smrti. Poslední zločinec, mladý muž, byl popraven kolem roku 1870. Pak ale mravní vědomí narůstalo a narůstalo.

Je pravdou, že dodnes existují různé kličky, skryté tresty smrti: „Jsi starý, obtěžuješ, tak ti nedám léky… a konec!“ To je dnešní společenský rozsudek smrti. Když vezmeme za příklad Pennsylvánii, povšimněte si rozměrů celého šetření a zjistíte, že jakmile si církev začala vše uvědomovat, vyvinula veškeré úsilí. V poslední době jsem obdržel skutečně mnohé rozsudky, vynesené Kongregací pro nauku víry, a vždy jsem řekl: Jen tak dál! Nikdy, opravdu nikdy jsem po vynesení rozsudku nevyhověl žádosti o omilostnění. O něčem takovém se nevyjednává.

Převzato z Radiovaticana.cz.