Papež František odsoudil podmínky v přijímacích centrech EU dost ostře a už to schytává ze všech stran. Mnozí z nich jsou jako „koncentrační tábory, kvůli množství lidí, kteří jsou tam ponecháni“, řekl v sobotu večer v Římě. Jmenovitě zmínil přijímací středisko na řeckém ostrově Lesbos, které navštívil v dubnu 2016.
Současně papež při bohoslužbě na památku mučedníků 20. a 21. století kritizoval politiky Evropské unie ohledně uprchlíků. Při zacházení s uprchlíky se zdají být podle něj mezinárodní dohody mnohem důležitější než lidská práva.
Během služby v paměti moderních mučedníků v kostele San Bartolomeo také hovořil syna evangelického pastora a odpůrce nacistů Paul Schneidera, který byl v roce 1939 zavražděn v koncentračním táboře Buchenwald.
„Štědrost jihu,“ řekl papež, by měla „infikovat“ sever. Zvláště měl na mysli Lampedusu, Sicílii a Lesbos. Papež kritizoval i negativní postoj severoitalských regionů a místních samospráv ve vztahu k přijímání uprchlíků. „Kdyby každé město a obec přijalo jen dva uprchlíky, tak bude prostor pro každého.“
Proti srovnání s koncentračními tábory už se ohradil David Harris, hlava americké organizace American Jewish Committee, který kritizoval volbu slov „koncentrační tábor“.
„Podmínky, ve kterých migranti v současné době žijí v některých evropských zemích, mohou být velmi složité a zasluhují stále větší mezinárodní pozornost, ale koncentrační tábory to zcela jistě nejsou.“
Na internetu už se rozběhla debata, kde byl papež dokonce obviněn z toho, že jeho výroky posílí pozice neonacistů, popřípadě že je nakažen latinskoamerickým církevním marxismem. Přitom je celkem jasné, že měl sotva na mysli vyhlazovací nacistické tábory jako třeba Osvětim a že nešlo o žádné srovnávání třeba s holokaustem. O holokaustu se vyjádřil mimo jiné v lednu, když se setkal se zástupci Evropského židovského kongresu. Na den 27. ledna připadl Den mezinárodní připomínky obětí holocaustu. Řekl, že připomínat tuto tragédii obětí je nutné i proto, aby se nikdy neopakovala. Připomenul také, že jeho otec Židy vždycky přijímal a tak měl sám už jako chlapec řadu židovských přátel.
Debata o slovech často zatemňuje smysl. Papež se zastal uprchlíků a teď z něj dělají někoho, kdo zlehčuje cizí utrpení. Zažili jsme to ostatně sami, když se mluvilo o koncentračním táboře pro Romy v Letech u Písku, kde se označení koncentrační tábor nezdálo Václavu Klausovi.
Klaus řekl v rozhovoru pro Lidové noviny v roce 2005: „Ukazuje se, že to s tím táborem je složitější. Že to byl původně pracovní tábor pro ty, kteří odmítali pracovat. Zdaleka ne jen romský. Není to opravdu koncentrační tábor v tom slova smyslu, jak každý z nás podvědomě rozumí slovu koncentrační tábor a vidí Osvětim, Buchenwald a tyto věci.“ Tábor pracovní, nebo tábor koncentrační, to jsou hry se slovy. Lidé tam přicházeli o život na základě bídných životních podmínek.
Koncentrační tábory zřizovala i Mussoliniho Itálie, a to například v Libyi a v Somálsku před válkou v době koloniálních výbojů a potom na území Itálie za druhé světové války. Mezi lety 1939 až 1943 bylo v Itálii a na okupovaných územích – jako například v Chorvatsku – zřízeno více než sto koncentračních táborů. Ve většině z nich byli váleční zajatci a političtí odpůrci, některé byly deportačními tábory pro Židy, Romy, homosexuály a další vězně, kteří pak byli převezeni do vyhlazovacích táborů za Alpy.
Je možné, že papež italského původu a rodák z Argentiny vnímá slova jinak, než by to dělal nějaký intelektuál z Německa. Smysl toho, co říká, je ale celkem dost jasný. Situace v uprchlických táborech je špatná a nikdo v Evropě s tím nechce nic mít.
