V noci z 2. na 3. července 1944 byla do okupované vlasti vysazena skupina Glucinium ve složení npor. Vítězslav Lepařík, rotný Ludvík Hanina, rotný František Trpík a četař Josef Cikán.
Přistáli nedaleko Purkarce v jižních Čechách, ovšem při dopadu zůstaly na stromech v hlubocké oboře viset padáky s materiálem. Díky pomoci hajného Josefa Rybáka dokázali strom podříznout a padáky ukrýt. O pomoci hajného by se gestapo nikdy nedozvědělo, kdyby 15. září 1944 nedošlo v Jablonném nad Orlicí ke schůzce Vítězslava Lepaříka, prchajícího před gestapem, s Adolfem Horákem, velitelem skupiny Sulphur, který však v té době byl již konfidentem gestapa.
Lepařík se mu o pomoci Josefa Rybáka zmínil, což znamenalo zatčení pro hajného i jeho manželku Terezii. Josef Rybák zemřel 16. října 1944 v Malé pevnosti v Terezíně, Terezie Rybáková zahynula v Ravensbrücku 22. ledna 1945.
Z důvodu pomoci výsadku byl zatčen i lesní dělník Vojtěch Ambrož, jenž zahynul v koncentračním táboře v Dachau těsně před koncem války – 10. dubna 1945.
Po válce byl v místě seskoku zřízen pomníček a na stěně hájovny U Červeného kříže byla instalována pamětní deska připomínající manžele Rybákovy a hájovna byla pojmenována „U Rybáka“.
Vítězslav Lepařík se po nuceném rozdělení skupiny ukrýval v Táboře, kde se mu podařilo uprchnout z léčky nastražené gestapem. Posléze se dostal na Šumpersko, kde se na něj napojil právě zmiňovaný Adolf Horák. Ten jej vylákal do Prahy, kde byl 18. října 1944 Vítězslav Lepařík zatčen. Na oko přislíbil spolupráci gestapu, ale uvažoval o útěku a návratu do Velké Británie. Gestapo jej však 10. ledna 1945 kvůli přípravám útěku zadrželo a odeslalo do Terezína, kde byl 28. dubna 1945 popraven.
Ludvík Hanina se spolu s Josefem Cikánem pokoušeli dostat na Slovensko, ale v Uherském Hradišti byli jako „pobudové“ zadrženi a převezeni na gestapo do Brna a poté do Prahy. Odmítli nabídku na spolupráci a byli internováni na zámečku Jenerálka v Praze, neboť gestapo počítalo s jejich pozdějším využitím. Poté, co je 5. května 1945 osvobodila protektorátní policie, se účastnili bojů v Pražském povstání. Po únoru 1948 Ludvík Hanina před hrozícím zatčením komunistickou policií emigroval a nakonec se usadil v Austrálii, kde v 80. letech zemřel. Josef Cikán zůstal ve vlasti a pracoval v podniku Chirana. Zemřel 1. dubna 1985.
František Trpík se po rozpadu skupiny pohyboval sám až do 27. července, kdy byl u Valčova zatčen protektorátními četníky a předán gestapu. I on odmítl nabídku na spolupráci a byl internován na Jenerálce a v květnu bojoval v Pražském povstání. Po válce pracoval nejprve na ministerstvu vnitra, později v obchodním oddělení firmy Baťa. Po roce 1949 pracoval jako dělník v gumárnách a do roku 1989 byl sledován StB. Zemřel 30. května 2000.